Už jen dva hráči současných Pardubic pamatují v kabině Jiřího Dopitu. Útočníci Petr Koukal a JAN KOLÁŘ.
V roce 2003 přišel na východ Čech jako ohromná posila, během následující sezony, kdy se stávkovalo v NHL a extraligu zaplavila spousta hvězd, dotáhl Moeller k nejcennějšímu titulu v historii české extraligy.

Svoji misi splnil a nezapomenutý zůstal v srdcích fanoušků a hráčů.
„Když jsme se dozvěděli, že Dopi jde do Pardubic, bylo to v kabině pořádně cítit. Srovnal bych to s příchodem Hašana (Haška),“ vzpomíná Kolář.

To jste musel koukat, když roce 2003 vstoupila do kabiny taková osobnost. Vám bylo dvaadvacet, začínal jste si budovat kariéru…
To ano, ale koukali všichni. Když jsme se dozvěděli, že Dopi jde do Pardubic, v kabině to bylo pořádně cítit. Srovnal bych to s příchodem Hašana (Haška). Měli jsme v mužstvu ikonu, která když něco řekla, tak to bezvýhradně platilo a nikdo se s tím neodvážil polemizovat. Každý ho uznával.

V mistrovském týmu v sezoně 2004/05 byly i další hvězdy. Hejduk, Bulis, Rozsíval, Hemský. Přesto měl Dopita v kabině největší slovo?
Určitě. Na druhou stranu on nebyl takový, že by chtěl kabinu řídit. Nijak se v tom neangažoval. Občas něco pronesl a všichni to brali jako samozřejmost.

Kromě postavy tedy nijak nevyčníval?
V kabině seděl v XXL koutku. Vedle něj bratři Sýkorové, Libor Zábranský, Divoch (Tomáš Divíšek). Samí obrovský stěhováci. (usmívá se) Byla to docela sranda. Když jsme si z něho vystřelili, pokaždé to vzal. Nikdy s tím neměl problémy. Jak říkám, je to veselý kluk, který nikdy nezkazil legraci. K nám mladým se vždycky choval perfektně. Když se šlo na pivo, tak se aktivně účastnil dění v týmu.

Co se vám ještě vybaví?
Jak mě překvapil, když jsem ho poznal. Dopiho jsem měl za někoho úplně jiného. V médiích působil nepřístupně, flegmaticky. Přitom je to veselý kluk. Pak mě ještě dostala jeho postava. Čekal jsem, že tím, jak je obrovský, bude i zavalitý. Jenže se z něj vyklubal atletický typ. Silný, ale hubený, vysekaný a výborně fyzicky připravený.

Jste pyšný na to, že jste s ním seděl v jedné kabině a společně jste se radovali z mistrovského titulu?
Nevím, jestli pyšný, ale každopádně to pro mě byla ohromná zkušenost. Vím, že to může říct více lidí, ale to mi je jedno. Mě těší, že jsem s ním byl v jedné kabině, v jednom mužstvu. Pro Pardubice byl obrovským přínosem.