Para hokejové stádo pardubických Mustangů si bere na povel Michal Tereska. V letošní sezoně završil dvanáctý díl svého osobního seriálu, který měl být původně jenom krátkým filmem kvůli jeho handicapovanému synu. V jeho větách lze objevit indicie k nalezení klíče k tomu, proč jediný východočeský zástupce stále neotevřel zlatou bránu…

„U nás v týmu máme více kluků s větším handicapem než těch, kteří mají šanci na repre. Nicméně dát příležitost každému, to je naše filozofie. Proto jsme za rozhodnutého stavu i ve finále nasadili kompletní sestavu. Každý z hráčů si mohl vyzkoušet jaké to je, sklouznout se ve finále. I to vás pak zahřeje u srdce,“ říká Michal Tereska v rozhovoru pro Deník.

Michal Tereska se svým synem Michalem na saních.Michal Tereska se svým synem Michalem na saních.Zdroj: se svolením SHK Mustangové Pardubice

Dvakrát šmikli Zlín!

Návrat na stříbrnou pozici. Jak byste zhodnotil nedávno skončenou sezonu? Rozdělme si ji na základní část a play off.

Celkově ji hodnotím jako povedenou. Oproti jiným se nám trochu více vyhnula marodka a zároveň byla znát i nová posila v podobě německého Franka Rennhacka. V základní části jsme sahali po prvním místu, ale nakonec po boji s Vary v posledním kole jsme skončili druzí. Podařilo se nám dvakrát porazit Zlín, což fakt dlouho nepamatujeme. Když to bylo možné, hrála celá soupiska, včetně kluků s větším postižením. Tak za mě super (pousměje se).

Jak byste přiblížil čtenářům vyřazovací boje v podání Mustanga?

Play off, to už je o srdíčku a urputnosti. Tyto faktory jsme v semifinále proti Havířovu posilněného o norské reprezentanty měli větší. Ve finále na nás čekaly Karlovy Vary. Zápasy s nimi jsou vždy hodně hokejové, ale takovou sílu jako má současná sestava Varů, to je jako z jiné planety. Šest českých reprezentantů to je sakra znát. Naši kluci odvedli plné nasazení. Je škoda, že nám v prvním zápase totálně zvlhl střelný prach. Po každé naší neproměněné tutovce padl gól na druhé straně.

Přitom v loňském ročníku jste jako pravidelní sběratelé cenných kovů obsadili až šesté místo. Co to zapříčinilo?

Již zmíněná marodka. Chyběly nám body a ke konci základní části jsme dotahovali ztrátu. Play off nám uniklo těsně, a tak jsme poprvé okusili play out.

O páté místo jste v rozhodujícím utkání odmítli bojovat. Proč?

Havířov, se kterým jsme měli bojovat o páté místo, dělá vše proto, aby vyhrál a je mu jedno jak. V posledních letech místo toho, aby se snažil přivést nějaké handicapované sportovce z Ostravska, raději si platí zahraniční hráče. Hlavně ty z Ruska. A víme co se stalo na Ukrajině. První zápas u nich se hrál ještě bez nich a my ho vyhráli. Jenže pak přijeli k nám i s Rusy. Jelikož měli platná víza a ze svazu úplný zákaz nezazněl, tak si je pozvali. Je smutné, že jejich spoluhráči se to dozvídali až po cestě k nám. Někteří mi řekli, že vědět to před odjezdem, tak by ani nejeli.

Ilustrační foto.
Pohádka o Mustangovi a saních

Jak jste reagovali, když jste se dozvěděli, že si Havířov přivezl ruské sportovce?

Po této informaci jsme v kabině nechali hlasovat o vzniklé situaci. S ohledem na to, že jsme nechtěli připravit naše hosty a fanoušky, kterých dorazilo dost, o zážitek z para hokeje, tak jsme si odsouhlasili, že ať to dopadne, jak to dopadne, v neděli už nenastoupíme. S tímto jsme seznámili i naše příznivce a nastoupili k sobotnímu zápasu. Ten jsme prohráli a tím skončili celkově šestí.

Nemohli jste si dovolit nastoupit proti Havířovu s ruskými hráči už jenom kvůli sponzorům, fanouškům, osobní cti?

Hlavně kvůli osobní cti a také úctě k obětem na Ukrajině. V kabině to dopadlo skoro jednohlasně. Fanoušci i sponzoři naše rozhodnutí respektovali a brali kladně. Vedení Havířova na to mělo jiný názor, ale to už je věc každého.

To jsme trochu odbočili. Jaké jste si vytyčili cíle před letošní sezonou?

Určitě návrat do play off a v něm bojovat o co nejlepší umístění. Kromě toho opět přivést k para hokeji nové členy. A je jedno jestli na profi úrovni, nebo jen proto, že milují hokej a rádi by dostali šanci jezdit na saních. U nás v týmu máme více kluků s větším handicapem než těch, kteří mají šanci na repre. Nicméně dát příležitost každému, to je naše filozofie. Proto jsme za rozhodnutého stavu i ve finále nasadili kompletní sestavu. Každý z hráčů si mohl vyzkoušet jaké to je sklouznout se ve finále. I to vás pak zahřeje u srdce.

