Nepatří mezi hokejisty, jejichž tvář na vás kouká z každých novin dvakrát týdně a pomalu o nich i víte, co si dávají ke snídani. Přestože je ALEŠ PÍŠA dlouhodobě jedním z nejdůležitějších zadáků pardubického Eatonu, zástupci sedmé velmoci se o něho už moc nezajímají.
„A mně to vůbec nevadí, takhle mi to vyhovuje,“ pousmál se bek, který se jinak při hře tváří drsně jako Robocop.
Jen jestli to není tím, že se vás novináři kvůli tomu vašemu výrazu bojí…
To určitě ne. Novináři jsou pořádně drzí, takže tam jde respekt stranou (usmívá se).
Na ledě působíte trochu jako Tomáš Řepka. Drsný bek, kterého není radno naštvat. Sedí to?
To je prostě takový můj výraz. V mládí jsem byl daleko výbušnější, to je pravda, ale tyhle doby jsou už pryč. S přibývajícím věkem se člověk uklidní. Samozřejmě, když by k něčemu došlo, emoce vylítnou, ale snažím se držet.
Řepka jednou vykládal, že na protihráče pouští hrůzu i tím, že je varuje, ať se k němu radši nepřibližují, že v jeho prostoru je čeká jen bolest. Zkoušel jste něco podobného?
Ani náhodou. On ze sebe takhle akorát dělal kašpara. Dneska vám do míst, kde to nejvíc bolí, vleze i hráč, který měří sto šedesát centimetrů. Kdybych měl takové řeči, tak bych se akorát zesměšnil.
Dobrá, pryč s fotbalovým stoperem. Jen dovolte ještě jedno malé srovnání. Když jste se v roce 2006 vracel do Česka, média u vás také čekala, co vyvedete, kdy šlápnete vedle. Bylo těžké se s tím vyrovnat?
Tak to zkrátka chodí. Když přijde někdo nový, jsou novináři trochu jako supi, čekají na chybu, aby měli o čem psát.
Ze všech stran bylo slyšet: To je ten, co bije rozhodčí, ten, co vydělává největší peníze v extralize. Mohl jste se vůbec soustředit na hokej?
Ze začátku se to docela dalo. Ale po tom, co se stalo ve Zlíně (Píša shodil rukavice, porval se, a tím „proměnil“ podmínečný trest, který vyfasoval za napadení rozhodčího Cambala v play off 2001. Dostal stopku na osm zápasů), tak to nějak vypuklo. Moje forma šla pak dolů a poslouchal jsem podobné řeči často. Bylo to docela nepříjemné.
Z pohledu senzací jste v posledních dvou sezonách naprosto nezajímavý. Hlavně vaše pobyty na trestné lavici se rapidně zkrátily. Vloni 40 minut, letos jenom 34. Čím to?
Hlavně chodím méně do těla, než jsem chodil dříve. Pravidla jsou ostřejší a myslím, že i spoustu mých čistých zákroků rozhodčí pískají, takže se snažím spíš hrát pozičně.
Přitom to nevypadá, že byste hrál nějak v rukavičkách…
Ale chodím do soubojů s menší agresivitou. Dneska můžeš špatně spadnout, a i když to bude třeba čistý zákrok, ale nějak se v souboji stane, že protihráč dostane třeba ramenem do hlavy, tak to rozhodčí pískají. Je to úder do obličeje a jdete ven. Dávám si na to pozor.
Kdyby se v extralize dávala podobně jako v NHL trofej pro nejslušnějšího hráče, byl byste s těmi vašimi trestnými minutami jedním z kandidátů. Aleš Píša a jeden z nejslušnějších hráčů extraligy. To zní docela zajímavě, co říkáte?
(směje se) To teda zní. Třeba před deseti lety by mě ani ve snu něco takového nenapadlo. Ale byla ještě jiná pravidla, tam vidím asi ten největší zlom.
Kdysi jsem četl, jak moc vám vadí, když na vás při zápase rozhodčí pokřikují, ať nefaulujete, a vy se přitom teprve blížíte do souboje. Už si dali pokoj?
