Všechno už bylo v kabině řečeno, vyměnili se trenéři, ti překopali sestavu, systém a stejně nic. Pardubice při prestižním derby shořely jak pěkně vysušený stoh slámy.


Páteční porážka 2:5 od Hradce byla jen další v řadě. „Město hokejem žije, lidi hokej zajímá a my je nedovedeme potěšit. To mě se… asi nejvíc," říká kapitán PETR ČÁSLAVA. Do Pardubic se vrátil minulé léto a doma spíš zažívá trápení než nějaké radostné chvilky. S Dynamem to jde od desíti k pěti.

Hradec slavil, vy jste zase kráčeli s hlavou dole do kabiny. Vydýchává se taková věc hodně těžko?
Doufal jsem, že se od tohohle zápasu odpíchneme, nezvládli jsme ho a k tomu není co říct. Kritizovat, nebo se v tom dál šťourat nemá už cenu. Musíme začít hrát hokej, jinak se z toho nevyhrabeme.

Najednou vidíte, jak se před třemi lety cítil Liberec, před rokem Slavia. Asi hodně hořké poznání, že?
Bohužel to tak asi je. Strašně chceme, ale najednou nevíme jak. Chtěl bych na tom najít aspoň alespoň nějaká pozitiva, ale je jich děsně 
málo. Sami se z toho musíme dostat.

Nebojíte se, že tradiční klub, šestinásobný mistr, může s takovou zaplout klidně do baráže?
Musíme dělat všechno, aby to takhle nedopadlo. To slovo se tady vlastně opakuje pořád, musíme, musíme, musíme…

Je třeba recept vůbec nesledovat tabulku, nepočítat bodové rozestupy, ale soustředit se jenom na vaši hru, zlepšit ji a pak se uvidí, na co to bude stačit?
Nejspíš tak to bude. Den ode dne, zápas od zápasu… Pořád jet naplno, jenom takhle se 
od toho odpíchneme. Nemůžeme se dívat na to, co přijde za měsíc. Soustředit se na neděli, na pondělí, na každý den, co přijde, to je pro nás teď to hlavní. Výhry nám strašně chybí, bojujeme, padáme tam… Potřebujeme přidat 
i něco z té hokejovosti.

Máte současné situace Pardubic teď plnou hlavu, že na ni myslíte i doma?
Vypnout se to nedá. Přemýšlíte o hodně věcech, já jsem navíc kapitán, hledám všechno možné… Vzpomínám, jestli jsem tohle někdy zažil. A nezažil. Všechno je jednou poprvé. My z toho musíme najít nějakou cestu ven.

Asi ani ve snu by vás před rokem v létě, když jste se vracel domů, nenapadlo, že s Pardubicemi budete prožívat spíš bolestivé okamžiky než nějakou euforii…
To je pravda. Přijdete sem, kouknete na mančaft a myslíte si, že budete hrát nahoře. Ale nedaří se. Lidi ve městě hokejem žijí, to vidím. Nejvíc mě asi se…, že my je nedovedeme pobavit, udělat jim radost. My se vybijeme na ledě, zatrénujeme, dostaneme něco na chvíli z hlavy, ale neumíme jim to prodat. Oni o tom přemýšlí pořád. Sami se z toho musíme 
dostat. Když sem přijde jeden hráč, my ho stáhneme dolů.

Trenér Král mluvil o tom, že 
v reprezentační pauze by se nějakým trejdům nebránil. Je potřeba ale přivést třeba tři čtyři hráče, co hlavu nebudou mít 
zatíženou problémy?
Když to řeknu ze své zkušenosti, potřebovali byste vyměnit půlku mančaftu, aby to nové hráče netáhlo dolů. 
Pokud se nezvedne jádro, my, co máme tým táhnout, je jedno, kdo sem přijde.

Navíc všechno už jste si řekli, 
na pivu jste byli…
Jasný, všechno si navíc každý den ukazujeme. Potřebujeme se přestat bát začít hrát hokej.