NAHODIL S BOLESLAVÍ
góly  2
asistence  1
střely  5
čas na ledě  18:13
vhazování  55% (10 z 18)
hity  2
plus, minus  +1

Ze šatny zase hrála hudba, už žádný smutek. Pardubice po sérii nezdarů konečně vyhrály, Mladou Boleslav složily 5:1. „Na tohle vítězství jsme už čekali strašně dlouho. Doufám, že takhle to půjde dál a odrazíme se," přeje si útočník LUKÁŠ NAHODIL, který pardubické řádění začal.

V první třetině dvakrát překonal extraligového fantoma Davida Ritticha.

Mladoboleslavský brankář měl před zápasem snovou úspěšnost zákroků lehce pod 95 %. Jenže právě útočníkovi Dynama první trefu doslova daroval. Zpoza branky mu namazal přímo na hokejku.
Centr třetího útoku poděkoval a zavěsil.

Věřili jste si pak na něj víc?
Podobné góly nám určitě pomohou. Chtěli jsme hlavně chodit nekompromisně do branky a mám radost, že se nám konečně povedlo vyhrát. Většinu gólů jsme dali právě 
z brankoviště a přesně tohle nás může zvednout. Nejsme 
v takovém laufu, abychom hráli do prázdné. Potřebovali jsme tam něco vyloženě dotlačit.

V prvním kole vás Mladá Boleslav totálně rozjezdila, chvíli dokonce bojovala o úplné čelo tabulky. Měli jste z ní velký respekt?
Když to tak vezmete, jsou před námi vlastně skoro všichni, takže respekt by měl jít asi 
z každého. Jenže my podělaní 
z ostatních být nemůžeme, to by nám vůbec nepomohlo. Přirozený respekt k soupeři na škodu není, ale hlavně musíme držet náš hokej a hrát to, co chceme.

Což se teď dařilo. Po první třetině jste vedli 3:0. Byl jste si jistý, že takový náskok už nepustíte?
Všichni jsme v to doufali. Kvůli lidem, co pořád chodí na stadion a věří nám a taky kvůli našemu sebevědomí jsme se strašně chtěli zvednout. Nezbývá nám nic jiného, než se hlavně dívat dopředu, ne na to, že se nám nedařilo. Kdyby to bylo jinak, jen bychom se 
v tom plácali.

Hrál hodně důležitou roli při výhře Brandon Maxwell?
Jasně, gólmani jsou asi tak to jediné, na co my si od začátku sezony nemůžeme stěžovat. Chytali fantasticky oba dva, měli jsme se aspoň od čeho 
odrazit.

Je na Maxwellovi hodně znát zámořská škola?

Má jinou psychiku, v ničem se nepatlá. Robert Kristan je taky cizinec, má něco odchytáno, byl i na olympiádě. Kvalitní jsou oba dva, my na nich musíme stavět dál.

Americký brankář je ale přece jenom trochu jiný. Co říkáte jeho skvělé hře holí?

Prý se to u nich učí už odmala. Umí s ní zacházet úplně fantasticky.

Jaké bylo přijít do kabiny, kde hrála hudba, konečně jste si mohli zařvat a už jste nekoukali jen po sklopených hlavách?
Tady stačí jedno slovo. Nádhera (usmívá se).

Od začátku sezony cestujete sestavou. Věříte, že dva góly nakopnou i vás?
Ode mě to bylo velké trápení. Doufám, že tenhle výsledek nezvedne jenom mě, ale celý tým.

V minulé sezoně jste si v Pardubicích vybudoval nějaké postavení. Bylo těžké přijmout, že jste se občas ocitl na hraně sestavy?
Když se nedaří, musí se 
se sestavou míchat. Navíc vím, že moje výkony rozhodně nebyly optimální. Bral jsem to tak, jak to bylo. Nemůžete se dívat na to, že jednou hrajete
ve druhé lajně, příště ve čtvrté, to je hokej. Každý z nás musí hlavně hrabat pro tým.

Po loňsku už ale pro Pardubice nejste jedním z davu, čeká se, 
že i vy dovedete zápas rozhodnout. Bral jste nezdary, kdy to týmu nešlo, hodně osobně?

Samozřejmě, cítil jsem, že moje góly a body chyběly. Vím, že to zdaleka nebylo ode mě optimální, navíc jsem občas byl u nějakého inkasovaného gólu. Štvalo mě to děsně. Když se něco kazí, tak všechno a ještě 
k tomu na velkou hromadu, 
já i tým jsme byli pod dekou. Nebylo to rozhodně nic snadného. Kéž by teď bylo všechno pryč a dařilo se nám.

S Lukášem Radilem jste v minulé sezoně jeli na stejné vlně, vycházely vám zadovky, různé prostrkávačky… Je to i o tom najít zase někoho, s kým si nahrajete poslepu?
Dá se to asi tak říct, s Ráďou jsme mohli pomalu hrát naslepo. Teď mám na křídlech každý zápas někoho jiného. Ale nedá se nic dělat, Lukáš tady není, musím si sednout s jinými kluky. Kvalitních spoluhráčů tady mám hodně, můžou Ráďu a jeho přínos pro tým nahradit.