Znovu zpátky na ledě. Pardubičtí hokejisté v minulém týdnu absolvovali první trénink na ledové ploše v enteria areně. Již v půlce června, ale na druhou stranu více než tři měsíce od posledního utkání předchozí sezony.

„Pro nás je lepší, že jsme měli možnost vyjet zase na led a pauzu neprodlužovat. Když to srovnám s předchozími sezonami, přestávka bez ledu byla zhruba stejná,“ řekl PATRIK POULÍČEK. Sedmadvacetiletý útočník s Dynamem prodloužil kontrakt.

Po záchraně Dynama se spekulovalo, jestli budete pokračovat v Pardubicích nebo odejdete jinam. Jak reálná byla druhá varianta?
Mně se zdálo, že spekulovali všichni kolem mě, tedy kromě mě (usmívá se). Pár lidí mi napsalo, co je na tom pravdy, ale mě ty spekulace nějak neovlivňovaly. Nějaké nabídky jsem měl, ovšem s Pardubicemi se jednalo o smlouvě, řešili jsme to už v průběhu sezony. Byla jen otázka času, kdy se shodneme na podmínkách a podepíšeme kontrakt. Pro mě byla naprostá priorita zůstat tady. Do budoucna bych si chtěl možná vybojovat zahraniční angažmá, ale na to je ještě brzo. Co se týče extraligy, nemám potřebu jít hrát jinam.

Pomohlo rozhodování o budoucnosti i to, že už v závěru sezony prodlužovali smlouvy další spoluhráči?
Ano, v poslední čtvrtině sezony jsme si sedli v kabině, obraz týmu a hra pak byly diametrálně odlišné od toho, co jsme předváděli v průběhu sezony. Měl jsem víru, že to může pokračovat úplně jiným směrem než doposud. Pak přišel i zásah managementu, to taky rozhodování pomohlo. Když to tu bude fungovat, a my na tom budeme mít obrovský podíl svojí hrou, tak budu v Pardubicích jedině spokojený.

Jak vnímáte, zatím alespoň na papíře, současné složení mužstva?
To by byla asi spíš otázka na někoho jiného, ale papírová síla kádru po příchodech a doplnění vypadá slibně. Nicméně to budeme muset potvrdit v zápasech. Parta v kabině je super. Ze spousty věcí si umíme udělat legraci, nikdo se pak neurazí, když si z něj vystřelíte. Jak vidíte, organizace se mění, začínají tu fungovat nová pravidla, nastavuje se nová tvář.

Můžete upřesnit, jestli ta zmiňovaná pravidla už nějakým způsobem dolehla i na hráče?
Nevím, jestli bych něco přímo pociťoval. Jde spíše o disciplínu, reprezentování klubu, co se týče tréninkového a zápasového zatížení, ale i soukromého života. Člověk tomu musí něco obětovat a nesmí se chovat, s prominutím, jako debil, když vyleze z kabiny.