Od května bojoval o místo v nabitém kádru extraligových Pardubic. A neuspěl. „Nemohl jsem ukázat, že na to mám. Dostal jsem málo příležitostí. Každopádně té zkušenosti nelituju. Takový je hokejový život,“ říká čtyřiatřicetiletý hokejový obránce MARTIN TÁBORSKÝ, který se vrátil zpět do Hradce Králové.

Proč to v Pardubicích nevyšlo tak, jak jste si představoval?
Jak bych to řekl. (přemýšlí) Vedení nebo představenstvo klubu rozhodlo, že potřebují někoho mladšího. Měl jsem s Pardubicemi dohodu, že pokud se nedostanu do tří pětek, tak půjdu nazpátek do Hradce. V mých letech nemělo smysl hrát pár střídání ve čtvrté řadě. V případě potřeby mohu Pardubicím v sezoně vypomoct, mám vyřízený střídavý start.

Jste zklamaný?
Dost. To klidně přiznám. Prakticky tři měsíce jsem tam dřel, nevynechal jediný trénink. O to větší je moje zklamání. Kdyby mi to řekli od začátku na rovinu, tak jsem se mohl připravovat v Hradci. Na druhou stranu toho nelituju. Zkusil jsem to a takový je občas hokejový život. Jen jsem si myslel, že dostanu víc příležitostí.

Z vašeho hlasu je znát trochu rozčarování…

Každý oddíl má koncepci, které se drží. Oni to udělali takhle, ale já jsem o tom vlastně nevěděl. Mrzí mě, že jsem nedostal příležitost. Nemohl jsem ukázat, že na to mám.

Určitě tím máte na mysli vaši slabší vytíženost v přípravných zápasech, kdy jste většinou hrál ve čtvrté řadě.
Přesně. Byl jsem až ve čtvrté formaci, i když třeba v Liberci jsem zaskakoval ve druhé. Dokonce jsem slyšel, že bych tam mohl i zůstat. Šance však nepřišla. Myslím si, že všechno bylo dopředu dané.

V zadních řadách Moelleru je obrovská konkurence. Myslíte, že vám „uškodil“ nečekaný návrat Aleše Píši?
Jasný. (přikyvuje) Kvalitních obránců tam je dost a příchod Aleše to ještě znásobil.

Vrátil jste se do Hradce. Jak vás přijali?
Už několikrát jsem říkal, že v Hradci je dobrá parta. Jádro zůstalo, takže jsem se vrátil do známého prostředí. Vlastně, jako bych ani neodešel.

Dobírali si vás spoluhráči?
Ani moc ne. Spíš kluci uvítali, že jsem se vrátil. Teda aspoň doufám. (rozesměje se)

Zatím to vypadá, že jste takový posel herní pohody. Od chvíle, kdy jste se vrátil do sestavy, mužstvo neprohrálo.
Tak bych to nestavěl. Samozřejmě je super, že jsme tři zápasy neprohráli. Ale stále se jedná jen o přípravu. Důležitý bude až start do ligy. To nás zajímá.

Od trenéra Pazourka dostanete na ledě mnoho prostoru. Těšíte se na vydatné pracovní vytížení?
Rozhodně. Byl jsem vždycky zvyklý hrát, hrát a hrát. Potřebuju to, aby mě hokej bavil a naplňoval. Čím častěji skočím na led, tím líp.

Jak se vůbec cítíte na kluzišti? Nejste z Pardubic spíše nerozehraný?
Ne, to ne. V Hradci se jen musím přizpůsobit systému. Je to trochu složitější, protože v naší první pětce jsou zranění dva hráči. (Suchý a Fořt - pozn.. red.) Ale to si časem všechno sedne.

První liga bude mít letos šestnáct účastníků, dost týmů si dělá značné ambice. V jaké části tabulky se bude pohybovat Hradec?
Několik let se tady hrálo do čtvrtého, maximálně pátého místa. Takže to by měl být i náš cíl. Záležet bude na různých dalších vlivech – zranění, vstupu do sezony. Já osobně bych chtěl být mezi třemi nejlepšími, ale je pravda, že dost týmů myslí vysoko a nakoupilo kvalitní hráče. Ale zase o to víc bude soutěž zajímavá a kvalitní.