Rohlík: "Nestydím se to přiznat. Jsme na dně"

Moc dobře chápe, že poslední sezona pardubické fanoušky zklamala.

Dynamo v posledních letech padá strmě dolů. Zastavit se ho podařilo na poslední chvíli v play out. Šestinásobný mistr se vyhnul baráži. Je konec. A taky třeba nový začátek. „Nebudu nikomu cpát řeči o medaili, ale tenhle rok už opakovat nikdy nechci," říká generální manažer Pardubic PAVEL ROHLÍK v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Dovede mluvit otevřeně a přímo. Přesně tak, jak situace žádá: „Jsme na dně, nestydím se to přiznat."

Zestárnul jste od října hodně?
To zase ne, ale přiznávám, že tohle období bylo hodně těžké. Trochu mi to připomnělo období, když jsem nastupoval do funkce sportovního ředitele mládeže. Situace byla na jednu stranu podobná, zachraňovali jsme juniory a starší dorost v extralize. U áčka je to ale úplně jiná dimenze, celé to bylo o několik pater výš. Zodpovědnost vůči klubu, fanouškům, městu byla obrovská.

Dostavil se strach, že by pod vašim velením Pardubice mohly poprvé v historii spadnout?
Ani na chvíli. Věděl jsem, že si všechno budeme muset vypít až do dna. Bod číslo jedna pro nás bylo předkolo play off, bod číslo dva play out. Jsem rád, že se to zastavilo aspoň na něm. Vím, že sezona nebyla ideální, ale už skončila. Teď je na nás, abychom tady začali všechno otáčet.

Ani na okamžik jste nezalitoval, že jste hlavu do oprátky strčil?
Ne.

Ale pracovní očistec to byl…
Nejde jenom o A tým, to je jen špička. Změnit se musí celá organizace. Když nepřicházely výsledky, nastavil jsem v posledních dvou měsících nouzový režim, že se všechno podřizuje áčku. Byla potřeba zachránit extraligu. Mládež, marketing, obchod a další věci se začnou řešit víc až teď.

Prý jste v kanceláři občas i spal. Je to pravda?
Je, naposledy to bylo po posledním zápase play out. Všichni gratulovali, že to dopadlo. Dost lidí si myslelo, že budeme někde juchat a slavit. Já byl rád, že jsem se mohl sám natáhnout na gauč a odpočívat. To bylo celý. Ve 3 ráno jsem pak vyrazil do Německa sledovat vytipované hráče z DEL.

Co přichází teď, pohovory s hráči?
Ty už proběhly, chtěl jsem od všech slyšet, jak se na sezonu dívali, co udělali pro to, aby se zlepšovali oni, aby se zlepšil celý tým. Zajímal mě jejich pohled na situaci a myslím, že jsem si už udělal obrázek, proč jsme se dostali, kam jsme se dostali.

A tedy?
Není to obrázek jen tohoto roku, spíš posledních dvou, tří let, kdy se klub propadal dolů. Pro mě bylo hrozně důležité znát od kluků jejich názory a postoje. Nicméně stále platí, že je Dynamo stabilní a finančně zajištěný klub, který má velkou podporu ze strany majitelů i města.

Vy jste hned po nástupu jmenoval do funkce hlavního trenéra „svého" Richarda Krále, nakonec jste ho vyměnil za úplně odlišného Petera Draisaitla. Fungovala i s ním spolupráce na linii manažer – trenér?
Podle mě ano. Jednal jsem i s jinými trenéry, jediný Peter měl opravdovou chuť do klubu jít v situaci, kde se zrovna nacházel. Měl nějaké podmínky, které jsme mu splnili, třeba chtěl svého asistenta. Vyhnul se baráži, s jeho prací můžeme být spokojeni.

Je třeba něco, co byste teď udělal jinak, kdybyste měl tu možnost?
Někdo možná může říkat, že se některé výměny nepovedly… Po boji je každý generál, teď by se dalo dlouze rozebírat, co mohlo být jinak. Jsme lidi, každý z nás dělá chyby, vím, že nejsem neomylný. Ale když člověk něco udělá, má tomu věřit a nést za svoje činy zodpovědnost.

