Do Pardubic se tak přichází další hráč, který pamatuje tituly z let 2010 a 2012. Pětatřicetiletý útočník by ale mohl, třeba při absencích v prvním týmu, naskočit do extraligových bojů.

Zkušený útočník se domů Čech vrací po dlouhých deseti letech.

„Po tom, co jsem nečekaně skončil v Brně, tak jsem řešil, kde budu hrát dál. Následně se mi ozval Tomáš Rolinek (pozn. red. – sportovní manažer béčka). Po krátkém rozmýšlení jsem se rozhodl, že nejlepší už bude být tady v Pardubicích a zase hrát za Dynamo,“ vysvětluje důvody návratu Daniel Rákos.

Jeho hlavním úkolem bude role rádce a učitele v nově se zrodivším B týmu.

„Bude to pro mě něco nového. Už mám nějaký věk a těším se na to, že budu s mladýma klukama. A že mě i oni něčím obohatí,“ říká natěšeně Rákos, který ale jedním dechem přidává:

„Chtěl bych v příští sezoně naskočit také v dresu áčka. Uvidíme, jak to dopadne. Doufám, že jsem neřekl poslední slovo. Třeba, kdyby by se mi dařilo za béčko, tak bych si mohl zahrát za první tým.“

Tři letní pardubické návraty a každý z hráčů má doma dva mistrovské „prsteny“.

Nejdříve Lukáš Radil, po něm Tomáš Zohorna a teď v rychlém sledu Daniel Rákos. Všichni zažili v pardubickém dresu poslední dva tituly.

„To byly super roky, měli jsme tu bezva partu a vždycky si to sedlo tak, jak mělo,“ říká Rákos.

V roce 2012 se „Bambus“ navíc nesmazatelně zapsal do srdcí fanoušků i kroniky pardubického hokeje. Tehdy jako pětadvacetiletý defenzivní forvard rozhodl čtvrtfinálovou sérii s Vítkovicemi.

„Asi to byl nejdůležitější gól, co jsem kdy vstřelil. Navíc to bylo tady v Pardubicích, sedmý zápas, prodloužení. Atmosféra po tom gólu byla neuvěřitelná. Byl to asi nejhezčí zážitek, co jsem po mém gólu zažil. Jak ta hala bouřila a potom oslavy, bylo to opravdu dojemné,“ vzpomíná Daniel Rákos.