V červenobílém pracovním oděvu získal svůj druhý titul. Poprvé se radoval v roce 2010. „Celý život jsem si přál vyhrát, tehdy se mi splnil sen. A vyhrát letos? Vím, že roky dřiny, které jsem hokeji obětoval, stály za to," neskrýval dojetí.

Dá se posoudit, který z titulů víc bolel?
To se hodnotí strašně těžko. Před dvěma lety jsme odehráli méně zápasů, teď byly ty série daleko vyrovnanější. V každém zápase jsme do toho museli dát úplně všechno. Výsledky byly velmi těsné. Stálo nás to hodně sil, ale rozhodně se to vyplatilo. Časem si řekneme, že oba tituly jsou krásné a budeme je stavět na stejnou úroveň. Pohár jsme si vydřeli. Třeba ve čtvrtfinále s Vítkovicemi jsme sérii zachránili až v poslední půlminutě sedmého zápasu. Možná právě to nás nastartovalo.

Byly Vítkovice nejtěžším protivníkem v play off?
Všechny zápasy byly s nimi extrémně vyrovnané. V sériích s Libercem a Brnem přišla utkání, která byla plně v naší režii. S Vítkovicemi to tak nebylo, takže z tohoto pohledu asi ano. Jinak byl každý soupeř  nadmíru těžký.

Pardubice nyní prožívají nejúspěšnější období ve své hokejové historii. Stačili jste si to už uvědomit?
Je to nádherný pocit. Těžko říct, jak dlouho budu ještě hrát. Je mi už třicet pět. Celý život jsem si přál, abych v kariéře vyhrál titul. Sen se mi splnil před dvěma lety v Pardubicích. Vloni se nám podařilo získat třetí místo. A vyhrát letos znovu? Vím, že roky dřiny, které jsem hokeji obětoval, stály za to. Tohle je velká odměna.

Před minulou sezonou přišel do týmu Martin Bartek. Na ledě jste si okamžitě sedli. V čem spočívá kouzlo vaší spolupráce?
Rozumíme si na ledě i mimo něj. Spoustu hodin jsme spolu strávili  po hotelích a stýkají se i naše rodiny. Martin už má jeden titul ze Slovenska, ale tenhle je jeho první v Česku. Jsem šťastný i za něho, že to teď vyšlo.

Bývalý kouč Pardubic Jandač jednou řekl: Martin Bartek je živel. Vy jste prý zase až moc hodný, takový pardubický „primář Sova". Sedí to?
(usměje se) Úplně ne. Věkem se už člověk naučí trochu svoje emoce ovládat. Myslím, že co se týká hokeje, tak na ledě to ve mně pořád vře. Nejsem jenom hodný. Dovedu se tam vybouřit. Mimo led se ale snažím ovládat.