Zeptám se konkrétně. Branislavu Rapáčovi byste třeba během sezony dal novou smlouvu? Když podepsal, tak jeho výkon najednou začal trochu padat…
Může to tak působit. Sám mi říkal, že pro něj byl hodně složitý přechod do Česka, naše liga má úplně jinou úroveň. Nebrali jsme to tak, že on by nás měl chodit zachraňovat a hrát hned první, nebo druhou pětku. Je to pořád mladý hráč, nastupující střední generace, která v klubu chybí. Slibujeme si od něj, že postupně nám pomůže svým důrazem. Přišel místo Jakuba Svobody, který tu byl s velkými penězi ve 4. pětce, přišel na hostování bez souhlasu klubu a dál by tady stejně nebyl. Myslím, že Rapáč má budoucnost. Ale když se nebude snažit, nebude se zlepšovat a nebude mít výkonnost, tak tady působit samozřejmě nebude.

Není riziko, aby klub cílil stále na slovenský trh?
Koho jsem sem přivedl? Jenom Rapáče.

Ano, ale zase je to pokračování linie Markovič, Gašparovič, Kristan, Halász, Bokroš, Šeda… Ti všichni přišli a neuspěli. Za poslední dobu se to povedlo jenom Tyborovi.
Proto jsme Rapáče taky dlouho sledovali. Víme, že přechod měl složitý, do budoucna věříme, že se bude vyvíjet. Potřebovali jsme někoho důrazného, on tohle může splnit. Není to tak, že bychom cílili výhradně na Slovensko. Když jsme tam ale už někoho sledovali, tak dál spíš už české a zámořské hráče.

A hodnocení Matěje Berana, kterého jste koupil z Plzně?
Koupili jsme ho za dobrou cenu, nestál nás ani celé tabulky. My nemáme farmu, naši junioři nemají zkušenosti s dospělým hokejem a on nastupoval aspoň v Klatovech. Moc bodů tady neudělal, ale zase, fyzicky je na tom dobře, měl by hrát nátlakový hokej.

Jenže ten vidět moc nebyl.
Zatím to zase tak neplnil, vím… Má nějakou šanci u nás. Teď záleží na něm, jestli ji využije, jak k ní přistoupí.

Změní se kádr Pardubic přes léto hodně?
Někteří hráči naše požadavky nesplňovali, tak tady nebudou. Chceme posílit na klíčových postech, to znamená sehnat nějaké lidi do prvních dvou pětek, teď už nechceme nikoho vodit do čtvrté lajny.

Jak se vyvíjí situace kolem Tomáše Marcinka a Martina Štajnocha, o které jste původně neměli zájem?
O Štajnocha zájem nemáme.

Přitom vedle Petra Čáslavy byl nejlepším bekem v sezoně…
Ale pokračovat tady prostě nebude. U každého hráče je potřeba zvážit několik okolností, co angažmá dává jemu, co dává klubu. My jsme se rozhodli hledat jiného obránce.

Je pravda, že jste usilovali o Ondřeje Němce?
Ano, ale rozhodl se nakonec pro Kometu.

Takže na pozici beka číslo jedna může přijít velké jméno?
Může, tohle je stěžejní post, na který hledáme hráče. Když se podíváme na český trh, tak je to ale těžké, nemusí takový bek přijít hned. U nás jsou tihle hokejisté buď pod smlouvou, nebo často čekají do poslední chvíle, co přijde. Ale uvolnili jsme si cizineckou kvótu, může přijít i cizinec.

U Marcinka se situace také nezměnila?
S Tomášem jednáme. Za dva roky tady něco odevzdal, dělá body, pracuje při oslabení, na druhou stranu má dost útočných faulů. Po zváženích všech okolností bychom ho tu ale chtěli dál.

