V mistrovské kabině řídil oslavy. Generální manažer pardubických hokejistů ZBYNĚK KUSÝ popoháněl kapitána Koukala, aby s „krasavcem“ na rameni co nejdříve přiběhl do šatny.

Když bouchly první lahve šampaňského, brankář Salfický zlil svého nadřízeného od hlavy až k patě. „Mám s ním pohovor,“ naoko nazlobeně vykládal generální manažer.

S vítězným doutníkem v puse už myslel na další ročník extraligy. Ještě v Brně se podíval na hodinky a prohlásil: „Už před deseti minutami začala nová sezona.“

Znovu jste postavil vítězné mužstvo. Vychutnáváte si ten pocit?

Mám kliku, že se mi to nepovedlo poprvé, a pokaždé si toho člověk musí vážit. Zase bych to ale tolik nepřeceňoval. Ano, my sháníme peníze, běháme kolem věcí okolo. Ale úspěch patří hráčům a trenérům. Bylo by neseriózní, kdybychom se za něj stavěli my.

Pardubice prožívají nejúspěšnější období ve své historii. Jak se vám tato slova poslouchají?
Je to závazek i do budoucna. Během tří let jsme se stali dvakrát mistry, jednou byli třetí, za deset let jsme hráli pětkrát finále. To jsou úžasné věci, ale pro nás už před deseti minutami začala nová sezona (pobaveně se podívá na hodinky). Zase musím sehnat peníze na příští sezonu a mužstvo, s kterým budeme hrát.

Při oslavách v Pardubicích pravidelně dojde k újmě mistrovský pohár. Budete ho zase osobně hlídat, jako před dvěma lety?
Dokud jsem ho hlídal já, tak bylo vše v pořádku. Letos to bude jinak: kdokoliv z hráčů si bude chtít pohár půjčit, tak jedině s bodyguardem. Když půjde spát on, půjde spát i pohár. Nechci, aby naše mužstvo bylo zase spojované s tím, že zničilo pohár. Já se za to stydím. Byla to nezodpovědnost lidí okolo a už se to nebude opakovat.

Užíval jste si poslední třetinu šestého finálového zápasu, když bylo jasné, že Kometa na obrat z 1:4 už mít nebude a titul zamíří znovu do Pardubic?
Vůči soupeři je potřeba mít pokoru. A Brno bylo ve finále vynikajícím soupeřem. Šlo do play off zespodu, porazilo první a druhé mužstvo po základní části. Tohle zaslouží obdiv. Protože hrálo fyzický hokej, mělo víc hráčů se zdravotními problémy. Tím ale nechci snižovat náš výkon. Měl úplně všechno: taktickou vyspělost, disciplínu, výborně jsme hráli ve středním pásmu a vepředu byli kluci schopni velmi dobře kombinovat. Podle mě měla příprava na zápasy hlavu a patu. Podle toho to taky dopadlo.

Přitom z kraje sezony dvojice Hynek, Lubina u fanoušků moc velkou důvěru neměla. Vzpomínáte?
Dost lidí nasazovalo Pavlovi (Hynkovi) s Láďou (Lubinou) psí hlavu. Teď se ukázalo, že to byl špatný názor. Jsou to trenéři, kteří dokázali mužstvu vyhovět a stanovit mu nějaké podmínky, podle kterých fungovalo v extralize. Přežili jsme i hodně těžké období v listopadu. Co hráči v té době předvedli, byl heroický výkon. I v play off jsme pak dokázali, že má mužstvo obrovského ducha.

V listopadu byly Pardubice ve velké krizi, kupily se porážky a uvažovali jste i o výměně trenéra…
(skočí do řeči) To se nikdy nestalo (důrazně). O výměně nikdo neuvažoval. Když se nám zranilo velké množství hráčů, tak sami trenéři řekli: buď nám někoho seženete, nebo budeme hrát s tím, co máme. A ptali se: máme na to prostředky?

Jak zněla odpověď?
Pánové, nemáme! Až se nám hráči uzdraví, tak je stejně budeme muset platit a peníze na stromě nerostou. Prostě přišel čas pro hráče, kteří u nás vyrostli.

