Navíc se stal čtvrtým hokejistou historie, kterému se v extralize povedlo nastřílet 400 gólů. „Něco takového mě ani ve snu nenapadlo. Jsem rád, že jsem se dostal do společnosti pánů hokejistů,“ vykládal po zápase, v němž rozstřílel „pojišťováky“.

Vítkovice předvedly dokonalý únik z hrobníkovy lopaty.

Pardubice jely do Ostravy vyhrát a potvrdit postup do semifinále.

Teď je stav série 3:3. Rozhodovat se bude dnes v Pardubicích.

Vypadalo to, jako by debakl 0:6 v Pardubicích s vámi vůbec nezamával…

Já jsem na to třeba nemyslel vůbec. Play off už mám za sebou hodně. Vím, že v jednom zápase můžete dostat šestku a ve druhém vyhrajete 1:0. Nám zafungovaly přesilovky, předtím jsme při nich byli tragičtí, teď nám vyšly. To bylo rozhodující.

Před brankou udělat chumel, dostat puk na modrou a vypálit. Tak vypadala předzápasová porada?

Hlavně jsme doteď byli před bránou málo důrazní. Když gólman vidí, tak se mu hned chytá dobře, že jo. No a když nevíš co s pukem, tak se třeba dá vyslat od modré, v mém případě, v uvozovkách střela (úsměv).

Málokdo ale asi čekal, že budete po minulém zpackaném zápase Pardubice takhle drtit…

Začali jsme nejlíp, jak to šlo. Chtěli jsme dát do zápasu úplně všechno. Myslím, že nás po té vysoké výhře Pardubice trochu podcenily. Zaspaly začátek a do rozjetého vlaku nedokázaly naskočit.

Kdy jste podle vás soupeře zlomili?

Bylo strašně důležité, že jsme dali první gól, při přesilovce nám tam padl druhý, to se pak hraje daleko lépe. Podařilo se nám nastartovat lidi na stadionu, byli výborní, hnali nás dopředu. Další věc je Málič (Roman Málek) v bráně.

Od kdy jste věděli, že bude chytat?

Po dopoledním tréninku nám to řekli trenéři.

Nakoplo vás, že jste měli za zády zase svoji jedničku?

Nechci, aby to vypadalo, že chci Filipovi (Šindelářovi) ukřivdit, kdyby nechytal tak, jak chytal, už jsme tady dnes nebyli. Uhrál pro nás dvakrát nájezdy. Málič ale zřejmě na Pardubice nějaký ten vliv má. Určitě to využijeme i v dalším utkání (usmívá se).

Jak se blížil konec zápasu, vypadalo to, že se schyluje k nějaké pořádné mele. Po nehodě v hledišti se ale situace uklidnila. Vychladly po ošetření diváka horké hlavy?

Bohužel muselo dojít k něčemu takovému, aby se to na ledě uklidnilo. Ale hraje se play off, šestý zápas, emoce k tomu patří. Osobních invektiv je za tu dobu nasbíraných už spousta. Teď už se otevírá kudla v kapse, když vidíte nějaké hráče Pardubic.

V jednu chvíli jste se chtěl prát, televizní mikrofony zachytily vaše dohadování s rozhodčím, aby vás na pardubického hráče pustil. O koho šlo?

Tak tam jsem se netrefil (usmívá se). Ten hráč mi říkal: To sis mě s někým asi spletl, co? Byla to pravda, omluvil jsem se mu. Mělo to být na někoho úplně jiného.

Vy jste měl vůbec takovou povídavou. Po faulu na Koláře, kterého jste přetočil na záda, jste si zase s rozhodčím vysvětloval, že to faul nebyl, že máte jenom sílu…

Oba jsme se chtěli dostat na puk a zapřeli se. On padl na led. Vysvětloval jsem si to s rozhodčími, že tohle je prostě hokej. Nějaký názor na to měl on, nějaký jsem měl já, ale naštěstí to v oslabení kluci ubránili.

V úterý vás čeká sedmý zápas. Bude to spíš přetahovaná, nebo zase nějaká kanonáda?

Pardubice jsou doma daleko silnější a jistější, v základní části si tu výhodu nad námi uhrály. S tím, co jsme ale předvedli v neděli, tam můžeme jet sebevědomí. Uvidíme, jak to dopadne.

Čekáte, že by zápas mohl jít třeba do třetího prodloužení?

Teď od toho neočekávám vůbec nic. Jsme hlavně rádi, že se nám vůbec podařilo si ten sedmý zápas vybojovat.