Klučina s maskou

Datum a místo narození: 3. října. Bydliště: Ostřešany. Výška: 166 cm. Váha: 44 kg. Kariéra: HC Dynamo Pardubice. Úspěchy – týmové: 2. místo ve finále 1. ligy, 1. místo na mezinárodním turnaji v Praze. Individuální: nejlepší brankář turnaje a zápasů, chytání za ročník 2009, tréninky za ročník 2008.

Ještě před tím si dal domácí úkol doma. „Zatím se do Dynama brankáři spíše kupují. Budu se snažit toto změnit,“ prohlašuje sebevědomě pro Deník. Je před ním obrovská výzva, protože Dominátor naskočil do nejvyšší soutěže mužů už v šestnácti…

Jak jsi se dostal k hokeji?

Přes školičku bruslení a hraním NHL na X-boxu se mně hokej zalíbil tak, že jsem ho chtěl hned hrát.

Přál si tatínek hokejistu a popřípadě proč?

Ne. Tatínek ze mě chtěl mít fotbalistu, jelikož ho sám hraje. Od malička jsem hrál fotbal a postupně jsem přešel na hokej. Teď chodím hrát fotbal za Dříteč, ale z časových důvodů jen výjimečně.

Objevíš ve vaší rodině nějaké hokejové geny?

Hokej u nás v rodině hrál jen tatínek. a to jen na rybníku s kamarády ze školy.

Na bolest není čas

V bráně jsi skončil, že se nikomu jinému nechtělo, nebo záměrně?

Do brány jsem se cpal už v šesti letech na školičce bruslení. No a když trenéři Dynama neměli pro turnaj v Chocni brankáře, tak mě vzali ze školičky. Oblékli do výstroje a jel jsem hned s nimi. Turnaj jsme vyhráli a od té doby jsem mezi třemi tyčemi zůstal.

Brankář je nejdůležitější postavou. Rád na sebe bereš zodpovědnost?

Mým hlavním úkolem je neinkasovat. Snažím se ale klukům pomáhat s obranou a zakládat co nejrychleji útoky. Hru zbytečně nezdržovat, nebo naopak ji zklidnit, aby kluci mohli vystřídat.

Tomáš Dvořák vévodí všem obráncům v Extralize.
Dvořák šéfuje extraligovým obráncům. Teď chce porazit Hradec a pak první titul

Gólman se v žádném kolektivním sportu za nikoho neschová a je středem pozornosti. Jak to vnímáš ty?

V kabině se snažím nevyčnívat. Před utkáním si udělám rozcvičku s týmem a maximálně se soustředím na zápas. Od srandiček máme v kabině jiná esa.

Ke gólmanovi se také sjíždí spoluhráči jako k prvnímu po zápase. Jak si užíváš vítězné chvilky, když na tebe všichni naskáčou?

Máme dobrý tým a hodně vyhráváme. Tak jsme s kamarádem Kubou přemýšleli jak to udělat, když na nás kluci napadají, aby nás nezranili. On si stoupne k mantinelu a já kluky na sebe nechám naskákat. Je to čím dál těžší, protože vyrostli.

Tomáš Zohorna byl fanoušky oceněný jako nejlepší hráč měsíce září.
Hráč měsíce září Zohorna: Pro někoho je Dynamo tým hvězd, pro nás parta kámošů

Být gólmanem vyžaduje také, nebát se letících puků. A rány někdy pěkně štípou. Máš posunutý práh bolesti?

Rád chytám tvrdé střely a od malička na nás střílí i trenéři. Na bolest není při tréninku ani zápase čas. Většinou to skončí nějakou modřinou. Je potřeba mít kvalitní výzbroj, a zbytek ustát.

Máš nějaký recept, jak se z řadového gólmana stane ten nejlepší? Co bys doporučil svým mladším kolegům. Čím vším sis musel projít?

Od malička jezdím na brankářské kempy. Zatímco si ostatní kluci hráli, tak já byl pořád pryč. Snažil jsem se naučit co nejlépe techniku. Do toho jsem chodil na různá cvičení a protahování, jelikož jsem byl takový hadrový panáček. A recept? Makat, makat a zase makat…

Rangers bych neodmítl

Co musíš a ještě budeš muset hokeji obětovat?

Určitě to byli kamarádi, na které nezbýval čas. Zase jsem ale získal nové z hokeje, jak z Pardubic, tak z celé republiky. Ve volné chvíli se snažím dohánět školu a když už musím, tak s něčím pomáhám rodičům. Teď máme i tréninky před školou a někdy musím vstávat i v pět ráno. Jít na trénink, pak do školy a zase na trénink. Domů se dostanu až v šest večer.

Máš nějaký brankářský idol?

Vždycky se mi líbil Henrik Lundqvist. Ale sleduji všechny brankáře a jejich styly. Co dělají špatně a co je super. Pak to zkouším na tréninku.

Být gólmanem v Pardubicích je obrovská výzva. Už tě někdo srovnával s Dominikem Haškem?

Tohle srovnání slýchávám, ale beru to s nadhledem. Máme v týmu Štěpána Haška a na jednom turnaji jsme si vyměnili jmenovky (usměje se). Takže už jsem chytal jako Hašek. Ale svým stylem. Nemíním nikoho napodobovat.

Hokejový klub HC Dynamo Pardubice slaví 100 let.
Pardubický hokej slaví 100 let. Jak znáte jeho historii?

Co víš o Dominátorovi a viděl jsi ho někdy v akci? Ať už naživo či záznamu.

Jako legendu ho znám. Naživo jsem ho však v bráně neviděl. Nějaké zápasy jsem si pouštěl na youtube, ale styl chytání se za ty roku posunul někam jinam.

Přesto, co říkáš jeho brankářskému stylu a inspiroval tě něčím?

Mám jiný styl chytání. Jediné co bych si z něho dnes vzal jsou bojovnost, mrštnost a chuť něco dokázat.

On měl tělo jako z gumy… Jsou pohyblivost a obratnost pro gólmana výhodou?

Určitě. Snažím se na svém těle co nejvíce pracovat. Na rychlosti, i rozsahu pohybů, obratnosti. To je každodenní náplň mých tréninků.

Majoritní vlastník pardubického hokejového klubu se nebojí nahlas promluvit o mistrovském titulu.
Dědek: Jen blázen by nechtěl ke sto letům titul. Udělat ho, tak jsme nesmrtelní

Jaké jsou tvoje přednosti?

Jsem ještě mladý a přede mnou je hodně práce. Myslím, že umím číst hru soupeře a být o krok napřed. Mám dobrou lapačku i vyrážečku, dobrý postřeh a rychlé betony.

Je nějaká činnost, na které musíš zpracovat?

Snažím se více pracovat s hokejkou. A zlepšovat se musím po všech směrech. Sám vidím jak i další brankáři dělají velké pokroky. Nechci zůstat pozadu.

Nosíš v hlavě nějaký vysněný klub, kde bys chtěl chytat? 

Ve vysněném klubu už jsem. Chtěl bych si zkusit v Dynamu extraligu a pomoct mu k titulu. Do Pardubic se ale brankáři spíše kupují.  Budu se to snažit změnit. A kdyby přišla nabídka chytat za New York Rangers, asi bych neváhal (šibalsky mrkne).