Život píše zajímavé příběhy. A co teprve ten sportovní… O tom by mohli určitě vykládat své hokejisté ZH Pardubice. Ti mají za sebou premiérový ročník v oficiální soutěži řízené ČSLH. Na jeho konci bylo osmé místo v krajské hokejové lize.

A teď ta story. V prvním utkání sezony vyhrála Závodka v Lanškrouně na nájezdy. No, a v posledním ve stejně činnosti doma prohrála. Jenže v tomto případě se rozhodovalo o majiteli Poháru Vladimíra Martince. Přes smutek, který se po finálové sérii této minisoutěže rozlil pardubickou kabinou, vypadá JAKUB MUSIL, hrající manažer klubu, spokojeně.

Jakube, v nováčkovské sezoně jste obsadili osmou příčku. Jak byste v kostce premiérový ročník zhodnotil?

Zklamání z finále bylo obrovské. S odstupem času si ale všichni v klubu uvědomujeme, že po první sezoně musí panovat spokojenost. Vysvětlení je prosté. Vždyť jsme se původně hlásili do krajské soutěže a ne ligy. Jenže následně byly soutěže spojeny. Byl to pro nás trošku šok.

Co podle vás účast ZH Pardubice dala krajské hokejové lize?

Myslím si, že jsme do soutěže přinesli svěží vítr. V krajské hokejové lize zkrátka chybělo krajské město.

A co přinesla vašemu klubu?

Udělali jsme si jméno a dostali se do podvědomí. Jak v Pardubicích, tak i v celém kraji. V další sezoně proto čekám vetší respekt od soupeřů. První sezona nám dala spoustu zkušeností. Dost věcí pro nás bylo nových. Jak na ledě, tak mimo něj. Myslím, že jsme se s tím vypořádali dobře. Máme i dost poučení a víme, co je třeba, abychom předváděli lepší hokej a dosahovali lepších výsledků.

Jaká skutečnost vás osobně nejvíce překvapila?

Jsem určitě spokojen a mile překvapen z návštěvnosti. Jak z návštěvnosti celkové, to znamená zájem diváků v celém kraji, tak i u nás v Pardubicích. Lidé si našli cestu na stadion a v play off Poháru Vladimíra Martince nás chodili podporovat v hojném počtu. Atmosféra byla opravdu skvělá (prst nahoře).

Když srovnáte vaší účast v neoficiálním meziokresním přeboru a krajské hokejové lize, co vám vychází?

Srovnáváme nesrovnatelné. Uplynulá sezona byla hodně náročná. Hráli jsme dvakrát více utkání než v minulých letech. Byli jsme unavení a projevovalo se to zbytečnými fauly a zraněními. Zraněných jsme měli opravdu hodně. Doufám, že jsme si smůlu v tomto ohledu vybrali.

Po základní části krajské hokejové ligy jste skončili jedno místo za postupem do play off. Přestože jste vstupovali do nadstavby na první příčce, horko těžko jste jí udrželi. Proč tomu tak bylo?

Nadstavbová část byla určitě zajímavá. A byla hodně vyrovnaná. Nám se prostě nedařilo v České Třebové. S ní jsme vždy ztratili body. Jinak bychom byli v klidu první. Oni pro ti nám vždy předváděli jednoduchý, defenzivní a agresivní hokej. Dokázali se vyhecovat. Těžko jsme na to na jejich ledě reagovali.

Pro týmy co se nedostaly do play off, byl oživením Pohár Vladimíra Martince. Atraktivitu získal tím, že se hrál stejně jako vyřazovací boje…

Jasně. Play off bylo super. Diváci, nasazení. Všechno co má mít. V prvním kole jsme narazili na Českou Třebovou. Doma přišla pohodová výhra, ale k ní jsme přijeli jako mistři světa a pěkně nás srazila na zem. V rozhodujícím zápase jsme měli zbytečně svázané ruce, ale nakonec to dopadlo dobře a postup do finále byl zasloužený.

Ve finále se po právu střetly dva nejlepší týmy dolní skupiny. Proč se vám nepodařilo udělat poslední krůček?

Co se týče finále, byl to krásný hokej. Hlavně rozhodující třetí zápas. Bohužel jsme neproměnili mraky šancí a na to doplatili. Brankář soupeře zachytal skvěle. Nájezdy byly jen otázkou štěstí. Na druhou stranu hráči Lanškrouna je jeli s přehledem a zaslouženě získali pohár.

Slávu vašeho klubu šířil hlavně hrající trenér, legenda Evžen Musil. Co říkáte jeho sezoně?

Jeho výkony byly s ohledem k věku obdivuhodné. Jsem moc rád, že si zase mohl zahrát před důstojnou diváckou kulisou. Člověku až běhal mráz po zádech, když celý stadion v Moravské Třebové nebo ve Světlé skandoval jeho jméno. Diváci byli všude skvělí. Připadalo mi, že jsou na nás zvědaví. A propos. Evžen by už neměl pokračovat jako hráč. Chce dát prostor mladým. Bude asistentem. O hlavním trenérovi jednáme. Některá jména mám, ale nechám si je zatím pro sebe (spiklenecky mrkne).