(Pokud se chcete dozvědět, jak se shánějí noví členové, jak je tento sport náročný a co Michalu Tereskovi dal i vzal, pokračujte ve čtení v placeném obsahu Deníku).

Došlo po neúspěšném ročníku k nějakým radikálním změnám, potažmo generačnímu řezu?

Víte v para hokeji je to složité. Nemáte dvacet rovnocenných borců, kteří by se prali o první lajnu. V každém týmu ligy je to o silné první formaci a pak hráčích, kteří hrají tzv. druhé, třetí housle. Náš sport je hodně náročný.

Para hokej někde vzadu

V čem se para hokej liší od ostatních kolektivních sportů vozíčkářů?

Představte si: jste na vozíku a chcete dělat sport. Tak první co, když už jezdím na vozíku, tak pokud si vezmu florbalku, tak mě to tolik neomezí. Sedím na vozíku a rovněž s florbalkou v ruce ho mohu kočírovat rukama. Když vezmu basketbalový míč, už je to horší. Potřebuju na něj obě ruce, ale stále sedím na stabilním vozíku a v teple. No a pak je tu para hokej. Sedíte na dvou nožích centimetr vzdálených od sebe a ještě se musíte rukama držet hokejky. Jednou stranou se odrážíte a druhou hrajete puk. Do toho do vás stále někdo naráží a vy stále jen balancujete a balancujete. A ke všemu vám mrzne zadek (chechtá se).

Od začátku sezony jste vířili vrchní hladiny tabulky. V jednu chvíli jste dokonce vedli. Čekal jste to vy, para hokejová veřejnost, odborníci?

Ten kdo se v para hokeji pohybuje, tak věděl, že budeme silní. A když začne řádit marodka na straně soupeřů, tak to máte usnadněné. Zajímavější byl spíše boj o poslední čtvrté místo zajišťující postup do play off. Kromě Budějovic měli po Vánocích ještě všichni šanci. To bylo zásadní i pro play off, protože se neotevřelo žádné přestupové okno.

Nakonec jste obsadili druhou příčku se stejně body jako Havířov.

Po loňském nepovedeném ročníku panovala určitě spokojenost. Bohužel poslední zápas rozhodl o tom, že v play off půjdeme na silný Havířov, což mohlo přinést trochu nervozity.

Ze sledge hokejové ligy.
Pardubičtí sledge hokejisté byli nejblíž titulu v historii

V semifinále jste tedy narazili na starého známého a postoupili v nejkratším možném termínu? Kdo byl favoritem a nepřekvapili Mustangové?

S ohledem na soupisky obou týmů se čtyřmi reprezentanty svých zemí se čekala vyrovnaná bitva. A bitva to byla. S čím jsme všechny včetně Havířova překvapili, tak to byl určitě rozhodující obrat ve druhém zápase. Ze stavu 2:4 jsme hnáni neskutečnou atmosférou našich fans otočili na 6:4 a postoupili do finále.

Ano. V obou utkání jste otáčeli nepříznivý vývoj utkání. V obou zásluhou tří, čtyř branek v rychlém sledu. Máte psychicky vyrovnaný tým?

Máme srdíčko. Vím, zní to jako klišé, ale je to tak. Myslím si, že moji kluci i ti naši dva zahraniční jsou větší bojovníci. Možná i tím, že za nás hrají už roky a mustangovské srdce se jim zarylo hluboko. Co nás určitě v bojích o finále podrželo, tak to byla střelecká potence. Přitom ta nás dokáže hodněkrát potrápit. Dostáváme se do šanci, které pak neproměňujeme, což se nám stalo osudné ve finále.

Finálová série se tak proměnila vcelku jasnou záležitost.

Výsledkově ano, ale na ledě to byl tuhý boj. Kdybychom zužitkovali tutovky, mohlo být vše ještě zamotanější. Jinak síla Varů je neoddiskutovatelná. Šest hráčů je v reprezentaci a to je pak vidět i na ledě. Lehkost a souhra s jakou procházejí pásmem. Pěkně se na to kouká… My vsadili na urputnost a defenzivní cíle s rychlými protiútoky.

Jak byste v kostce popsal oba finálové duely?

Byl to boj až do konce. A jedno jestli sil, času nebo odhodlání. Výsledky opravdu vypadají jednoznačně, ale průběh byl obzvláště u toho druhého krásnou ukázkou para hokeje.

Napodobit fanoušky…

Na druhou stranu po třech letech jste si pověsili na krk medaili. Vrací se Mustangové na tradiční pozice?

Určitě si myslím, že náš tým patří na přední příčky. Nebo jinak. Naši fanoušci si zaslouží, abychom byli nejlepší, přesně tak jako jsou oni. Ale to první místo je psro nás nějaké zakleté. Čtyři stříbrné a čtyři bronzové sady medailí hovoří za vše. Asi už je čas na změnu trenéra (směje se).