Moc by nás zajímala reakce trenérů.
(usmívá se) Pochopili situaci a zachovali se velmi statečně. Z hráčů, kteří byli od třetí pětky níž, postavili tři lajny. Do toho nám pomohl David Havíř, ale především Pavel Brendl. Získali jsme díky jeho brankám důležité výhry, třeba v Českých Budějovicích. Hráli jsme často s hráči z vlastní líhně, čímž se moc klubů pochlubit nemůže. Vždyť my měli v sestavě i patnáct odchovanců, což je pro Pardubice do budoucna jen dobře. Byť jsme si vědomi, že pro příští sezonu minimálně dva, nebo tři hráče ztratíme.

Kdekdo vám po konci základní části vyčítal, že jste pustili zápas Třinci. Znějí vám ještě teď, po zisku titulu, v hlavě nasupené reakce pardubických příznivců?
Mužstvo v tu chvíli trochu ztratilo motivaci, už vědělo, že bude v play off. Přesně podle nálady ve společnosti nás pak fanouškovská obec podezřívala z různých věcí, se kterými nesouhlasím.

Hádal byste se do krve, že se v Pardubicích takové věci nedějí?
Je to totální nesmyl, nikdy se to nestalo. Naše mužstvo je tak seriózní, že si něco podobného nedovedu ani představit. Ať mi vypráví, kdo chce, co chce. Jsem si jistý, že by mi tohle hráči nikdy neudělali. Míra Novotný (marketingový manažer) pak vymyslel logo „Vítězí ten, kdo věří“. Chtěli jsme nějaký slogan, který vyjádří to, co si myslíme my i hráči. V roce 2010 jsme měli na play off heslo „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. A stejně jako tenkrát se toho teď mužstvo chytlo. Hluboce jsme nesouhlasili, jak do nás někteří diváci zajeli, že jsme některé výsledky zobchodovali.

K tomu sloganu… Vy sám jste věřil celé play off?
K něčemu se vám přiznám, i když je to blbý. Jsem hrozně pověrčivej. Moc věcí dělám stejně. Beru si na sebe to samé oblečení. Pokud to pak nedopadne, jsem z toho úplně vyřízenej. Když jsem bral při těch rozhodujích zápasech naftu do auta, připadal jsem si jako v kasinu, byť jsem tam nikdy nebyl. Ale točí se vám tam nějaká čísla. Vždycky mi na pumpě naběhly tři devítky. Asi to bylo nějaké znamení, věřil jsem tomu. Před šestým zápasem jsem napsal dopis, jak to celé dopadne. A uvedl jsem i proč, ty tři devítky znamenaly, že vyhrajeme.

V sedmém zápase proti Vítkovicím jste v poslední minutě prohrávali o gól, Húževka trefil tyč. Málem vám skončila sezona. Tehdy vaše pocity tak optimistické asi nebyly. Nebo ano?
Byli jsme zoufalí, už jsme nevěděli, co s tím. Třicet jedna sekund a jedna tyčka nás dělily od vyřazení. Ale mužstvo to dokázalo zlomit. To bylo něco úžasného. Navíc jsme ve všech třech sériích play off prohrávali 1:2 a vždycky jsme je dokázali otočit. Tady se pak ukáže síla týmu.

Od příští sezony se budete muset obejít bez dlouhodobých lídrů – Petra Koukala a Jana Koláře. Nebude to rána?
Jsme strašně rádi, že tenhle tým neměl jenom mozek, ale i srdce, a to reprezentuje Petr Koukal. Víme, že tady po sezoně skončí. To samé se týká útočníka Honzy Koláře, oba zamíří nejspíš do KHL. Všichni v Pardubicích jim můžeme být vděčni za to, co pro naše město udělali.

Najdete za ně náhradu?
Sportovní život přináší i takové věci a my si s tím musíme poradit. Především bych jim chtěl jménem klubu poděkovat za vše, co pro Pardubice odvedli. Oba mají mimořádný charakter a u nás budou mít vždycky dveře otevřené. Doufám, že se jim bude dařit tam, kde budou působit.

A další změny?
Chci ubezpečit fanoušky, že na příští sezonu máme sofistikovaný kádr. Už po čtvrtfinále podepsali smlouvu oba trenéři, kontrakty prodloužili Aleš Píša a Jiří Cetkovský, přichází Jiří Vašíček a Martin Šagát.

V play off sice moc nechytal Dušan Salfický, ale má neoddiskutovatelný podíl na psychické pohodě Martina Růžičky. Máte s veteránem nějaké další plány?
Mám s ním pohovor, protože mě v kabině zlil šampaňským (směje se). Pokud se nerozhodne, že bude pokračovat v kariéře, tak jsme mu nabídli, že může u nás pracovat na úseku mládeže jako profesionální trenér.