Letos jsem to zaslechl také, ale už méně. Na rovinu jsem takovému rozhodčímu řekl, ať na mě nepořvává, že na něj taky neřvu a vyvádí mě to z míry. Musím uznat, že se to z jejich strany lepší.
Možná to bylo tou vaší pověstí. Třeba měli strach, že když jste na hřišti, hrozí, že se něco schumelí. Nemyslíte?
Těžko říct. Vymlouvali se na to, že se snaží takhle hráči pomoci, aby si uvědomil, že nesmí udělat faul. U mě to bylo spíš naopak. Když na mě začal někdo vyřvávat, soustředil jsem se na ty řeči a víc mě to naštvalo. Pak třeba ten faul spíš přišel.
Přijde mi, že když začne play off, dokážete nasadit ještě vyšší rychlostní stupeň. Je to tak?
Snažím se. S play off vlastně začíná nová sezona. Tam je potřeba začít hrát ještě lépe, jinak nemáte šanci uspět.
V loňském play off jste ve 13 zápasech nabral 14 bodů, dával jste důležité góly. Připadal jste si v životní formě?
Cítil jsem se dobře. V loňské sezoně jsem měl jiné problémy, umíral mi otec. Takže jsem si dal předsevzetí, že si sáhnu až na dno už jenom kvůli tomu.
Když se pak po play off řešilo, kdo pojede na mistrovství světa, vaše jméno nikde nepadlo, ačkoliv kvalitní obránci chyběli. Nebylo vám lito, že si na vás nikdo nevzpomněl?
Vůbec ne. Beru to tak, že od té doby, co jsem se vrátil z Ameriky, jsem v nároďáku nebyl ani jednou, nijak po tom netoužím. Dal bych příležitost mladším hráčům.
Kdy naposledy se vám reprezentační trenér ozval, že o vás ví?
To už je tak dlouho, že si to ani nepamatuji (usmívá se). Tuhle kapitolu jsem už uzavřel, v tuhle chvíli mám v hlavě hlavně Vítkovice, nic jiného.
Do poslední chvíle se rozhodovalo, jestli se v semifinále utkáte s nimi, nebo s Třincem. Máte radost, že nakonec nemusíte hrát s vítězem základní části?
Myslím, že Vítkovice pro nás jsou o chlup lepší než Třinec. Už jenom z toho důvodu, že mi Třinec přijde agresivnější a Vítkovice spíš techničtější. Navíc se nám s nimi v sezoně docela dařilo. Na druhou stranu na to nemůžeme spoléhat. Se Zlínem máme bilanci v základní části dlouhodobě o něco horší, a jak to ve čtvrtfinále dopadlo…
Myslíte, že by Vítkovice mohly mít v hlavě blok z toho, že si v minulém finále proti vám pomalu ani neškrtly a v této sezoně s vámi mají výrazně pasivní bilanci 1:3?
Asi v hlavě něco mít můžou. Je jenom otázka, jestli je to nabudí, nebo je to spíš dostane dolů.
Vítkovice mají v kádru dost kvalitních bruslařů, ať už Káňu nebo Pohla, navíc vás v Ostravě čeká velké hřiště. Vyhovuje vám to?
Abych se přiznal, tak mám radši menší hřiště, kde je to víc o soubojích. Nemusí se tam moc bruslit, ale celkově je to fyzicky náročnější. To mi vůbec nevadí.
Uvědomujete si, že se vám teď do cesty staví Roman Málek, který už dokázal Pardubicím pokazit sny o titulu se Slavií i s Plzní?
Na to se nekoukáme. Půjdeme do zápasu jako do každého jiného v play off. Hlavně budou rozhodovat nervy.
Jinými slovy, pokud chcete do finále, Málek vás nemůže rozhodit?
Přesně tak. Ono ani pro něho to nebude jednoduché, je to už semifinále a u všech hráčů bude hrát hlavní roli psychika.