Proč podle vás chybí v pardubické bohaté sbírce zlato?

Musíme dál shánět hráče, aby byl širší kádr. A pak, aby faktory jako marodka tolik neovlivnila naší sílu

Jak to, že se vždy najde nějaký klub, který dá dohromady silnější kádr?

V případě zlaté éry Zlína byly tituly založené na kompletní lajně slovenského nároďáku doplněné o dva české reprezentanty. Teď ve Varech je to období šesti českých reprezentantů. Jak jsem naznačil, je potřeba rozšířit kádr. Nejen početně. Ideálně tak, aby noví kluci našli odhodlání udělat vše pro to, stát se reprezentanty.

SHK Mustangové Pardubice – SHK LAPP Zlín 2:4
Mustangy chránili patroni tyčí

Jaký je zájem o para hokej v České republice globálně?

Sport handicapovaných je malé zrnko ve sportovní rodině. Sám mám syna, který je od narození na vozíku a vidím jak málo dětí sportuje. Na většině závodu v atletice startuje skoro sám, v basketu je také výjimka a v para hokeji do roku 2019, po kterém nastal boom v našem sportu, byl skoro jediný. A to jezdí na saních od pěti let. Bohužel jeho handicap DMO mu nedovolí být špičkovým para hokejistou, ale je rád, že může dělat svůj milovaný hokej a být součástí týmu.

A jaký je o para hokej zájem přímo v Pardubicích?

Patříme mezi týmy s nejširším kádrem. Díky tomu, že dáváme šanci každému, tak s tou výkonností a progresí to máme horší. Jsou ale lidi, kteří přijdou, vyzkoušejí si to, začnou si se saněmi rozumět. Jenže se něco udá, co jim ukončí šanci dál pokračovat. A je jedno jestli to je zdraví, práce, nebo jen hlava.

Bez okysličení krve to nejde do nekonečna. Jakou formou získáváte nové členy?

Prostřednictvím medií, nebo oslovováním lidí kolem. Bohužel kvůli GDPR nejsme schopni sehnat lepší informace. Například od školských úřadů nebo doktorů, abychom mohli více oslovovat děti či studenty přímo s handicapem.

Chvíle s lidmi, co jim nebylo přáno

Nejedná se pouze o zdravotně postižené. Co musejí zdraví podstoupit?

Zdraví naší ligu hrát sice mohou, jen je podmínka maximálně dvou na ledě. Ono být zdravý není zase tak úplně výhodou, protože vozíte více kilo navíc než amputáři a nebo nemáte tak silné ruce jako vozíčkáři. V reprezentaci už pak nějaký handicap mít musíte.

Ve svém týmů máte většinu handicapovaných, co je na saně upoutalo?

Pád na motorce, nerozvážnost, autonehoda, nemoc. Je to hodně různorodé.

Koho byste označil za největší opory týmu?

Určitě kapitána Pavla Kubeše. Dlouholetou oporu defenzivy reprezentace. Dále po jeho boku u nás i v repre Pavla Doležala. Nesmím zapomenout na našeho snipera Bernarda Heringa a od letoška i jeho parťáka z německého nároďáku Franka Rennhacka.

Sedlák se poprvé střelecky prosadil v pardubickém dresu a nasměroval tak svoje Dynamo k dvoubodovému vítězství.
Nový projekt Dynamo daruje. Hokejisté přetaví body i góly na peníze pro charitu

S humorem jste vyzýval ke změně na pardubické lavičce. Jak dlouho už Mustangy trénujete?

No už to pár let je. Dokončil jsem dvanáctou sezonu. Na začátku byla snaha, aby můj pětiletý syn mohl zkusit sledge hokej. Pak už to jelo a pěkně to letí (usmívá se).

Co vám trénovaní dalo a naopak vzalo?

Dalo mi super partu. Čtvrté místo s reprezentací na mistrovství světa 2019 v Ostravě v roli asistenta trenéra. Na klubové úrovni osm ligových medailí a neskutečnou řádku zážitků a krásných chvil s lidmi, se kterými si osud nějak pohrál. A vzalo mi? Když to řeknu obrazně čísly, tak s para hokejem bylo stovky hodin starostí a nervozity, tisíce najetých kilometrů a k tomu přibyla jedna vyhřezlá ploténka. Ale stálo to za to.

Pardubický para hokej spolupracuje s Dynamem. O co se jedná?

Od letoška se naše spolupráce opět více pozvedla a to nejen po mediální stránce během zápasů. Náš partner nás zařadil do svého projektu s názvem Dynamo daruje. Po sezoně bychom měli dostat finanční podporu, na kterou se skládají hráči, fanoušci, a další kolem klubu. Za což jim moc děkujeme. Hokej je náročný nejen fyzicky, ale i finančně. A my si zakládáme na tom, aby kluci, když už se jim zásadně v některé chvíli otočil život zády, měli vše zdarma a mohli se soustředit na to si užívat para hokej. A to v dnešní době znamená atakovat hranici tři čtvrtě milionu za sezonu. Proto Dynamu i ostatním sponzorům moc děkujeme.