Nadějný hokejista FILIP ZADINA si už ve svých šestnácti letech v minulém ročníku prožil premiéru v naší nejvyšší hokejové soutěži.

Poté si dokonce zahrál na mistrovství světa hráčů do osmnácti let. V minulém týdnu vstřelil svůj první gól v reprezentaci do dvaceti let. Nyní se těší na novou extraligovou sezonu, ve které by měl dostat více prostoru.

První váš zápas a hned derby s Mountfieldem HK. Jak se vám tehdy před takovým duelem spalo?
Vůbec jsem to nečekal, byl to pro mě veliký šok. Byl jsem za tuto šanci rád, získal jsem pár zkušeností a jsem za ně vděčný. Nejsem ten typ, co si tohle bere moc do hlavy. Pak bych byl zbytečně nervózní a nepodal výkon, na který mám. Byl jsem spíše zdravě nabuzený. Atmosféra utkání byla nádherná a zážitek z něj je nepopsatelný. Zápas byl správně vyhrocený, ostatně jako každé utkání s Hradcem Králové.

V minulé sezoně byla vaším vrcholem účast na mistrovství světa hráčů do osmnácti let. Vnímáte to také tak?
Ano, nečekal jsem totiž, že poletím – ta možnost mě překvapila. Svou účast jsem si vybojoval a jsem vděčný, že jsem se do Grand Rapids dostal. Osobně jsem mohl být spokojený, ale týmovější výsledek tomu chyběl. To se nepovedlo.

Bavíme se krátce po vaší premiéře v reprezentaci do dvaceti let, v šestnácti jste hned ve druhém utkání vstřelil branku…
Krásný zážitek! Nahrával mi expardubický spoluhráč Michael Špaček, na ledě si spolu velmi rozumíme. Věděl, kde jsem, tak mi nahrál před branku a já to tam 
zavěsil.

Michael je o dva roky starší. Hrávali jste spolu i dřív?

Známe se odmala, kdy jsme spolu hráli minihokej. Michael je výborný hokejista.

Zůstaneme-li u reprezentace, tak vaše plány by mohly nyní směřovat ke světovému šampionátu do dvaceti let, že?

Určitě je to veliká výzva. Moc rád bych ji splnil.

Na čem musíte nejvíce zapracovat, abyste co nejlépe zvládl nynější přesun do dospělého hokeje?
Hlavně na obraně. V mládežnických kategoriích není defenzíva tak propracovaná. To bude pro mě nyní nejobtížnější. A tým Dynamo má skvělý kádr dopředu i dozadu, ale když jeden jeho článek nebude vědět, co má dělat, tak to pak nebude dobré. Když třeba zabráním šanci soupeře, tak mám možná i větší radost než ze vstřelené branky. Faktem však zůstává, že na tu obranu se budu muset hodně zaměřit.

Co síla? Zvládáte všechny tréninky v pohodě?

Zatím ano. Když jsem byl mladší, tak jsem začal cvičit dřív než ostatní kluci a to mi teď velmi pomáhá. Jsem zdatnější a vůbec mi to nevadí.
Odmala jste hrál za starší kategorie…
Za to bych hlavně chtěl poděkovat klubu, že mi dával prostor a umožnil mi takhle se rozvíjet. Jak jsem říkal, 
od dětství jsem cvičil a teď se mi to možná i vrací. Ale ještě toho mám hodně před sebou, jestli se mám prosadit i v dospělém hokeji.

Hrával jste i jiné sporty?

Tatínek byl hokejista, takže tím jsem to měl docela dané. Chtěl jsem jít v jeho šlépějích. Chvíli jsem hrával i tenis, ale lední hokej u mě vyhrál. Odmala jsem to tak měl nastavené. Postupem času jsem nestíhal oba sporty skloubit a jsem za to rád, že jsem se nakonec rozhodl pro hokej.

Jste narozen v roce 1999, kdy to vašemu otci „lepilo" spolu 
s Richardem Králem. Pamatujete si třeba některé fragmenty, když spolu hrávali, jezdíval jste mu fandit?

Něco malinko si pamatuji, ale spíše ne. Byl jsem přece jen malý. Jak dohrával kariéru, tak si toho vybavuji více. Když jsem byl starší, nevynechal jsem už žádný jeho zápas.

Jaký je váš otec, cepuje vás?
Vždy se mě snaží vést tou těžší cestou a i jemu vděčím za to, že nyní mohu trénovat s A týmem. Kdyby mi dával úlevy, tak bych třeba nynější dávky nezvládal.

Stalo se vám, že jste někdy slyšel slovo protekce ve směru k vaší osobě?

Občas se někdo takový najde, ale vždycky to jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nedělám si z toho těžkou hlavu.

Kdo je vaším hokejovým 
vzorem?

Samozřejmě i já mám takového idola. Je jím Patrick Kane. Docela dlouho mu fandím, protože se mi líbí, jak hraje. Přál bych si také jednou hrát za Chicago.
Patrick Kane je skvělým hráčem, má všechno, co hokejista má mít, je zkrátka nejlepší. Jednou bych chtěl být jako on.

Vraťme se do přítomnosti, nyní trénujete s A týmem Dynama. Všechno v pohodě?
Zvládám všechno, dá se to. Jsem rád, že tu mohu být. Žádné úlevy nemám, ty jsou pro slabochy.

Jak vás spoluhráči přijali 
a jak jsou nápomocni?
Vzali mě mezi sebe úplně suprově. S Petrem Sýkorou 
a Tomášem Rolinkem se znám delší dobu a nejen oni mi tu pomáhají. Sedět v kabině s těmito kluky, kteří vám pomáhají, to je úžasný zážitek. Vůbec se mezi nimi nebojím, prožívám nádherné pocity. Moc se těším, až to všechno vypukne, nemohu se dočkat!

Co cíle pro novou sezonu?
Mám dva. Udržet se a být plnohodnotným členem A týmu Dynama a probojovat se na mistrovství světa hráčů do dvaceti let. Kdyby se mi dařilo i v bodování Tipsport extraligy, bylo by to skvělé. Pokud by se mi navíc povedlo rozhodnout zápas vítězným gólem, to by byla paráda.

Po minulé sezoně jste měl určitě možnosti odejít do zahraničí, vy jste ale zůstal věrný Dynamu. Proč?

Jako každý hokejista, který 
v Pardubicích vyrůstá, bych si chtěl zahrát za A tým. Je to můj dětský sen a ten se nyní o něco přiblížil. Mám tady zkrátka tuhle možnost a neváhal jsem nad ní. Jsem rád, že tady teď mohu být.

Bylo to těžké rozhodování?

Ani moc ne. Proč bych si neměl splnit svůj sen, když mám tu možnost?

Na druhou stranu draft 
vyhlížíte, že?
To sice ano, ale to je příčka, od které se chci odrazit dál. Kdyby si mě některý z týmů vybral, tak bych se musel ukázat v další konkurenci. To by byla nová výzva.

Odmala vynikáte, ať jste hrál v kterékoliv kategorii, býval jste nejproduktivnější. Nyní jdete do A týmu. Jak to vnímáte?
Já to beru jako úlevu. Na druhou stranu pokud dostanu příležitost skórovat 
a budu-li moci rozhodnout zápas, tak do toho půjdu naplno. Hrát za Pardubice je to pro mě úžasný pocit. Dostávám nyní obrovskou šanci a chtěl bych i touto cestou poděkovat vedení klubu, že si mě nechali a svým rodičům, že mě dovedli až takhle daleko. Jsem za to velmi rád.