„Mrzí mě, že někteří lidé se k tomu postavili divným způsobem. Vždyť pro Hradec to byl svátek,“ nechápal MILOŠ ŘÍHA, kouč movitého SKA Petrohrad. Jeho tým porazil prvoligový Hradec 2:0, rozdíl v kvalitě však nebyl tak markantní, jak se očekávalo.

Jak se vám zamlouvala příprava s hradeckými hokejisty?
Jsme na začátku přípravy. Do zápasu jsme šli po hrubé práci v předchozích dnech. Ani jsme hráče nezatěžovali žádnými taktickými pokyny. Nadšení domácích jsme postupně eliminovali poctivou hrou. Velký hokej jsme nepředvedli, i když třeba v první třetině jsem ukázali výborné akce, ovšem soupeři výborně zachytal brankář Čech. Zápas splnil účel.

Čekal jste od prvoligového týmu takový odpor?
Ano, očekával jsem to. Znám to ze své trenérské praxe: proti silnému celku se každý chce vytáhnout. Věděl jsem, že Hradec bude aktivní, že bude chtít bojovat. Sám jsem to klukům v kabině zdůrazňoval. Navíc my jsme měli dvoufázový trénink a pak odjížděli na zápas.

Užil jste si atmosféru, která na ČEZ Stadionu panovala? Hala byla plná.
Trochu mě mrzí, že někteří diváci se k tomu postavili divným způsobem. Pro Hradec to byl svátek a urážky k tomu přece nepatří.

Vyslechl jste si toho hodně?
Hodně ne, ale slyšel jsem.

Byly invektivy směřované na vás osobně nebo na vaše hráče?
Já nevím, na koho to směřovalo, ale zaskočilo mě to.

Ve čtvrtek jste se poprvé postavil na lavičku Petrohradu. Cítíte se teprve nyní doopravdy jako kouč SKA?
Já se tak cítím od prvního dne, co jsem podepsal smlouvu. (směje se) U nás se říká: koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Pracoval jsem v hodně klubech a rychle se přeorientovat mi nedělá problém.

Už jste pocítil, že trénujete ruský velkoklub?
Právě že ne. Vedení je naprosto vstřícné, nechává nám prostor. S generálním manažerem Kasatonovem (bývalý vynikající hokejista 80. let – pozn. aut.) jsme ihned našli stejnou řeč. Zatím jsem nepoznal nějaký ohromný pres, nikdo na nás netlačí.

V Hradci je šéfem střediska mládeže váš syn. Měl zásadní zásluhu na uskutečnění zápasu?
Zásadní ne. Petrohrad hledal pro první týden přípravy vhodného soupeře a Miloš přišel s nápadem, abychom přijeli do Hradce, že by to pro město bylo hrozně pěkné. Tudíž jsme se domluvili.

Napověděl vám týden soustředění v Přerově o síle petrohradského týmu?
Nechci se bavit o síle mužstva. Řeknu vám to takhle: Měl jsem pocit, že mužstvo nebude zvyklé tolik pracovat. V Přerově jsme na hráče naložili obrovské penzum práce a všichni k tomu přistoupili na sto procent. Z toho mám radost.

Z loňského kádru odešly dvě superhvězdy Sušinskij a Jašin. Prvně jmenovaný se o vás nepříliš lichotivě vyjadřuje v ruským médiích. Prý za jeho odchodem stojíte vy…
K těmto spekulacím se nemíním vyjadřovat. Ještě předtím, než jsem s Petrohradem podepsal kontrakt, tak se na úrovni prezidentů klubu rozhodlo, že se tým bude omlazovat a u Sušinského byl otazník. Nakonec došlo k jeho odchodu. Tím to haslo. Pro mě to není žádná kauza. Každý můžeme být nějakým způsobem ukřivděný. Maxim je výborný hráč, v mužstvu bych ho rád viděl, ale rozhodnutí bylo takové.

Asi nepopřete, že odchodem těchto dvou hráčů odešla i kvalita. Budete po vedení požadovat náhradu?
Jsme na to připraveni, ale nechceme to dělat hned, nebo za každou cenu. Klidně až v průběhu sezony.

Cíle má Petrohrad stále nejvyšší?
Samozřejmě. Pět let do týmu cpou peníze a nikam se nedostali. Snažím se to trochu mírnit. Šéfům jsem říkal, že v KHL je deset klubů, které mohou Gagarinův pohár vyhrát. V play off je to pak otázka štěstí, momentální formy a zdravotního stavu mužstva.

Jak se vám trénuje v nejbohatším klubu Evropy?
Ježíš, já nevím, jestli jsme nejbohatší. Ufa má taky dost peněz. V KHL je tak šest klubů, které jsou na stejné úrovni.