Olympiáda? To je zatím vrchol. Chceme uspět

„Pro mě je to pořád takové neskutečné. Už se všichni těšíme. Samozřejmě jsem zvědavý i na všechno kolem,“ říká sedmadvacetiletý útočník, v současné době hráč Spartaku Moskva.

Jak jste se dozvěděl o tom, že na olympiádu do Koreje opravdu pojedete?
Měl jsem určité náznaky od trenérů, ale najisto jsem se to dozvěděl až 15. ledna, kdy se oznámila nominace. Zrovna jsme měli trénink někde v Petrohradě. Dával jsem instrukce našemu kondičnímu trenérovi, aby to sledoval. Pak mě přišel dát signál přímo na trénink. Bylo to fajn, trénink měl pro mě slavnostní nádech.

Spoluhráči vám hned gratulovali?
Jasně, bylo to přímo na ledě. Najednou to oznámili všem, byl jsem samozřejmě rád.

Dá se říct, co se vám v první moment promítlo v hlavě?
Jak říkám, v prvních chvílích to bylo jako neskutečné. Nikdy jsem nesnil o tom, že bych se mohl na olympiádu dostat. Možná kdysi, když jsem ještě dělal i atletiku. V hokeji jsem vždy říkal, že není šance. Když se rozhodlo o tom, že nepojedou hráči z NHL, tak teprve potom jsem si řekl, že by ta možnost mohla přijít. Když nominace dorazila, tak jsem byl moc rád. Je to zatím vrchol mé kariéry.

Zdroj: Archiv

Vyrůstal jste v Pardubicích, které již na zimní olympijské hry vyslaly hráče jako Vladimír Martinec, Bohuslav Šťastný, Dominik Hašek, Otakar Janecký a řadu dalších, naposledy to byl Aleš Hemský. Přidáváte se s dalšími spoluhráči do dobré společnosti, že?
Nevím, jestli patřím mezi takové legendy pardubického hokeje. To si vůbec nemyslím. Jsem jenom rád, že se můžu připojit na seznam hokejistů, kteří na té olympiádě hráli. To je pro mě velké zadostiučinění.

Před dvaceti lety vyhrála Česká republika olympiádu v Naganu. Sledoval jste již tento turnaj, pamatuje si na něj?
Jasně, od té doby jsem hokej zase začal více vnímat. Pamatuji si, že na čtvrtfinálové a semifinálové zápasy jsme byli ve škole, kde se kvůli hokeji přerušovala výuka. Sledovali jsme tyto zápasy. Na finále jsem byl potom někde na horách, kde mě naši ráno budili, abych se šel podívat. Vím, že se hokejem strašně žilo.

V té době už jste hokej sám hrál?
Ano, začal jsem v Pardubicích asi ve čtyřech letech, to už jsem hokej hrál.

Je slavné vítězství v Naganu váš největší dosavadní olympijský zážitek?
Jednoznačně, z pohledu hokeje to zatím nic nemůže přebít. Pamatuji si, že jsem hodně prožíval mistrovství světa v roce 2010, to byl taky zážitek. I vzhledem k týmu, který tam nebyl papírově nejsilnější. Ale co se týká olympiády, tak Nagano je nejsilnější. Pak se mi ještě vybaví vítězství Kateřiny Neumannové.

Zdroj: DENÍK/Luboš Jeníček

Pojďme k současnosti. Trenér Josef Jandač na nominační tiskové konferenci uvedl, že prožíváte nejlepší sezonu na klubové úrovni. V jaké formě tedy na olympiádu jedete?
Z hlediska mužstva máme opravdu nejlepší tým za dobu, co ve Spartaku jsem. Doufám, že to nezakřiknu a podaří se nám postoupit do play off, což je náš cíl, který jsme si před sezonou vytyčili. To by byl úspěch, tak doufám, že to zvládneme. Z osobního hlediska to taky sedí. Mám nejvíce bodů za tři sezony, co v Rusku hraji. Musím říct, že i trenéři mi věří, mám za ty tři roky nejvíce prostoru na ledě.

