Rozhovor? "Viděl jsem odhodlání jít nahoru"

Když nastupoval v Tipsport areně jako soupeř, byl zvyklý jezdit na vedlejší střídačku. Teď si poprvé vyzkoušel pardubickou stranu, kam usedl k rozhovoru. Šestatřicetiletý PETR HUBÁČEK má za sebou první tréninky přímo v Pardubicích.

Po pěti sezonách ve Finsku se rozhodl pro návrat do České republiky. Z několika nabídek zvolil tu pardubickou. „Je to pořád tradiční klub, který má zvuk. 
I když neměl poslední sezony úspěšné, tak stále má něco do sebe," říká Hubáček, mistr světa z roku 2010.

V týdnu jste se připojil 
k pardubickému týmu. Jaké jsou vaše první dojmy?
Na jednu stranu fajn, na druhou stranu toho mám plné kecky. Je vidět, že kluci trénují svižně. Já jsem do toho teď skočil. I když jsem se připravoval sám v Brně, tak trénovat s mančaftem je zase něco jiného.

Zmiňujete Brno, uvažoval jste o návratu do Komety a proč 
k němu nedošlo?
Je to jednoduché. Brno o mě zájem nemělo, já jsem s Liborem Zábranským mluvil. Skládá kádr a zkrátka si vyhlédl jiné kluky. Já jsem to respektoval a pro mě tím brněnská možnost zhasla. Hledal jsem potom jiný klub. Pár mančaftů bylo 
ve hře, nakonec to vyústilo v Pardubky.

Prioritou byla Česká republika a návrat z Finska domů?
Zase tam bylo víc faktorů. Bude mi 37 let, mám dvě děti. Největší důvod návratu byl ten, že dcera už těžko stíhala školu u nás a ve Finsku. Poslední sezonu už to nefungovalo, ona vlastně byla jen v Čechách ve škole. Já už jsem byl ve Finsku sedm a půl měsíce sám, a proto hrál rodinný faktor velkou roli. I z toho důvodu nebylo žádné jiné zahraniční angažmá ve hře. A taky zájem už není takový, protože vzhledem k věku vám vlak kariéry začíná odjíždět. Preferují se mladší kluci.

Jaké plusové body rozhodly pro přestup do Pardubic?
Přijel jsem a popovídal jsem si s generálním manažerem a trenérem o klubu a celkově o hokeji. Za trenérem jsou vidět z minulosti solidní výsledky, což nebude náhoda. Buďme upřímní, Pardubice vyhrály titul v letech v roce 2010 a 2012. Potom byla každá další sezona horší než ta předchozí. Loni se extraliga zachránila až v play out. Pak jsem dlouho mluvil i s Petrem Čáslavou a viděl jsem chuť to otočit na druhou stranu a odhodlání jít zase po schůdcích nahoru. Zkrátka na mě dvouhodinový rozhovor s Pavlem Rohlíkem i s trenérem působil dobře. Z Brna to navíc není tak daleko, je tady pěkné město a kvalitní zázemí. Pardubice jsou pořád tradiční klub, který má zvuk. I když neměl poslední sezony úspěšné, tak stále má něco do sebe.

Jaké máte vzpomínky na Pardubice z doby, když jste sem jezdil jako soupeř?
Jako první se mi vybaví to, že jsme tady s Vítkovicemi dostali desítku. Byl to první zápas po novém roce. A další vzpomínky? To souvisí s tou předchozí odpovědí. Hokejové město, 
kde lidé mají hokej rádi a za mančaftem stojí. Atmosféra tady byla dobrá, i jako soupeři se mi tady hrálo dobře.

Když jste hovořili s koučem Peterem Draisaitlem, 
zmiňoval se trenér o vaší roli v mužstvu?
Bavili jsme se spíše o takovém celkovém náhledu. Chtěl bych pomoci do mužstva začlenit pracovitost, poctivost a nasazení. To jsou faktory, na kterých jsem měl postavený svůj hokej. Nemluvili jsme o tom, s kým bych měl hrát 
v lajně. To je až otázka přípravy na ledě.

Čekáte, že se česká extraliga za pět let nějak změnila?
Těžko říct, je to taková neznámá. Po návratu z Finska jsem na to sám zvědavý, to člověk pozná až na ledě. Já jsem starší kousek a už si s tím předem tolik hlavu nelámu. Chci se hlavně sám připravit, abych byl na ledě platný.

Jak vnímáte současné období letní přípravy?
Je už takové klišé, že ji nikdo nemá rád. Já říkám, že je to část roku, kdy člověk může vypnout hlavu a má jen fyzickou hrubou přípravu. Ta sice bolí, ale zase se nemusí zabývat tím, aby si každý den hlídal svoji výkonnost. Je to zkrátka fyzická makačka.

Jak se vy osobně v posledních letech během léta připravujete?
Poslední hromadnou letní přípravu s týmem jsem měl v roce 2009 ve Vítkovicích. Potom i díky účasti na světových šampionátech a přesunu do Finska, jsem se připravoval sám. To bych mohl i nyní, ale já už jsem chtěl přijet dříve, než se půjde na led. Člověk alespoň pozná hráče, zázemí 
a celkově prostředí.

V národním týmu jste se potkával s Petrem Čáslavou a Tomášem Rolinkem. Už poznáváte další nové pardubické spoluhráče?
Některé kluky znám od vidění, když jsem proti nim hrával. Ale jinak už jsem zvyklý v tomto režimu žít. První den si pamatujete třetinu hráčů, druhý den polovinu a za týden už skoro všechny. To je vše společně dohromady – nové mužstvo, nová motivace, nový náboj.