Co stálo za odchodem Zbyňka Kusého? Senzaci nehledejte! Většinový majitel hokejových Pardubic ROMAN ŠMIDBERSKÝ v exkluzivním rozhovoru pro Deník spekulace o průšvihu úspěšného manažera popřel.
„Také jsem zaslechl, že jsem mu přišel na nestandardní věci v ekonomice. Ne. Nic takového," rázně praví.
Celá akce byla nachystaná měsíce dopředu. V úterý pozdě večer se s Kusým dohodl na ukončení spolupráce a druhý den to oznámil světu.

Měl jste ve středu zahlcený mobil?
Opravdu dost. (usmívá se) Bylo toho vážně hodně.

Podobně jako v den, kdy jste klub koupil?
Dá se říct, že to bylo stejně hektické.

Jak dlouho trvalo připravit tak závažnou věc?
Na první pohled to vypadá jako ne zcela racionální krok. Na druhou stranu všichni musí pochopit, že takové rozhodnutí se nedělá bez přípravy, pár dní po zisku titulu. Pokud bych nespadl na schodech na hlavu, tak musí být jasné, že to bylo plánované dopředu.

Čeho chcete docílit?

Připravili jsme dlouhodobou koncepci pardubického hokeje. Tým lidí na tom dělal několik měsíců. V ruce máme mnohastránkový materiál. Cílem je vybudovat z klubu nejhodnotnější sportovní brand v České republice.

Bývalý manažer Zbyněk Kusý vám do připravované koncepce nezapadal?

Se Zbyňkem jsme se rozešli v dobrém. (odmlčí se) Víte, ono to ani tak nebylo o něm. Když jsem před lety přišel do klubu, tak jsme si stanovili cíle a postupně je začínáme naplňovat. A to se týká i personálních cílů.

Dost se mluví o tom, že Kusý měl velký průšvih.

Tak to není. Také jsem zaslechl, že jsem mu přišel na nestandardní věci v ekonomice. Ne. Nic takového.

V klubu pracoval dvaadvacet let. Bylo těžké mu říct: Zbyňku, dnes končíš?

Ano. Přišla chvíle, na kterou jsem se moc netěšil. Neužíval jsem si to i vzhledem k tomu, že spolu lidsky vycházíme normálně. Ve středu ráno jsme to oznámili všem zaměstnancům. Pro Zbyňka to muselo být hrozně těžké, dvaadvacet let tady budoval svoje dítě. Poté jsme diskutovali, jakým způsobem se předá celá agenda. To by lidé, kteří se rozcházejí ve zlém, asi nedělali.

Nový GM Ondřej Šebek bude pod obrovským tlakem, že?

Asi jo. (rozesměje se) Nebude mít jednoduchou úlohu. Přichází do klubu, který plní hospodářské výsledky, vyhrál titul.

Co když to příští rok nepůjde? Fanoušci budou mít jasno: Kusého odchod byl chybou, za Šebka to nejde.

Lepší je nespekulovat a soustředit se na vytyčený cíl. Všechno ostatní vás odvádí jinam.

Proč jste se rozhodl pro Ondřeje Šebka?
Jeho obrovskou výhodou je, že zná pardubické prostředí. Je to patriot.

Je správná myšlenka, že Šebek se může snažit, jak chce, ale jeho úspěch v očích veřejnosti se bude odvíjet od toho, jak bude hrát A tým?
Do jisté míry to tak bude. Když budeme hrát příští rok play out, tak na nás přiletí vajíčka. (usmívá se)

V čem bude pardubický klub jiný?

Už jsem zmínil, že existuje materiál, který veřejnosti představíme v příštích dnech. Chceme klub posunout dál. Když jsem ho kupoval, tak byl v předkonkurzní situaci. Musel se finančně stabilizovat, z čehož vyplývala i stabilizace sportovní. Podařilo se nám získat status sportovní akademie mládeže a teď nastala další fáze – aby byl pardubický hokej vnímaný jako lifestylový brand, ne jen jako sportovní.

