Do startu premiérové ryze východočeské série v play off české extraligy zbývají hodiny. Fanoušci v celém regionu jsou jako na trní. Takové napětí totiž ještě nezažili. Stranou nezůstávají ani sportovní redakce Deníku v obou městech. Tady je pohled té z Pardubic.

Důvod 1: Konstantní výkony

Pardubičtí hokejisté odehráli v základní části stejně jako ostatní týmy dvaapadesát kol. Ve všech čtvrtinách získali plus minus stejný počet bodů (32, 30, 31 a 27). Podobně vzácně vyrovnané bilance dosáhli v kolonce vstřelených a inkasovaných gólů ve výsledných skóre jednotlivých čtvrtin (50:28, 52:37, 48:31, 53:29). Celkem zvítězili ve 41 případech, čímž posunuli klubové maximum hned o čtyři výhry. Jenom dvakrát se jim stalo, aby prohráli dvakrát za sebou. Poprvé, když mezi extraligou vyřazovali z osmifinále Ligy mistrů Ilves Tampere a podruhé, když se jejich tým proměnil v lazaret v průběhu závěrečného kvartálu. A ve vyřazovacích bojích musíte vyhrát dvakrát v řadě. Tedy, když nerozjedete sérii výhrou. Ano, traduje se, že play off je jiná soutěž, že se všechno před ním maže. Nicméně pardubické statistiky jsou tak úchvatné, že se jen tak z paměti vymazat nedají. Všechny vyrovnané řady s obrovskou variabilitou by mohly být zárukou největšího možného úspěchu…

Důvod 2: Když je Sedlák na ledě

Pardubický kádr je prošpikován hvězdami, nebo také jinak, hráči s bohatými kariérami. Nade všemi ale vyčnívá, a to nejen v Dynamu, střední útočník Lukáš Sedlák. Ne náhodou byl pro tuto sezonu zvolen kapitánem týmu. Na jednu stranu hračička a na druhou obrovský bojovník, který by mohl z fleku pokračovat v NHL, je tím rozdílovým hráčem. Odehrál 44 zápasů, ve kterých zaznamenal 47 kanadských bodů, za 25 branek a 22 asistencí. Navíc v kolonce plus/minus, tedy v hodnocení hráče za pozitivní a negativní účast na ledě (vstřelené a obdržené branky při jeho pobytu) dosáhl na brutální číslo 32. V závěrečné čtvrtině se v plné nahotě ukázalo, jaký je diametrální rozdíl, když do utkání nastoupí, nebo zůstane na tribuně. Troufne si tady ještě někdo tvrdit, že s kořenem, který boduje v patnácti zápasech v řadě, Pardubice nevyřadí Hradec?

Důvod 3: Poučení z loňska

Rok se s rokem sešel a Dynamo je znovu považováno za nejžhavějšího kandidáta na mistrovskou trofej. Dá se říct, že kopíruje loňskou sezonu. Jeden pohár už září v klubové vitríně, pro druhý už je vyhrazené místo. Nemá cenu polemizovat, že pro letošní čtvrtfinále vyfasovaly Pardubice daleko silnějšího soupeře, než byla vloni Olomouc. Za to v semifinále to bylo úplně jiné kafe. Přestože Východočeši do série s Třincem vstupovali jako favorité, papírové předpoklady nepotvrdili. Oceláři naplno využili zkušeností z předchozích let, kdy získávali tituly jako na běžícím pásu. Naopak Pardubice se mezi čtyřmi nejlepšími ocitly po více než deseti letech. V sedmizápasovém seriálu se ukázalo jakou hrají, i v tak rychlé hře jakou je lední hokej, roli detaily. Jak může chvilková nepozornost změnit celkový ráz zápasu. Minimálně ve dvou případech Slezané udeřili, když měl jejich protivník zápas zdánlivě pod kontrolou. Hradec je podobně jako Třinec schopen využít sebemenší ztráty koncentrace. Nicméně drtivá většina z pardubické party už je z toho vyléčena a podobné zkraty nezopakuje.

Důvod 4: Zadinova motivace

Majoritní vlastník Dynamo, známý podnikatel Petr Dědek angažoval po konci loňské sezony s velkou pompou trenérskou mašinu na tituly Václava Varaďu. Jenže neuplynula ani desetina z trvání jeho smlouvy a musel se z Pardubic pakovat. Role hlavního kouče byla svěřena jeho dlouholetému asistentu Marku Zadinovi. Poprvé v této pozici vstupuje do bojů v play off. Hovoří o tom, že nemá žádné osobní ambice, že mu jde o týmový úspěch. Jasně, co má říct jiného. Určitě ale moc dobře ví, že hraje o svoji budoucnost. Je úplně jedno, na které adrese. A ono mít ve svém curriculum vitae napsáno v kolonce titul: Mistr republiky, to se nepoštěstilo daleko zkušenějším pardubickým trenérům. Zadina na to kádr má a po veletoči na lavičce Dynama naznačil, že ho není radno podceňovat.

Důvod 5: Prostě v derby musíš

Vypadnout s Hradcem v play off? To by se v Pardubicích hodně dlouho neodpouštělo. To by jedna sezona na zahojení rány nestačila, jako vloni v případě hrobového ticha bezprostředně po sedmém a pro pardubické fanoušky bohužel domácím utkání. Stačí si vzpomenout, jak se řeší prohry v základní části. Bolehlav měli v této sezoně na „horním“ toku Labe, protože Mountfield ani jednou ve vzájemných střetech nezvítězil. Jistě, teď už rivalita obou měst není taková jako v devadesátých letech, kdy se to v hráčských kádrech hemžilo odchovanci. A příznivci z obou táborů si nemohli přijít na jméno. I když mohli. Akorát ho komolili do sprostých urážek. Na druhou stranu důležitost play off by mohla vrátit staré napjaté časy. Tohle už nebudou jen tak obyčejné bitvy. Mezi východočeskými městy se rozpoutá hokejová válka. Tu přece nemohou z historického hlediska Pardubice prohrát!