Na jeho palubě byl i nedávno propuštěný hokejový trenér tamního SKA Miloš Říha.
Bez pomp a fanfár se o pár minut později charismatický elegán s vlnitými šedivými vlasy objevil v příletové hale. V kožené bundě s postavou bodyguarda jej nešlo přehlédnout. „Ani jsem tady snad žádný velký mediální humbuk nečekal," řekl na místě Pardubickému deníku svým typickým chraplavým hlasem.

Už tam nemám nic, jen kousek srdce…

S úsměvem na rtech a v dobrém rozpoložení se poté jeden z nejúspěšnějších českých trenérů ještě několikrát vrátil pro svá zavazadla. Krabice, kufry, tašky a velký hokejový vak nakládal do přistaveného taxíku. „Všechno jsem si přivezl, v Petrohradu už nic nemám. Jen kousek srdce…," smutně se zamyslel Říha a dodal: „Petrohrad je překrásné město. Památky, Aurora… Všechno mi bude chybět. A hlavně přátelé," dodal Říha, ale vzápětí se jeho tvář rozjasnila: „Právě s přáteli jsem se už domluvil, že za nimi zase přiletím," spiklenecky zamrkal.

Oddech uznávaného kouče od hokeje však zřejmě nebude mít dlouhého trvání. „Nabídek mám hodně. Z Ruska, Evropy i české extraligy," zatvářil se tajemně Říha.

„Úspěch se neodpouští, ten totiž vždy někomu vadí…"

V sobotu se vrátil do Pardubic mimo jiné s neobvyklým rekordem ruské KHL. Ještě nikdy se tam totiž nestalo, aby vyhodili trenéra po výhře, která jeho tým katapultovala do čela celé soutěže. Miloš Říha měl tu čest…

„Já jsem to čekal. Vlastně každým zápasem. Netušil jsem přesně kdy, ale věděl jsem, že to přijde. Možná to bude znít divně, ale když mi to oznámili, oddechl jsem si, ulevilo se mi. Napětí opadlo. Vlastně mě to překvapilo méně, než fanoušky či další lidi od hokeje," začal někdejší pardubický trenér své vyprávění před příletovou halou pardubického letiště.

V médiích se spekulovalo, že za tím mohou být i špatné vztahy s hvězdou Iljou Kovalčukem.
„S ním jsem měl nadstandardní vztah. Dost jsme toho spolu řešili. Respektoval jsem ho. Pokud jsem něco pracovního potřeboval, šel jsem za ním, pokud chtěl něco on, šel za mnou. S vedením klubu byl ovšem jedna ruka, a tak určitě o mém vyhazovu dopředu věděl. To, že mi o tom neřekl, mu ale nezazlívám.

Víte, že Petrohrad po vašem propuštění začal prohrávat?
Nevím, nesleduji to. Nezajímá mě to! Ale vedení určitě říká, že za to můžu já…

Jak dlouho si chcete od trénování odpočinout?
Mezi těmi několika nabídkami je i jedna, o kterou bych měl vážný zájem. Nechci to ale zakřiknout. Pokud vše dobře dopadne, chtěl bych již během reprezentační přestávky mužstvo převzít.

Konkrétní asi nebudete, ale nepřiletělo laso také z Pardubic?
Teď je tady nový trenér. Nebylo by férové se k tomu jakkoliv vyjadřovat.

Dobře, tak jinak. Vy byste Pardubice trénovat šel?
Já tady bydlím, Pardubice jsou moje město a zdejší hokejový tým je moje srdeční záležitost. Pomůžu kdykoliv o to budu požádán.

Všude, kde jste působil, jste očaroval fanoušky a ti vás milovali. Co v Petrohradě?
Když jsem tam přišel poprvé, nenáviděli mě! A dávali mi to všemožně najevo. Od skandování, přes transparenty až po symbol uříznuté hlavy… Postupně jsem si je ale získal a myslím, že mě měli rádi. Hlavně jim se nelíbilo, že odcházím. Na fanoušky na své straně jsem měl štěstí vlastně všude, kde jsem působil. A to kolikrát někomu vadilo.
Takováto popularita se totiž moc neodpouští…

Fanoušci vás mají rádi, někteří hráči moc ne. Říká se, že neumíte vyjít s hvězdami.
Jo, asi jo. Ale je to proto, že si z nich nikdy nesedám na zadek!