Jak to myslíte?

V žádném případě nechci srovnávat Pardubice s fotbalovou Barcelonou, ten rozměr je jiný, ale když vidíte, co se tam děje, jak pracují s fanoušky… Na tuto oblast se hodláme zaměřit, aby pro lidi okolo byl náš klub zajímavější. Strávili jsme tím desítky hodin, intenzivně jsme se tomu věnovali a první výsledky uvidíte už do konce léta.

Nemáte strach, že nyní Pardubice ztratí silnou pozici v hokejovém zákulisí? Zbyněk Kusý měl hodně dlouhé prsty…
Strach nemám. My se musíme starat sami o sebe. Zamést si před vlastním prahem. Když budu silný doma, tak vás zvenku moc věcí neohrozí. Pokud budeme silní ekonomicky a sportovně,  tak to ostatní se nějak „dohraje".

I na půdě Asociace profesionálních klubů (APK)? Bylo podle vás šťastné vypovědět smlouvu hokejovému svazu (ČSLH)?
Považuji to za naprostý nesmysl. APK funguje jako parta dobrovolných hasičů, přičemž si sama vypustila rybník. Je tam čtrnáct klubů, čtrnáct různých zájmů. I to mě vede k myšlence – starat se především sám o sebe. My chceme dělat extraligu, a ne politiku.

Přivykl jste na prostředí hokejového zákulisí?
(přemýšlí) Chcete upřímnost?

Samozřejmě.
Nechci si na něj zvykat. Hokej mi spíš vzal, než dal. Jen ty dva pocity z náměstí to převáží…

Říká se, že když klub vyhraje titul, je sezona prodělečná. Platí to i v případě Pardubic?
Letos to tak nebude. Ale před dvěma lety ano, i díky tomu, že jsme kromě jednoho zápasu všechno vyhráli. (směje se) Částečně jsme se také poučili. Smlouvy s partnery jsme nastavili jinak, tak aby bonusy za postupy do jednotlivých kol kopírovaly naše výdaje.

Takže nemusí nutně platit, že sportovní klub je jenom bezedná díra, kam majitel sype svoje miliony?
Na rovinu. Moje heslo v klubu je, že nejsme žádná Chelsea. Musíme dlouhodobě pracovat v černých číslech. Ne proto, abych si nosil v tašce peníze domů. Ale kvůli tomu, aby byl klub schopen ekonomicky fungovat. Kromě Ruska to tak je přece všude. Když nemá v NHL Phoenix peníze, sejde se rada majitelů a řeší se, co s ním. Tenhle pohled je strašně důležitý i tady.

Myslíte, že ho má většina domácích majitelů?
Když jsem to některým vyprávěl, tak na mě koukali s otevřenou pusou. My prostě musíme vydělávat peníze. Jinak nejsme schopni dlouhodobé fungování zajistit. Spousta lidí má klub jako přívěšek nebo ozdobu. Mně to taky nějakou dobu přisuzovali. Já ale říkám, že je to naprosto standardní podnikání. A když to holt nebude fungovat, musí přijít někdo jiný. Někdo, kdo to bude umět.

V Česku se s podobným názorem moc často nepotkáte…
Jsme v tom trošku „ruský". Dokud jsem v pohodě, tak mám klub jako nějaký koníček. Podle mě je to špatně. Pak totiž majitelům nevadí, že APK funguje spíš jako parta dobrovolných hasičů. Přitom by jim to vadit mělo.

Vypadá to, že z hokejového prostředí zrovna odvázaný nejste. Napadlo vás, že byste klub prodal?
Zatím ne. Na stole jsem měl sice nabídky, které by byly finančně zajímavé, ale u mě je to už určitá zaseklost. Do Ameriky jsme se stěhovali kvůli tomu, že mi někteří pánové nakládali v novinách každý druhý den. Teď se všechno posouvá dopředu a nějaký prodej není vůbec na pořadu dne. Máme před sebou spoustu práce.

