Heslo „Kdo brání, nevěří gólmanovi" zodpovědně plnil celý tým. Výsledkem byla „devítka" na kontě.
Proti Slavii přišla změna, „pojišťováci" byli při hře dozadu nepříjemně otravní a slavili výhru 5:2. „Hlavně v první třetině toho moc k řešení nebylo, šli jsme do pohodového vedení 3:0," pochvaloval si brankář.

Pardubická defenziva se proti Slavii dost zlepšila. Měl jste stejný pocit?
Musím kluky pochválit, hráli jsme přesně to, co jsme chtěli. Nějaká okénka tam ale ještě byla a pořád je na čem pracovat. Totéž platí i o mně. Musím ještě taky trochu vyčinit první lajně.

Že nedala víc gólů?
Za stavu 4:1 trochu sklouzla k exhibici. Místo aby naše vedení potvrdila, chtěla hrát pro lidi a vozit puky do prázdné. Ale k těmhle klukům to asi patří (usměje se).

Slavia snížila na 4:2 a deset minut před koncem měla výhodu přesilové hry, kterou jste přežili. Byl to klíčový moment zápasu?
Asi jo, utloukli jsme to. Měli jsme i trochu kliku, že se odražené puky vracely k nám. Bez toho to ale nejde. Definitivně nás pak uklidnil Buchta (Jan Buchtele), který dal na 5:2. Druhé dvě třetiny byly hodně upracované, Slávia hrála totiž vážně dobře. Ne nadarmo vyhrávala teď několik zápasů po sobě venku.

Musel jste si po devítigólovém výprasku od Kladna vzít slovo, že takhle laxně dozadu hrát nejde?
Já tady mám slovo pořád a někdy je toho až moc (usmívá se). Spíš jsme si řekli, že nejde hrát takový hurá hokej dál. Než že bychom si něco dlouze vysvětlovali, celé se to neslo v duchu: Zapomeneme borci a zpátky k pracovitosti. Tlustá čára, všechno vymazat a jedeme dál… Asi to byl úspěšný recept.

Před reprezentační pauzou jste potřebovali přeseknout sérii porážek. Byla výhra nad Slavií   o to důležitější?
Jo, třikrát jsme rupli. Přitom předtím to vypadalo, že se rozjíždíme, tabulkou jsme stoupali. Jenže s Plzní vedeme 3:1 a nakonec to skončilo špatně. Pak přišla prohra v Budějovicích a v pátek Kladno. Najednou jsme byli zase na začátku. Bylo důležité nad Slavií vyhrát, ten čas neskutečně letí. Máme za sebou pomalu dvacet zápasů. Co urvete do listopadu, v lednu a v únoru jako když najdete. Pro psychiku a klidnou přestávku máme teď  důležité tři body.

Vy sám vypadáte, že si poslední dobou věříte hodně, klidně vyrazíte hrát hokejkou až mezi kruhy. Cítíte pohodu?
Jsem v pohodě, cítím, že mi kluci důvěřují, což brankář potřebuje. Na sebe jsem ale pořád náročný. Takže jsem se sebou pořád nespokojený, chci se zlepšovat. Na můj vkus dostávám pořád moc gólů. S Plzní čtyři, proti Budějovicím tři za jednu třetinu a šest s Kladnem. Musím chytit něco navíc, dostat maximálně dva góly, jako teď se Slavií. Aby jich mužstvo nemuselo pokaždé dávat šest.

Potřebujete zápas, který urvete sám?
Měl jsem ho ve Zlíně, ale doma zatím nic. Chci srovnat výkonnost, aby se to pohybovalo kolem jednoho dvou gólů na zápas. Na jednu stranu si říkám, zaplaťpánbůh, že to jde aspoň takhle, na druhou ale cítím, že pořád je co zlepšovat.