Téměř deset let trvalo, než se hokejový brankář DUŠAN SALFICKÝ (39) vrátil domů do Pardubic. Velký comeback začal senzačně. Když se objevil v brance, „pojišťováci“ zvítězili.

Sérii mu ve třetím zápase přeťala Slavia, která ho pokořila po nájezdech. Zkušený gólman si pak sypal popel na hlavu: „Štve mě, že jsme prohráli, dostal jsem pět gólů, to je tragédie. V úterý to s Třincem musím odčinit,“ neskrýval rozčarování po porážce 4:5 od tradičního rivala.

Slavia rozhodně nevypadala jako nějaký utrápený tým, jenž se užírá tím, že je momentálně poslední. Co myslíte?

Stihnul jsem ji ještě ve Varech, tenkrát jsme vyhráli po prodloužení 4:3, ale už tehdy Slavia předvedla úplně stejně bojovný výkon.. Ze svého malého placu je zvyklá hrát hodně agresivně. Na větších hřištích jí to třeba může trochu dělat problémy, ale je vidět, že se s tím srovnává dobře. Vůbec bych ji nehodnotil jako poslední. Sezona má nějaký vývoj, něco se tam událo a neudálo. Proti nám teď ukázala, že na tu příčku asi nepatří. Víte, co mě mrzí úplně nejvíc?

Vyrovnávací gól na 4:4, který jste dostali necelé tři minuty před sirénou?

Přesně, dostaneme se pět minut před koncem do vedení, ale neudržíme ho. To mě štve hodně. Chyby se dělají, nikdo se jich nevyvaruje. Ale když dáte čtyři góly… Mužstvo jako máme my by vítězství nemělo pustit. Jsem z toho rozladěný.

Těšit vás může ale aspoň to, jak dlouho jste gumoval slávisty při nájezdech, překonal vás až v sedmé sérii Vondrka…

Ale jo, jenže už jsem z toho taky vypadl. Místo toho, abych dělal všechno stejně jako předtím, začnu při sedmém nájezdu vymýšlet. Chci někoho překvapit, tak vystrčím hokejku. Kdybych to neudělal a zase to odbruslil, tak se jelo možná ještě teď (usmívá se).

Hlídal jste si, kdo proti vám najíždí?

Mrknul jsem, jestli je to levák, nebo pravák. Když jel Růža, tak jsem si říkal, co asi udělá, přece jen každý ten jeho kousek už zná. Na druhou stranu ne všichni gólmani to dovedou tak vyhodnotit, aby jeho nájezd chytili. Mně to narval dvakrát do betonu.

Aspoň jste si trestná střílení pořádně vyzkoušel před play off. Tahle zkušenost se může hodit…

Jo, nájezdy jsou dobrý. Ne, že by mě přímo bavily, ale nevadí mi. Na Kladně jsme dotahovali, nájezdy byly pro nás dobré, ale se Slavii jsem je nechtěl, měli jsme vyhrát v normální hrací době. Štve mě to.

Dominik Furch dostal hodně nešťastný první gól pomalu přes celé hřiště. Nečekal jste, že se potom položí?

Abych se přiznal, tak jsem to ani neviděl. Náš bek nahrával na červenou, tak jsem si říkal, že si na chvíli odfouknu. Količ to na červené čáře ještě navíc nezpracoval, a najednou byl gól, ani pořádně nevím, jak se to přihodilo. Aspoň vidíte, že je to malý, černý a kulatý. Stane se. Pro Dominika to muselo být hodně složité, ale pak zase spoustu věcí pochytal.

Třetí gól Slavie padl ve vaší přesilovce. Na koho jste v tu chvíli křičel nejvíc?

Sám na sebe. Sice šel Vondrka před brankou jeden do tří, jenže střela mu sjela a puk se ke mně šoural. Myslel jsem v tu chvíli na dvě věci na jednou musím chytit puk a na to, že hrajeme přesilovku, takže nebudu dělat buly před brankou, rozehraju ho. Nakonec z toho byl tenhle paskvil, který skončil na Tomicově hokejce. Byla to moje chyba.

Takže nehrát v početní výhodě, puk byste přikryl?

Samozřejmě. Chtěl jsem nahrát hned na volného hráče u mantinelu, a takhle to dopadlo. Byl to můj gól.

Dva vaše poslední zápasy skončily až po penaltách. Martin Růžička je nachlazený, nejspíš půjdete do branky i v úterý. Užíváte si každou možnost chytat?

Tím myslíte, jestli budou nájezdy i potřetí? Dejte pokoj (usmívá se). Fyzicky to náročné není, to je úplně v pohodě. Spíš jde o psychiku, inkasoval jsem teď ve dvou zápasy osm gólů, což je hodně. Štve mě to, musím se nad tím zamyslet, takhle to nejde.