Extrémně vyrovnaná řež vyvrcholila dramatickým sedmým zápasem. Borci z Ostravy čtyřikrát vedli, nakonec prohráli 4:5 v prodloužení.

Osudovou ránu jim zasadil ten nejnenáviděnější Východočech Daniel Rákos. Hned na začátku nastavení překonal Málka. „Podařilo se mi jim zavřít pusu, ale zase bych to tak nepřeceňoval,“ zářil nečekaný střelec.

Hráči už po sobě šli, měli otevřené účty. Hned od začátku se ostře dohrávaly souboje. Z očí létaly blesky.

Po brance Burgera vedly Vítkovice 4:3. Zdálo se, že v 54. minutě definitivně položily Pardubice na záda.

„Dnes jsme to celý zápas tlačili do kopce,“ přiznal pardubický kouč Pavel Hynek.

Dvě minuty před koncem sáhl ke hře bez brankáře.

Jenže kýžený drtivý tlak ani vyrovnání nepřicházelo. Navíc Húževka byl na druhé straně blízko pojistce, z boku trefil tyč.

Třicet jedna sekund před koncem základní hrací doby to ale přišlo.

Mohutný Cetkovský dělal před vítkovickou brankou neplechu a Bartek srovnal na 4:4.

„Puk se tam motal, honem jsem najel před branku. Málek byl mimo, tak jsem ho mohl uklidit do branky,“ vybavoval si klíčový moment slovenský kanonýr.

„Pro tohle jsem tři měsíce dřel,“ hlesl ještě dojatě.

Vítkovice najednou vypadly z role. Byly tak blízko…

„V kabině panovala atmosféra ticha. Tým bylo třeba nakopnout, do hráčů jsme hodně mluvili,“ popisoval náladu před prodloužením vítkovický trenér Trličík.

Burcování nepomohlo.

Rákos po pětapadesáti sekundách prodloužení procedil Málka. Konec, 5:4!

Co se dělo v aréně? Stolky se klepaly, balkony se vlnily.

Rozjaření příznivci skákali tak, že rozhýbali mnohatunový kolos.

Vítkovičtí? Jako by se jim zhroutil svět. Ne, necloumal jimi vztek. Spíš se jen dívali do prázdna. „Je to smůla, takový zápas strašně bolí,“ soukal ze sebe brankář Roman Málek.

„Nebyli jsme lepší, spíš šťastnější. Měl jsem ale pocit, že dnes koušeme všichni,“ chválil svoje bojovníky, kteří urvali na poslední chvíli semifinále, Hynek.