Dobrá, tak co zkusit odkoupit od města jeho balík akcií?
Usilujeme o to. Myslíme si, že by nemělo vlastnit společnosti tohoto typu. Důkazem toho je třeba Dostihový spolek.

Proč by město nemělo figurovat ve vedení sportovního klubu?
V minulosti tady byl někdo, koho hodně spojovali s hokejem. Další garnitura měla ve svých závazcích k voličům, že to bude přesně naopak. Chtěli bychom dostat politiku z hokeje pryč. Mělo by to fungovat tak, že městská samospráva vytvoří podmínky pro to, aby tady mohly fungovat Dostihový spolek, hokej a další sporty. Vlastní sportoviště a dá prostor společnostem, aby vyvíjely sportovní činnost. Město by klub v žádném případě nemělo vlastnit.

Myslíte, že radnice bude vašim nápadům nakloněna?
Dlouho jsme měli komunikační embargo. Jsem mírný optimista, věřím, že se ho podaří prolomit. Tenhle stav nevyhovuje ani radnici, ani nám.

V případě, že by město svoje akcie prodalo, nabídnete i nějaké záruky?

Samozřejmě, že jsme ochotni dát záruky, že se nebude hrát nikde jinde a klub neprodáme. Město by případně mělo předkupní právo, aby nedošlo k něčemu, co hrozilo v minulosti, že se z toho tady stane tržnice. Největší záruka je stejně ta, že jsem z Pardubic a chci tady dál bydlet. Kdyby se prodal hokej někam jinam, měl bych to tady hodně složité. Jsme připraveni dát městu garance, že se s klubem bez jeho vědomí nemůže nic stát.

Berete pardubický hokej jako srdeční záležitost?
Asi jo. I když je pravda, že při letošním play off jsem se málem ocitl na defibrilátorech.

Schválně, co jste prožíval ve chvíli, kdy dal Bartek půl minuty před koncem sedmého čtvrtfinálového zápasu s Vítkovicemi na 4:4?
Stál jsem a kroutil hlavou (usmívá se). Ale i když jsme v posledním finále vedli nad Kometou 4:1, nezvládl jsem jenom sedět. Posledních deset minut jsem v Brně chodil po chodbě.

Jak majitel klubu slavil titul? Měl jste připravenou láhev luxusního vína?
Jeli jsme domů autobusem a někde na pumpě jsme si koupili kofolu s rumem. Podle toho to potom vypadalo.

Stal se z vás během let, co jste se stal majitelem Pardubic, hokejový expert?
Ne. Říkám, že nepoznám, jestli hráč bruslí doleva nebo doprava. Podle mě by bylo dokonce i špatně, kdybych si začal myslet, že jsem hokejový expert. To bychom moc titulů už asi nezískali.

Jak často přijdete do kontaktu s hráči?
Dá se říct, že je celou sezonu nevidím. Narazíme na sebe, leda když se potkáme před zimákem. Jinak ne. Do kabiny nechodím. Od toho jsou povolanější lidi. Objevím se tam maximálně na začátku sezony a na konci, abych jim poděkoval. Profesní věci by jim měli říkat lidi, kteří hokeji rozumějí.

Nikdy jste neměl nutkání, když se třeba nedařilo, mezi hokejisty vyrazit a nějak je povzbudit?
Mančaft je svébytná skupina lidí. Pevně věřím, že se navzájem respektujeme. Ale můj pohled je, že by nebylo správné se k nim motat.

Z Pardubic odcházejí dvě opory, útočníci Kolář s Koukalem. Máte už vymyšlené, jak je nahradit?
Pro nás nejde o novou zprávu, avizovali nám to už v průběhu sezony. Intenzivně pracujeme na tom, abychom doplnili první lajnu. Cíle se nemění, sezona po titulu je složitá, ale alibi si neděláme.