Dva mistrovské tituly, v součtu celkem 919 zápasů, nepočítaně hokejových zážitků. Hokejový útočník PETR SÝKORA v české nejvyšší soutěži nikde jinde než za svůj mateřský klub nehrál. Dlouholetá ikona pardubického hokeje ohlásila konec své bohaté kariéry na profesionální úrovni.

„Chtěl bych poděkovat pardubickému hokeji, že mi umožnil tak dlouhou kariéru a strávit ji skoro celou doma. Poslední sezony nebyly ideální, dva tři roky jsem přemýšlel o konci. Vše uzrálo poslední dobou a došlo k tomu nyní,“ uvedl čtyřicetiletý Sýkora na klubovém webu.

Jak dlouho jste o konci přemýšlel a co všechno zvažoval?
Během sezony jsem měl skoro jasno, že skončím. Malinko na konci jsem přemýšlel o opaku, ale udržel jsem si přesvědčení, že nebudu pokračovat. Nikdo mě nepřemlouval, všichni respektovali mé rozhodnutí, mí blízcí ho věděli dlouho.

Budete dál hráčsky aktivní?
Nejdřív jsem si říkal, že už ne, ale rýsuje se jedna možnost, tak uvidíme.

Dynamo ovšem neopouštíte. Jaká bude vaše role?
Moc rád bych pokračoval, s vedením klubu jsme se o mé nové roli bavili a dohodli se na mém pokračování. Chci se věnovat mládeži a pomáhat rozvoji dovedností našich nadějí. Znamená to pro mě moc, vážím si možnosti, že klub mi dává tuto příležitost a že se mnou chce nadále spolupracovat. Udělám vše, abych mu pomohl. Těším se, že se budu moci dětem věnovat.

Budete tedy následovat další bývalé hráče, kteří působí u mládeže?
Je skvělé, že tu jsou trenéři, kteří dříve hráli hokej. Všichni jako Richard Král, Michal Mikeska, Martin Koudelka a další jsou kluci, kteří se hokeji věnovali a mají mnoho věcí k předání. Pro mladé dětí je super, že je trénují tihle skvělí bývalí hráči.

Vynikal jste bruslením a střelbou. Chcete tyto atributy učit a předávat dál?
Rád budu nápomocen a chtěl bych klukům pomoci, jak budu moci. Na všem se dá pracovat, na technice střelby i na bruslení. Dříve jsem tak dobře nebruslil, to přišlo až s věkem a váhou, kdy jsem přibral a zesílil.

Nyní se loučíte s profesionálním hokejem. Jaké byly vaše sportovní začátky?
Začínal jsem s hokejem a fotbalem, do třetí třídy jsem oba sporty hrál zároveň. K hokeji mě přivedli rodiče a strýc s dědou. Tatínek hrával basketbal, pochopitelně přemýšlel, že bych se mu třeba věnoval posléze. S bráchou jsme ale zůstali u hokeje.

Bratr Michal hrál v obraně, vy hned v útoku. Nepřemýšlel jste o defenzívě?
V obraně jsem nikdy nehrál, od první chvíle mě to táhlo do útoku a ani mě nikdy nenapadlo jít dozadu.

Měl jste někdy chvíli, kdy jste chtěl s hokejem seknout?
V mládežnických dobách vůbec, toto nastalo až později, když se blížil konec mé kariéry. Jsem vděčný všem, že jsem hokej mohl hrát až doteď, vždycky mě to bavilo.

První zápas za pardubický A tým jste sehrál v září roku 1996. Vzpomenete si na extraligové začátky?
Tehdy Pardubice trénovali pan Miloš Říha s panem Josefem Palečkem. Pamatuji si, že mě vytáhli na letní přípravu, v sezoně jsem odehrál 29 utkání, ač můj ice time nebyl pochopitelně takový, jsem za ně rád. Byl jsem vděčný za každou minutu. Byl to základ, že jsem zůstal v prvním mužstvu.

Jak důležitý pro váš další rozvoj byl Miloš Říha, který Pardubice tehdy léta vedl?
On byl u mého vstupu do prvního mužstva, byl tu tři čtyři sezony v řadě. Měl obří vliv na můj rozvoj a působení v A týmu. Jsem mu vděčný za příležitosti, které mi dal. Pro mě to byl perfektní trenér.

Prvními centry, s nimiž jste hrál, byli Tomáš Divíšek a Otakar Janecký…
S oběma se mi hrálo super. S Tomášem jsme dobří kamarádi, Ota Janecký se zase vrátil z Finska, já pod ním měl nejlepší sezonu, s ním hrát byla radost. Člověka viděl na dálku, nahrál mu přes všechny hráče, byly to skvělé sezony.

Dá se říci, s kým se vám během kariéry hrálo nejlépe?
Těžká otázka. Spoluhráčů jsem měl mnoho, jsem rád, že jsem mohl hrát s takovými osobnostmi. Nerad bych na někoho zapomněl, určitě vzpomenu na Tomáše Rolinka, Petra Tatíčka, Josefa Marhu, Jardu Bednáře a další. Ze Švýcarů mě napadá Reto von Arx, to byli hráči, kterým vděčím, že sezona vždycky dopadla tak, jak dopadla.

Blíží se nová extraligová sezona. Máte permanentku?
Jasně, místa mám z loňska a jsem za ně rád.

Jak věříte nově budovanému mužstvu Pardubic, které se chystá na nový ročník?
Týmu chci popřát, aby měl co nejlepší sezonu, aby se dostal do play off a neměl loňské problémy. Kluci mají za sebou perfektní přípravu, přijde mi že se tým povedlo skvěle posílit, což je super práce. Je to nyní na hráčích, my jim budeme držet pěsti. Snad zahrají co nejlépe!