Nedlouho poté, co Pardubice opustil Dominik Hašek, se na scéně objevil další talentovaný gólman. DUŠAN SALFICKÝ, současný brankář Plzně, naskočil do extraligy už v osmnácti letech. „Mladej vyblázněnej kluk, který si plnil svoje sny, si neuvědomoval, že má i velkou odpovědnost. Spíš než nervozita se u mě nejdřív projevilo to, že jsem si splnil sen. Pocit odpovědnosti přišel až s věkem a s dalšími zápasy,“ vybavil si osmatřicetiletý brankář.

V Pardubicích je hokej sportem číslo jedna. Polovina města po zápase druhý den řeší, kdo hrál dobře a kdo ne. Ani tohle s vámi na začátku necloumalo?
Moc jsem to neřešil. I když je pravda, že se kolem mě strhnul docela humbuk. Do branky naskočil nějaký Salfický, k tomu se vyhrálo. Spíš jsem vnímal dění v kabině. Když jsem přišel do mužstva, seděli tam hráči jako Martin Střída, Pavel Marek, Kopecký… Spíš jsem vnímal, jak mě tihle starší hráči brali a pomáhali mi, než zájem lidí okolo.

Určitě vás ale museli srovnávat s Dominikem Haškem. Do branky jste nastoupil rok po jeho odchodu do Ameriky…
Novináři srovnávali, snažili se nějakou podobnost najít. Ale já jsem se Dominikovi nechtěl podobat a ani vyrovnat. Sebelepší kopie nemůže být lepší originálu. Nepřemýšlel jsem o tom, že bych chtěl chytat jako Hašan.

Přemýšlí osmnáctiletý kluk o tom, jak si dostat na svoji stranu fanoušky, aby ho brali?
Vůbec. Nechci říct, že by fanoušky člověk nevnímal, ale pro mě bylo hlavní nezklamat důvěru trenérů Palečka s Martincem, kteří mi dali šanci. Přišli za mnou, za juniorem, abych šel chytat za áčko a vůbec jsem nevěděl, co od toho mám čekat. Týmu se v té době moc nedařilo, takže asi proto po mně do juniorky sáhli. Třeba proto jsem to měl o něco snazší. Kdyby se prohrálo, zase tolik by se asi nestalo. Když se vyhraje, slyšíte svoje jméno, tak z vás najednou všechno spadne. Vidíte tam šest sedm tisíc lidí. Ale během zápasu jsem se spíš soustředil na to, neudělat nějakou zbytečnou chybu, aby vám spoluhráči něco nevyčetli.

Je prostředí v Pardubicích pro brankáře v něčem specifické?
Myslím, že pro brankáře vyloženě asi ne, ale pro mě osobně specifické je. Odešel jsem za ne úplně dobré situace a zmizel jsem mnohem dřív, než bych sám chtěl. Když se do Pardubic teď vracím, lidí jsou tam pořád skvělí, pozdraví mě, fandí. Ale když chytám, většinou dostanu nějaký ten hloupý gól a dají mi to pořádně okousat (usmívá se). Jsou ale féroví. Třináct let jsem z Pardubic pryč a vždycky je to tam super. Jen se pořád i jako jejich soupeř nemůžu zbavit toho, že potěším nakonec i domácí příznivce (usmívá se).