Největší hvězda pardubického mistrovství světa v in-line hokeji? Ne, to by nebyla nejtěžší otázka do soutěže „Chcete být milionářem?“.

Téměř každý bez váhání vypálí KAREL RACHŮNEK. Český obránce odehrál skoro čtyři sta zápasů v NHL, s hokejovou reprezentací získal zlato i stříbro na MS a o medaili se nyní bije i na kolečkách. Ale z bláznění kolem své osoby si usměvavý pohodář moc nedělá: „Abych řekl pravdu, tak mi to zatím tak hrozné nepřišlo,“ jenom se ušklíbne. Přitom i na každém billboardu a plakátu, které zvou na mistrovství světa, se vyjímá jeho tvář…
Máte už spočítané, kolikrát jste na sebe cestou z hotelu na stadion narazil?
Je to docela příjemné, ale zatím jsem plakáty nepočítal. Ale když jste mi to připomněl, schválně se na ně při příští cestě zaměřím (usmívá se).

Česko je na mistrovství světa i díky slušnému počtu hokejistů specialistů pasováno na jednoho z kandidátů na zlato. Připadáte si tak?
Zatím to s námi vypadá docela dobře, neměli jsme jediný menší problém. Ale play off už bude zase o něčem úplně jiném. Jestli budeme úspěšní, nebo ne, rozhodne jeden zápas.

Může profesionální hokejista přinést do in-line něco navíc?
Hrajeme ho zhruba jeden měsíc za rok, takže úplně ideálně se na kolečkách pohybovat neumíme. Maximálně přinášíme do hry víc klidu, nespěcháme tolik a pak možná střelu. Osobně se in-line věnuji čtrnáct let, takže pro mě je to hlavně zpestření přípravy. Trochu jsem se naučil hrát od specialistů. Nastupovali jsme proti zemím na jihu, jako jsou Španělsko nebo Francie, kde mají profesionální soutěže, takže jsme něco odkoukali.

Na rozdíl od ledního hokeje to vypadá, že obránci mají při in-line hokeji daleko víc volnosti k útočení. Na šampionátu to zatím vypadá, že se ve hře dopředu vyloženě vyžíváte. Je to tak?
Nemáme to rozdělené vyloženě na útok a obranu. Hraje se ve čtyřech a u toho se obvykle praktikuje osobní obrana jeden na jednoho, takže se místa hodně mění.

Dělá vám i po těch čtrnácti letech v přechodu z nožů na kolečka a zpátky ještě něco problémy?
Z ledu na in-line je to bez problémů. Ale zpátky na led to takových čtrnáct dní trvá než si zvyknete.

Máte za sebou poměrně náročnou hokejovou sezonu. S Jaroslavlí jste se dostali do semifinále KHL, s reprezentací jste se bili o zlato. To byste se přes léto tolik nudil, že nedáte hokejku z ruky ani v červnu?
Mám in–line jako přípravu, takže se moc nehoním. Za tři týdny děláme nějaké testy, takže mě hokej udržuje v kondici. Aspoň se nemusím nikde honit po lese, nebo létat na kole. Jdu si zacvičit a hraju in-line.

Karle, před mistrovstvím jste říkal, že se nemusíte nikoho ptát, jestli vás na mistrovství světa v in-line hokeji pustí, nebo ne, že nikomu nepatříte. V Jaroslavli už hrát nebudete?
Zatím se nikomu zodpovídat nemusím.

Takže smlouvu nikde podepsanou nemáte?
Ne, ještě jsme se nedohodli. Představu už mám, ale tým zatím neprozradím.

Bude to v KHL?
(usměje se) Asi jo.

Prozradíte alespoň, zda jde o jeden z ambiciózních týmů, které myslí na titul?
Ano, určitě. Do téhle skupiny patří.

Takže vás vábí Miloš Říha do Petrohradu?
Neřeknu (usmívá se).

Kdybyste se měl vrátit do Česka, kam by vás to táhlo víc, do Zlína, kde jste doma, nebo do Sparty, kam přestoupili oba vaši bratři?
Tohle je hodně těžké. Vždycky jsem si představoval, že budu hrát doma. Ale s bratry bych si rád zahrál. Uvidíme, vyřeším to, až se budu vracet.

Sedm let jste působil v NHL, dva roky z toho v New Yorku Rangers, o kterých se říká, že jsou šlechtou zámořské soutěže. Bral jste modrý dres skutečně za něco speciálního?
Ano, bral. Měl jsem štěstí, že jsem si tam zahrál, je to velkoklub. Všechno se točí kolem hráčů, jsou tam výborní fanoušci, kteří zaplní stadion na každý
zápas. I když pak létáte na zápasy ven, je o Rangers všude obrovský zájem.

Sledujete, co se v Rangers děje, i když jste odešel do New Jersey a pak do Ruska?
Moc ne. Dřív, když jsem ještě byl za mořem, jsem po nich trochu pokukoval, ale teď mě to už tak nějak míjí.

Ale názor, jestli se kdysi opěvovaný manažer Glen Sather nezbláznil, když přeplácí jednoho volného hráče za druhým a ti pak vyhoří, asi máte…
(usměje se) On je tam už hlavně dlouho a řekl bych, že je pořád stejný. Platy byly v Rangers vysoké vždycky. V tom standardu to asi pokračuje dál a nikomu to nevadí. S penězi tam nikdy problém nebyl.

Po třech úžasných sezonách v KHL žádné laso z NHL nepřilétlo?
Ale přilétlo, zájem byl a všem bych za něj chtěl poděkovat, vážím si toho. Pro mě by to bylo však asi složité se tam s celou rodinou zase takhle narychlo stěhovat.

Velký ohlas muselo za mořem vzbudit, jak jste na hokejovém mistrovství prohodil obrovitého Rusa Arťuchina plexisklem. Tam mají takové momenty hodně rádi. Nezesílil ten zájem ještě?
(pobaveně) Myslím, že kvůli tomu asi ne.