Hodně se spekulovalo o tom, zda zůstane v pozici sportovního manažera Dušan Salfický. Jak to s ním vypadá?
To je věc, kterou rozhoduje představenstvo klubu, ne já sám. To má zasedání na konci dubna.

Tak tedy jinak, je to tak, že na vás přešla většina kompetencí sportovního manažera a stavbu kádru má teď na starosti generální manažer?
Přesně tak. Všechno řeším ale s trenérem. Na veřejnosti se řešily takové blbosti, že já mu sem vodím hráče, které on nechce… Je to tak, že zodpovědný za skladbu mužstva jsem já, ale s trenérem komunikuji. Nechci tady mít hráče, o které nemá zájem trenér. Nikdy nekoupím hráče, o kterém by on nevěděl.

Na veřejnost se toho dostane hodně. Co s vámi třeba dělala zaručená zpráva o tom, jak jste na sebe s Draisaitlem řvali na chodbě stadionu?
Vím, o čem mluvíte a tahle věc byla docela úsměvná. Protože ten den, kdy jsme se údajně měli pohádat, jsme se vůbec nepotkali. Když jsme se blížili do play out, poslal jsem dopis všem členům organizace, vedení, managementu, hráčům, trenérům…, že nás čeká těžké období, přijdou pomluvy a další překážky. Ale my se přes všechno musíme přenést, a tohle jsme zvládli.

Změní se teď Pardubice i myšlením, že se přestane mluvit o medailích, ale konečně se tady začne budovat nový tým?
Jsou dvě varianty. Můžeme se zbláznit, nakoupit 10 hráčů, být příští rok třeba ve finále a pak ten hokej spadne ještě hlouběji, než je teď. Tohle udělat nechci. Teď si se všemi lidmi potřebujeme sednout a ze všeho, co se stalo, vyvodit důsledky. Nastavíme nová pravidla, jak v marketingové části, tak v té sportovní. Nešli jsme dolů totiž jen po výsledkové stránce.

To je pravda, Pardubice už v očích veřejnosti nejsou velkoklub, zapadly do průměru…
Vnímám to, v očích veřejnosti to tak určitě je. Ale na stejné pozici byla před pár lety třeba Sparta, hrála dole. Teď tam přijedete a cítíte tu sílu celého klubu, vidíte hromadu práce, která se tam udělala. Jde mi o to, aby každý, kdo pro Pardubice pracuje, ve svoji práci věřil, neřešil, jestli je půl šesté večer, nebo sedm ráno. Tohle je první věc, kterou v obchodu, marketingu i ve sportu začneme. Usnuli jsme. Nedělali jsme tady věci tak, jak by se v současné době dělat měly.

Přišel rok nula?
Jsme na dně, nestydím se to přiznat. Naše značka je hodně dole. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že jsme schopni jí postupně vrátit lesk. Pro mě je obrovské plus, když jsem viděl, kolik lidí nám přišlo pomoci v play out. Najednou jsme měli plnou halu. Za podporu během celé sezony patří našim fanouškům obrovský dík. Teď všem těm lidem musíme ukázat, že se snažíme na všech frontách náš klub změnit a jít zase nahoru.

Jen asi bude trvat, než všechny nové procesy nastartujete a přijdou i výsledky na ledě, ne?
Nechci tady slibovat, že za tři roky budeme ve finále. Jsem realista, ne blázen. Tým nemůžeme udělat tak, že vyhodíme 20 hráčů a 20 jich koupíme. Postupně ho chceme měnit tak, aby bylo vidět, že má nějakou kostru, byli tady hokejisté, co tu chtějí hrát. Už se nesmí stát to, o čem jste psali i u vás, že si sem někoho přivede trenér, agent, manažer a já nevím kdo… Tým musí mít hlavu a patu. Historie klubu je taková, že my se zkrátka potřebujeme pohybovat nejhůř ve středních patrech. Nebudu nikomu cpát řeči o medaili, ale tenhle rok už opakovat nikdy nechci, i kdybych se měl postavit na hlavu. Nechci.