V brankářském oblečení poprvé po čtrnácti měsících. „Podle mě bychom měli být u vody, nebo dělat jiné sporty. Myslím, že úplně stačí jít na led na začátku srpna. Ale samozřejmě, že jsem se přizpůsobil zvyklostem,“ říká čtyřiačtyřicetiletý naganský hrdina.

Takže z toho moc nadšený nejste?
(rozesměje se) Abych se přiznal, tak moc ne. Beru to jako povinnost.

Pamatujete si, kdy jste byl naposledy na ledě?
No, víc než čtrnáct měsíců to bude. Už je to dlouhá doba.

Dříve jste chodil na led až na konci srpna. Jak jste se popral s více než měsíčním posunem?
Samozřejmě, že letos to je pro mě úplně jiné. Nejen, že na led jdu dřív, ale také těch čtrnáct měsíců je dlouhá doba. Je to znát. První tréninky jsou nejhorší. Dnešek není v žádném případě výjimkou.

Pot z vás lije pořádně. Bylo to fyzicky extrémně náročné?
Fyzicky jsem dobře připravený. V tom není problém. Ale jít na led, do toho jezdit na kole, dělat různá cvičení… to je něco jiného. Vzít si výzbroj, nastoupit na led a trénovat s mužstvem – to je nebe a dudy. Od spodního prádla až po poslední věc mám novou. Kromě helmy, kterou budu mít snad zítra. Výzbroj je nerozhýbaná, hrozně tvrdá. To je skoro za trest. Ale nic mě nepřekvapuje. Je to přesně tak, jak jsem předpokládal.

Hodně jste se díval na lapačku. Je to opravdu takový nezvyk?
Vždycky je to jiný. Betony a rukavice jsou nejhorší. Nemůžete ani pořádně držet hokejku, padá vám z ruky. Lapačku nesevřete, má jiný sklon, než na jaký jste zvyklý. Jenom přežít první trénink je nesmírně namáhavý. Jenom tak na ledě stát dá zabrat.

Zmínil jste helmu. Už má konečný design?
Ještě ne. Poslední návrh se mi úplně nelíbil. Ještě nějaké změny budou.

Všiml jste si, jak se spoluhráči radovali, když vás překonali?
(směje se) Já nevím. To se zeptejte jich. Já bych tohle zatím neřešil.

Budete mít s ohledem na váš věk v tréninku nějaké úlevy?
V kontraktu mám, že na ledě budu trénovat jednou denně. To je jediná výjimka. Jsem tak zvyklý.

Co jste zjistil z prvního tréninku? Funguje vše stejně jako v minulosti?
Tak třeba postřeh jsem moc nezkoušel. Především šlo o seznámení s výzbrojí, se samotným ledem. Chci chytit každý puk. Na tom se nic nemění. Ale na druhou stranu, kdo to nezkusí, tak to nemůže pochopit. Když máte nové betony a nemůžete je ohnout, nemůžete spadnout nebo se na nich otočit. Chvilku to trvá. Ale od toho je prvních pár tréninků.

S Pardubicemi se připravuje i Ján Lašák, jehož nahradíte na pozici gólmanské jedničky, a který je stále bez angažmá. Prohodili jste pár slov?
Trochu jsme si povídali. Viděli jsme se vlastně poprvé. Řešili jsme hlavně novou výzbroj. (ušklíbne se)

Na prvním tréninku na vás bylo zvědavých plno fanoušků, plno novinářů. Vnímáte to?
Samozřejmě. Předpokládal jsem, že bude zájem, ale možná je větší než jsem předpokládal. V mým profesionálním životě to je ale běžná věc. Po celou kariéru jsem s tím setkával. Nejlepší pak je, když se seznámíte s klukama, potrénujete a vyhráváte zápasy. Proto jsem se vrátil.

A co je na návratu nejhorší?
Nejhorší… Věřím, že se do toho dostanu. O to nemám strach. Je otázka, za jak dlouho. Jsem dobře připravený. Do začátku extraligy zbývá šest sedm týdnů. Do té doby chci být v nejlepší formě.

Blíží se první přípravné zápasy. Budete nervózní?
Těžko odhadovat, ale určitá nervozita tam bude. Jak jsem pochopil, tak očekávání je velké. Lidi mě tady znají, četli o mě, jak jsem chytal. Až půjdu na svůj první zápas, ať přátelský či soutěžní, tak to pro mne bude něco výjimečného. Vždyť ani nepamatuju, kdy naposledy jsem tady takhle stál.