Nevyhrožuje, nestraší. Chce v klidu jednat.

Ale stejně, klidně se může stát, že hokejové Pardubice změní majitele.
„Klub prodávat nechci," rezolutně říká majoritní akcionář ROMAN ŠMIDBERSKÝ. Jenže pokud město nezmění svůj postoj vůči klubu, nejspíš přijde na pořad dne velká hokejová transakce.

Současné poměry ho pořádně štvou. „Už hodně dlouho říkáme, že Pardubice jsou na tom nejhůř z pohledu příjmů a výdajů v otázce klub versus vlastník haly. Teď se nám nádherně objevuje srovnání s Hradcem. My jsme na mínus 9 milionech, Hradec má plus 21. Tohle je rozdíl, který nejsme schopni nahradit," říká pardubický boss.

O co vám v jednání s městem tedy jde?
Byl bych rád, kdybychom nastavili podmínky, které budou dlouhodobě udržitelné. Ještě jsme se ani nepodívali pomalu na led a jsme oproti konkurenci, která se nachází 20 kilometrů od nás, v mínusu 30 milionů. Nebudu tady vyhrožovat nějakým přesouváním klubu. Jsem z Pardubic a chci tady být. Nicméně musíme s touhle situací něco dělat.

Kdyby se nic dít nezačalo, hrozil by klubu krach?
Krach snad ne. Z dlouhodobého hlediska by ale v takovém případě nastala  jediná možnost, hokej půjde sportovně dolů. Nechci být u toho, aby se muselo výrazně šetřit ve sportovní části.

Co by se podle vás mělo změnit, aby všechno šlapalo?
Správně to má fungovat tak, že municipalita zajišťuje chod sportovního zařízení a přispívá nějakou částkou na děti. Klub se pak musí postarat o tu profesionální část. To je logické a fér.

Podobá se vaše současná situace tomu, co řešil Mountfield v Českých Budějovicích a všechno pak vyústilo stěhováním klubu do Hradce?
Mountfield odešel z Budějovic ve chvíli, kdy tam měl saldo plus pět milionů, tedy o čtrnáct lepší než my. A řekl, že takhle tedy ne a šel sem, kde má 21 milionů. Ve Vrchlabí se hraje první národní a město dává sedm milionů na provoz haly. Nejde o mě a říkal jsem to i paní primátorce. Těch 30 milionů oproti Hradci je takový rozdíl, že se to bude muset stejně změnit. Je jedno, jestli tady bude majitelem Šmidberský nebo někdo jiný.

Dáváte za příklad Hradec. Ale vezměte si, že tahle pozice, kdy do klubu nasype přes 20 milionů z městské kasy se může politikům šeredně vymstít. Ne každý volič přeje sportu a tohle nejsou drobné…

Z politického pohledu tyhle věci komentovat neumím. Mně jde o to, aby se tady hrál dobrý hokej. A nevím, jestli je před volbami, nebo po volbách… Nevím, co je pro politiky lepší a ani nad tím přemýšlet nechci. Musím nicméně uznat, že když jsem mluvil s paní primátorkou Fraňkovou, měl jsem pocit, že rozuměla tomu, o čem mluvím.

Primátorka se ve středu zúčastní představenstva hokejového klubu. Přichází soudný den?
Ale dejte pokoj se soudným dnem (usmívá se). To je příliš silné slovo. Musíme si sednout a najít nějaké řešení. Představujete si, že když se na představenstvu nedohodneme, tak zavřeme klub?

Třeba.

Tak to nehrozí. Nebudeme se chovat jako malí kluci.

Říkáte, že primátorka vašim argumentům rozumí. Jaké si dáváte šance, že se s městem domluvíte?
Věřím, že město pochopí, že takhle to dál nejde. Říkáme to celou dobu, ale přijde mi, že se navzájem moc neposloucháme. Teď nám Hradec nastavuje zrcadlo. Upřímně říkám, že jsem se modlil, aby Hradec nekoupil Rolinka.  Nechci si tady o sobě každé dva měsíce číst, jaký jsem pitomec, že jsem nekoupil jeho nebo Koláře.

Poslechněte, vás hodně děsí představa, že by se Hradec dostal před  Pardubice. Je to tak?
Hradec koupí Rolinka, 29. září od něj dostaneme doma 2:5 a on nám dá hattrick. Tohle byla moje noční můra a nemusím vám asi vysvětlovat proč (usmívá se). To by bylo blbě.

A pak ať si někdo vykládá, že rivalita mezi Pardubicemi a Hradcem dávno není. Jenom řeči, co?

Ptá se mě na to hodně lidí a i já říkám, že to už přeci vůbec není. Ale až si to zažijeme… Jo, člověk nad tím přemýšlí. Tahle sezona by mohla být zajímavější.

Klub by údajně chtěli koupit dva zájemci. Někoho jste oslovil?

Ne, ozvali se sami. Jeden je z Ruska, druhý z České republiky. Víc nemá smysl to komentovat.

Není to z vaší strany ale  tak trochu poker? Postrašíte město, že pokud se nedomluvíte, máte na klub kupce, tak ať se snaží, jinak jdete pryč…
Není to poker. Je to jenom o tom, že situace dozrála do stavu, pokud se něco nestane, hokej tady nemusí být tak kvalitní, jak jsme byli zvyklí. Přistupuji k městu jako ke svému partnerovi. Záleží mi na tom, aby všechno fungovalo. Trochu mi totiž přijde, že hokej je v Pardubicích jako ten vtip o cikánce.

Ten neznám…
No, je dobrá, ale nikdo se k ní nehlásí (usmívá se). A takový je i vztah k hokeji. Když se bavíte s lidmi z hradecké radnice, tak ti se k němu hlásí a nestydí se za to. Tady když někdo řekne, že by chtěl jít hokeji naproti,  vypadá to, že je nemocnej.

Jste vážně připraven se klubu zbavit, pokud nenajdete s Pardubicemi společnou řeč?

Je to jedna z variant.

Ale dovedl byste bez toho adrenalinu žít?

O tom buďte přesvědčen (usmívá se), vymyslel bych si nějaký jiný. Víte co? Já bych vás na to moje křeslo na rok pustil a to byste koukal. Možná byste některé vaše kolegy inzultoval dřív než já.

To  nevylučuji…

Pevně věřím, že se domluvíme a znovu opakuji, že klub prodávat nechci. Pakliže ale nenajdeme nějaké řešení… Zapomeňme na to, jestli podporuje hokej „ odéeska", sociální demokracie nebo já nevím, jak se tady všechny ty strany jmenují. Je to o nastavení
podmínek pro tenhle sport. Není důležité, kdo bude klub vlastnit, ale dlouhodobě tenhle stav fungovat nemůže. Když se něco řeší na poradách, tak vždycky říkám: Zapomeňte na to, že jsme Chelsea.

Vím, že na tuhle emoci není v obchodě místo, ale stejně… Kdyby město na vaše návrhy zavrtělo hlavou, nebylo by vám líto klub prodat?

Ne, nebylo.

Vážně?
No, teď asi trochu kecám (rozesměje se). Je přirozené, že chcete uspět. Souhlasím ale s vámi, že do podnikání emoce nepatří. I když u sportu je to ale dost složité.