Rastislav Špirko

Tým: HC Eaton Pardubice
Narozen: 21. června 1984
Výška: 175 cm
Váha: 81 kg
Předchozí angažmá: Martin (Slovensko), Tri City Storm (USHL), University of North Dakota (NCAA), Ústí n. L.
Reprezentace (Slovensko): MS 18 (2002), MS 20 (2003 a 2004).

Letošní sezona
Zápasy: 37
Branky: 8
Asistence: 13
Body: 21
Trestné minuty: 14

Hokejista a chlap jako hora, před jehož pohledem se rozevře moře a puká skála? To už dávno není pravda. V současném světě mezi mantinely je místo i pro drobnější šikuly. V Pardubicích tuto kategorii zastupuje 175 cm vysoký RASTISLAV ŠPIRKO. Slovenský útočník nepatřil mezi hráče, kteří najednou přestali růst. „Od žáků jsem byl nejmenší. Byli trenéři, kteří prorokovali, že až přijdu do dorostu, skončím. Netrefili se. Tak jsem slyšel, že až přijdu do juniorky, zabalím to tam, také se tak nestalo. Prosadil jsem se i v mužích, tak jsem snad těm, kteří mi nevěřili, dokázal, že se pletli,“ říká střední útočník Eatonu.

Zkusil byste si tipnout, kdo je nejmenším hráčem extraligy?
(s úsměvem přemýšlí) Toman z Kladna?

Nejste daleko, měří 172 cm. Podle údajů na karlovarských internetových stránkách je ještě o dva centimetry menší Lukáš Pech. Ulevilo se vám, že to nejste vy?
Mně je to v podstatě jedno. V Pardubicích jsem nejmenší, ten pocit pro mě nový není. Nikdy jsem to nebral jako nějaké negativum, snažím se na tom hledat ty pozitivní věci. Třeba pro větší obránce jsou hráči malých postav těžko bránitelní. Stále mám v sobě motivaci, že ačkoliv jsem menší, snažím se být o to zarputilejší a hrát srdcem.

Proti nejmenšímu hokejistovi v NHL jste ale ještě pořád obr. Nathan Gerbe z Buffala měří pouhých 165 cm, tedy o deset méně, než máte vy. Myslíte, že to má hodně těžké?
Určitě má. Ale když centimetry nahradí různými herními dovednostmi, klidně může uspět.

Musíte ovšem uznat, že při souboji s Bostonem je pohled na dvojici Chára (206 cm), Gerbe minimálně pro fotografy dokonalý…
(usmívá se) Bezpochyby. Ale řeknu vám, že vždycky, i v nároďáku, se při nástupech na modré a při hymně snažím píchnout mezi podobně velké spoluhráče. Přece jen, pokud se postavím vedle Braňa Mezeie, může to vypadat docela komicky. Třeba minulý rok se mi stalo, že jsem nastupoval na přesilovku s Divíškem, Petrem Sýkorou, Čáslavou a Rado Somíkem, všichni měřili minimálně sto devadesát. Brali mě jako takového chlapečka (rozesměje se).

Udělá vám radost, když se někdo z drobnějších hráčů, ať už u nás nebo v zámoří, prosadí mezi hvězdy?
V dorostu i v juniorce mi takové momenty jenom dodávaly do hokeje větší chuť, chtěl jsem dokázat, že se také dovedu prosadit. Není potřeba se ponižovat jenom proto, že je člověk menší. Stejně se takový hráč dovede prosadit.

V NHL je teď největším hitem Nor Zuccarello Aasen, měřící pouhých 170 cm, který hraje za Rangers. Ve dvanácti zápasech zvládl sedm bodů. Už jste o něm slyšel?
O něm ještě ne.

Hned vyfasoval zajímavou přezdívku. Říkají mu „norský hobit“. Dostal jste někdy také nějakou podobnou?
V Americe ne. Tady mi hlavně Aleš Píša říká prcku (usmívá se). Ale vůbec mě to neuráží, nevadí mi to. Také mám už docela dost dětských věcí. Když si navzájem dáváme na Vánoce dárky, vždycky mi někdo koupí nějaké dětské oblečení. Už od té doby, co jsem byl se slovenskou dvacítkou na mistrovství světa, kde se Vánoce slaví s mužstvem, dostávám věci pro děti.

Odpusťte tu drzost, že se ptám, ale už vám tady v Pardubicích musel Branislav Mezei něco z výšky podat?
(usmívá se) Ne, to ne. Ale vždycky se najdou různé momenty, kdy kluci v kabině třeba zareagují a pronesou: Špiras, jsi v telce. To je tam zrovna někdo malý.

Stalo se už, že by vás někdo na ledě tak naštval, abyste si říkal, že by nebylo špatné měřit dva metry a vašeho soupeře „vystřelit“ z bruslí?
Jsou momenty, kdy můžu urostlejšího hráče třeba seknout nebo mu něco říct, a on mi to nemůže vrátit. Někdy má člověk chuť o něj roztřískat hokejku, ale jednoduše to kvůli fyzickým parametrů nejde, nejsem žádný bitkař.

Slyšel jste během kariéry od trenérů větu: Jsi šikovný, ale malý. V týmu pro tebe není místo?
To se mi nestalo. Musím zaklepat, že na trenéry jsem měl vždycky štěstí. Jsem vděčný za to, že nikdo moc nekoukal na moje fyzické parametry.

Tři sezony jste strávil v zámořských juniorkách, ani tam nikdo na chybějící centimetry nepoukazoval?
Ani tam ne. Navíc se mi v Americe výjimečně dařilo, takže třeba i proto jsem se s ničím podobným vůbec nesetkal.

To je pravda, v bodování jste zářil. Ale přeci jen, nejsou chybějící centimetry důvodem, proč jste nebyl draftovaný?
Možná to tak být může. Na draft jsme nešli, ubírali jsme se cestou volného agenta, ale že bych to teď zpětně viděl nějak zle, to vůbec ne.

V Try-City vás trénoval Bliss Littler, který podle databáze hockeydb také nemá ani 180 cm. Měl jste u něho protekci?
To v žádném případě (usmívá se), ale neřekl bych, že by byl nějak malý.

Po sezoně v Try-City jste se vydal na univerzitu do Dakoty, kde jste si zahrál s budoucím velkými hvězdami NHL. Tušil jste to už tehdy?
(přikyvuje) Skoro dva roky jsem hrál se Zajacem a Staffordem. Ve druhé sezoně pak přibyl ještě Toews a místo Stafforda jsem dostal do lajny T. J. Oshieho.

Proč jste se tedy potom vracel na Slovensko, klidně vás mohla čekat velká budoucnost?
Kdybych ještě rok na univerzitě zůstal, mohlo to být nadějné. Ale kvůli určitým důvodům jsem se vrátil a zpátky se nedívám. Tak to zkrátka mělo být. Když jsem se vrátil, přišli mi tady na potíže se srdcem, takže jsem musel podstoupit operaci a hrozil mi dokonce i konec kariéry. Jsem vděčný, že (odmlčí se)… Prostě tak to mělo být.