Hokejisté odcházejí, pokřiky zůstávají. Teď se jeden z nich vrací na pardubický led. Ne však extraligový, nýbrž krajský. A pokřik fanoušků: Évžen Músil může opět znít halou. Ano. S novým klubem Závodní hokejová Pardubice přichází šoumen EVŽEN MUSIL. A nejen šoumen. Ve svých nejlepších letech mohl konkurovat kdejakému gymnastovi. Jeho salta a kotrmelce po vstřelené brance už nikdo v Pardubicích nikdy nezopakoval. Přidá další i po padesátce?
Evžene, jaké to je, vracet se po nějakých pětadvaceti letech na led někdejšího pardubického zimního stadionu stále jako aktivní hráč?
Těším se. Pardubický zimák je pro mě jako domov. Strávil jsem zde většinu života. Mrzí mě ale, že se krajské ligy nedožil táta. Určitě by se na nás chodil s radostí dívat.
Pokud se nepletu, tenkrát malá hala, kde budete hrát, ani nestála…
Správně, malá hala ještě nestála. Venku, na nekrytém kluzišti, bylo většinou veřejné bruslení nebo odborová liga. Dnes mají hráči úplně jiné zázemí, než jsme měli my.
Na letní přípravu jste byl zvyklý z extraligového týmu, teď jste ordinoval dávky klukům z krajské ligy. Jaký v tom byl rozdíl?
Letní přípravu na suchu nevedu já, ale syn Jakub. Jsem teď pouze řadový hráč, poslouchám a běhám (smích). Já povedu kluky až na ledě.
Asi ale není moc obvyklé na této nízké hokejové úrovni absolvovat letní přípravu, nemyslíte?
Samozřejmě že to obvyklé není, ale my musíme něco dělat. Jsme nováčci a zodpovědný přístup je důležitý. A hlavně pokud je tým dlouho pohromadě, vytvoří se parta.
A propos. Jaký jste vůbec byl v době největší slávy hokejista v letní přípravě, dříč nebo flink?
Já jsem si nemohl dovolit být flink, ani to nemám v nátuře. Všechno jsem dělal naplno. Stejně tak budu i teď hrát na sto procent.
Vaše soupiska místy připomíná tu z mistrovských let pardubické Tesly: Musil, Šejba, Janecký. Není to úsměvné?
Ano, máte pravdu. Je to trochu vtipné hrát se syny svých bývalých spoluhráčů. Ale kluci jsou super. Je s nimi sranda, se všemi.
Jaké to vůbec je hrát s kluky svých spoluhráčů, obecně s výrazně mladšími hokejisty?
Je to parádní pocit být v mladém kolektivu. Když jsme vyhráli s Teslou mistrovský titul v roce 1989, tak polovina mých dnešních spoluhráčů nebyla na světě. O titulu v roce 1987 už raději ani mluvit nebudu. To nebyl na světě skoro nikdo, tedy kromě mě (rozesměje se).
Na papíře jste sice absolutním nováčkem na krajské hokejové mapě, nicméně váš kádr je velmi silný. Znamená to, že budete usilovat o vítězství v KHL?
Ne tak zhurta. Jsme nováčci, budeme se každým zápasem učit. Tým je doplněný dobře. Přišlo osm nových hráčů. Teď se musíme připravit a hlavně hrát jako celek. Budeme se snažit o co nejlepší umístění. No a když se nebude dařit, tak manažer vyhodí trenéra (smích).
Původně jste měli hrát jen krajskou soutěž a teď takový skok, až do krajské ligy…
Přesně o tom mluvím. Přizpůsobili jsme tomu přípravu. Bude to náročná soutěž. Hodně náročná…
