Kliknutím zvětšíteVášnivý sběratel se sice soustředí na vždy aktuální kádr, ale jako velký fanatik do HC Dynama Pardubice rozhodně nepohrdne autogramem klubových legend. Mezi poklady řadí „zvěčnění“ gólmanské jedničky české historie. I když…
„Mám poměrně smůlu na Dominika Haška. Když jsem ho viděl na hokeji, bohužel jsem neměl karty s sebou. Nicméně jeden podpis jsem získal na autogramiádě pořádané klubem, ale ještě bych jeden potřeboval,“ říká Filip Karel v povídání pro Deník.
Pardubické Dynamo je jejich život. Otec a syn Karlovi jsou s ním každou vteřinu v kontaktu.
Pět alb a 1008 kousků
Symbolicky v roce stoletého výročí klubu jeho srdce HC Dynamo Pardubice slaví dva mezníky. Karty shromažďuje už deset let a svůj podpisový příběh dotáhl k magickému číslu 1000.
„Podpisové karty sbírám od sezony 2013/2014. Jsou ve formátu 15 x 10 cm a ukládám je ve fotoalbech. Kupuji si je v barvách Dynama, tedy buď červené nebo různě červenobílé. Obal si zdobím fotkami nebo samolepkami hráčů či loga klubu. Mám jich pět a v nich k dnešnímu dni 1008 podpisových karet vlastní výroby nebo ze začátku vydaných klubem,“ popisuje Filip Karel.
Otázkou je, kde se dá „kořist“ nejlépe ulovit. Využívá masových akcí, nebo své impérium buduje individuálně?
„Ve většině případů se mi hráči podepisují jednotlivě. To mě víc baví, protože na hromadných akcích je to moc uspěchané. Individuálně je to více osobní. Mohu s hráči prohodit pár slov a popřát jim štěstí do zápasu,“ usmívá se.
Lovec zvěře se schová s připravenou puškou někde v křoví. A lovec autogramů…
„Většinu svých podpisů jsem získal tím, že před zápasy chodím za pardubickou enteria arenu a čekám, až hráči přicházejí. Nebo se za nimi stavím na trénink. Samozřejmě se účastním i autogramiád pořádaných klubem.“
Jestliže lovec zvěře má nabitou zbraň, tak zájemce o podpisy musí mít funkční předmět na parafy.
„Používám fixy. Jsou vždy lihové a různé tloušťky. Také každý rok měním místo a barvu na podpis. Takže střídám i barvy fixů. Letošní sezonu popisuji bílým. Když jdu podpisovat vždy je nutné mít s sebou stejný náhradní fix pro případ poškození, nebo že by přestal psát,“ přibližuje svou alchymii výroby Filip Karel.
Co když dojde k nějakému karambolu, jako že přestane psát fix, nebo chce respondent svoje „klikyháky“ opravit…
„Náhradní kartu s sebou nikdy nemám. Stane se opravdu velmi zřídka, že by podpis nebyl podle mých představ. To se stane spíš na těch hromadných podpisových akcích, kde je velká spousta lidí. Tam si ale beru spíše klubové karty. Své si nechám podepisovat individuálně a hráči dávají autogramy pěkně v klidu. Stalo se mi snad za celou dobu dvakrát, že mi táta nechával tisknou kartu znovu. To byl případ, že přestal psát fix,“ podotýká.
Jak je důsledný a přísný v získávání podpisů, dokládají následující věty.
„Pětapadesát kusů čeká na podpis. A tak koukám na přestupy v jiných klubech, jestli by se neobjevil nějaký hráč, kterého potřebuji. Jedná se hlavně o ty zahraniční, co v minulosti v Pardubicích působili. Nicméně i ta nepodepsaná karta má u mě své místo jako vzpomínka na hráče, co tu hrál. Vůbec nepřipadá v úvahu, že bych ji z alba vyřadil,“ tvrdí nekompromisně.
„Téma cizinci, to je velký problém. V časech minulých se jich v Pardubicích objevilo spoustu a bohužel někteří dlouho nevydrželi. No a tak se stalo, než jsme sehnali fotku a udělali podpisovou kartu, hráč byl pryč. Takže bohužel i takových podpisových karet mám několik, kde mi ten podpis chybí. Proto jsem vždy prosil tátu, aby mi nejdříve připravoval právě tyto hráče,“ přibližuje Karel.
Za každou cenu na chybějících kamenech do mozaiky nelpí. Proto nevyužívá možnosti pošty a žádosti o autogram na dálku.
„Jsem trošku pedant, aby ten podpis byl na místě, kde to přesně potřebuji. Kdyby mi ho hodil jinde, asi by mě to netěšilo. Prostě osobní kontakt je pro mě to hlavní a má pro mě i vyšší hodnotu. A hlavně vím, že každý podpis, co mám v albu, je pravý, osobně získaný,“ má jasno Karel.
Čekání na Hejduka
Kromě vždy aktuálních hokejistů nepohrdne autogramy ani od legend. V tomto případě ale spíše jedná nárazově. Závazek, že by sehnal podpisy kompletních kádrů, vy se rovnal zázraku.
„Do větší minulosti se pouštět nechci. Není kde vzít fotky a klubové karty dříve vydané, se prakticky nedají nikde sehnat. Ale určitě se nebráním, když klub vydá nějaké klubové legendy, jsem moc rád, když je získám, prostě každá nová podpisová karta mě potěší. Čekám na akce, kde se podepisují. Jako pan Martinec, Šťastný, Novák. Další možností je sledování nižších soutěží, kde plno bývalých pardubických hráčů působí v rolích trenérů nebo jiných funkcích.“
Kdo mu dal nejvíce zabrat, než ho sehnal?
„Dominik Hašek. Na něj mám smůlu. Když jsem ho viděl na hokeji, bohužel jsem neměl karty s sebou. Nicméně jeden podpis jsem získal na autogramiádě pořádané klubem, ale ještě bych jeden potřeboval,“ zasní se a dodává: „Ještě jeden podpis, o který moc stojím, ale nedaří se mi ho získat, je ten od Milana Hejduka.
Vášeň pro hokejové karty zdědil po svém otci, který je hlavním grafikem těch jeho.
„Grafiku a nápady nechávám na něm, ale každý rok musí být úplně jiné. Když chytne nápad a udělá první, zavolá mi a řekne mi, jestli souhlasím. Pak to dolaďujeme, dokud nejsem spokojený. Fotky většinou stahujeme přes internet nebo na klubových stránkách. To je zase moje práce. Připravím každému hráči složku, kam ukládám fotografie a táta si pak vybere, co se mu hodí. Čím větší rozlišení, tím lepší. Základem je alespoň 1425 x 1030. Pak v průběhu sezony doděláváme případné posily nebo třeba juniory, co naskočí do áčka Dynama,“ prozrazuje technologii výroby.
Jedna věc je podpisy horlivě hromadit a druhá někdy se do fotoalb také podívat.
„Určitě si je rád prohlížím a vzpomínám na jednotlivé hráče, co tu byli. Koukám třeba, kde dnes působí. Je to nějakých deset let, co opravdu vášnivě sbírám podpisy. Myslím, že si dokážu vybavit skoro všechny podpisy, kdy jsem je získal a na jaké akci,“ potvrzuje svoji vášeň Filip Karel.
19
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