Jaká jsou vůbec v Rusku olympijská očekávání? Jejich hokejový výběr tvoří výhradně hráči z KHL…
Myslím si, že tam jedou jednoznačně vyhrát, pro ně asi nic jiného úspěch nebude. Celkem mě překvapilo, že se vůbec po patáliích s dopingem rozhodli jet. Mají dobrý tým, který je složený prakticky ze dvou klubů - CSKA a Petrohrad. Ti kluci hrají řadu let spolu, i v tom mají výhodu. Myslím, že vzhledem k těm dopingovým prohřeškům mají ještě větší motivaci, aby turnaj vyhráli.

Český tým se scházel postupně v Praze. Už přišla řeč na vaše olympijské ambice?
Podle mě je to otevřené, může se stát všechno. Když nebudu brát Rusko, tak řada týmů je vyrovnaných. Na dobrý výsledek může pomýšlet třeba čtyři nebo pět mužstev. Naše ambice jsou samozřejmě největší, porvat se o úspěch. Až na turnaji se ukáže, jak na tom budeme.

Sportovci odložili hokejky a vrhli se na parket

Na posledních olympiádách přijížděli hráči z NHL. Může hrát roli i to, že v „evropském“ složení se potkáváte i během sezony?
Myslím, že nějaké vazby tam jsou. Je tu dost hráčů, které vzal ještě trenér Růžička na srazy, kdy jsme byli ještě mladší. V kádru je dost kluků, kteří tím prošli. Může to být naše plus, ale podobně na tom budou i další týmy.

Mluvil jste o vaší pozici ve Spartaku, i kouč Jandač od vás očekává příspěvek. Cítíte, že se částečně mění vaše role i v národním týmu?
Ani mi nepřijde, to se tak nějak očekává, že bych měl tým podpořit i produktivitou. Nyní je to většinou tak, že všichni musí hrát dozadu i dopředu, dávat góly i bránit. Samozřejmě jsou potom i hráči, kteří mají roli střelce, ale do toho bych se nějak nepasoval. Hodně platní jsou takoví univerzálové.

Ve skupině nastoupíte proti Koreji, Kanadě a Švýcarsku. Dá se popsat, co vás čeká na začátku turnaje?
S Koreou to bude spíše psychicky těžký zápas. Bude důležité na úvod vyhrát, u nich zatím moc nevíme, co čekat. Potřebujeme potvrdit roli favorita. Co se týče Kanady, tak ta má v nominaci hodně hráčů z KHL. Většinu z nich známe, bude to pro nás zřejmě nejtěžší soupeř ve skupině, na Channel One Cupu jsme je porazili. Nebude to jako výběr hráčů z NHL, kteří by přijeli jako neporazitelní. A Švýcarsko? Hrají nepříjemný hokej. Ale jak říkám, může se to vyvinout všelijak. Snad se tam potkáme s nejlepší formou.

Hokejisté útočí na vytyčený cíl. A baví je to

Na co jste se do Koreje nejvíce těšil? Už jste ji někdy navštívil?
Ještě jsem tam nebyl. Ale kamarád ji popisoval jako zemi, jak to říct, která je hodně vepředu. Jsem na to moc zvědavý, hlavně na organizaci celé olympiády. Pokud to půjde, tak bych se chtěl podívat i na jiné sporty. Spíše z tohoto pohledu se moc těším.

Nemrzí vás, že jste se nemohli zúčastnit slavnostního zahájení?
Bohužel, v tu dobu jsme byli ještě v Soulu na přípravném kempu. To mě samozřejmě hodně mrzí, na to jsem se dost těšil. Je to příjemný okamžik, který chce člověk na olympiádě zažít.

U ostatních sportů máte prioritu, kam byste se nejraději podíval?
Pokud by to šlo, tak bych se chtěl podívat na biatlon a třeba i na rychlobruslení s Martinou Sáblíkovou. Dostal jsem ještě doporučení, že by nemusela být špatná U-rampa na snowboardu. Ale klidně půjdu na cokoliv, třeba na curling, když bude možnost (usmívá se). Hlavně něco vidět a zažít tu atmosféru.