"Vyslali jsme do světa signál. Nejsme srabi!"

Byl to úplně jiný kapitán než v Ostravě.

Tam PETR ČÁSLAVA (35) cítil bezmoc, děsně ho užíralo, jak Pardubice lehkovážně prošutrovaly vedení v prvním zápase předkola play off a jak celý tým kráčí od nezdaru k nezdaru.
„Musíme dát to hry víc hrdosti, nejde, aby si ti kořeni s námi dělali, co chtějí," čílil se. Nakonec ho tým poslechl.

Vítkovice smetl, v posledním zápase je zpražil 5:0 a v pátek nastoupí do čtvrtfinále proti Litvínovu. „Mám obrovskou radost, že jsme to zvládli a ukázali charakter. Nic jsme nevzdali," konečně se pardubický bek mohl tváři uvolněně.

V posledním zápase série jste dal gól, ale klidně mohly být tři. Na vás docela netradiční počin, že?
Brankář Robert Kristan se mi taky smál, že budu muset trénovat kličky. Ale už to asi nemá cenu, lepší to nebude (usměje se).

Jako falešné křídlo jste si ovšem jednu chvíli počínal hodně aktivně…
Jednou mi to tam Matouš Venkrbec krásně hodil. Tak třeba někdy příště.

Z tribuny se zdálo, jak vás domácí zápasy s Vítkovicemi neuvěřitelně bavily. Bylo to tak?
Jasně, já nejsme žádný hráč, který by někde tahal puk. Ale když to šlape celému mančaftu a každý si plní, co má, baví nás to všechny.

Překonali jste těžkou krizi devíti porážek v řadě. Semkne tenhle výsledek celý tým?
Je to pro nás obrovský impulz, byli jsme na dně a teď jsme se postavili. Postup z předkola je takový malinký krůček, ale nakopnout by nás měl.

Bude se vás Litvínov bát?
Asi ne. Ale vyslali jsme do světa signál, že hokej hrát umíme a nejsme jen nějací srabi, co prohrají devět zápasů po sobě a vykašlou se na to.

Dokázali jste sami sobě, že tým má sílu, o které stále mluvil trenér Říha?
Určitě, jsem rád, že všichni jsme si dokázali, že to, co si říkáme, má smysl. Když takhle budeme hrát, hokej i nějak vypadá a baví nás. V jednoduchosti je síla a jednoduchost začíná už v útočném pásmu. Začali jsme hrát víc týmově.

Najednou se podařilo zabouchnout i velká okna, co vznikala v defenzivě. Co se při bránění změnilo nejvíc?
Pořád říkám, že obrana začíná z útočného pásma. A poslední tři zápasy nám útočníci neuvěřitelně pomáhali, což je pro nás strašně důležitý. Nejde to hrát tak, že beci jen hrají dozadu a útočníci pouze dopředu. Pak to totiž dopadá, jak na konci základní části, my i gólman jsme na ledě často za loutky. Naši útočníci začali hrát dobře do obrany, dobře si soupeře najížděli, navedli nám je k mantinelu. Pro nás to bylo pak daleko jednodušší a snazší bylo i pak rozehrát akci. Útok a obrana jsou spojené nádoby.

Prototypem bránícího útočníka je Tomáš Marcinko. Pomalu by mohl vyučovat skákání do střel, ne?
Pro mě je to ohromně cenný hráč. Co on pochytá v oslabení, kolik puků vybojuje… Za mě je to jeden z nejdůležitějších hráčů v týmu.

Po porážce v prvním zápase ve Vítkovicích jste měl v rozhovorech poměrně ostrý slovník. Myslíte, že i tahle otevřenost mohla něco nastartovat?
Spíš ne, co se týká řečí, tak už předtím jsme si pověděli všechno tisíckrát. Možná jen, že nám to teprve v té Ostravě všem doteklo do hlav.

Můžete už teď říct, co se dělo v noci na hotelu po úvodním výprasku 2:8?
Po zápase jsme všichni asi v deset hodin zašli všichni v hotelu dolů, pan Říha si nás všechny pozval a řekl nám nějaké základní věci.

Týden zpátky se na vašem stadionu křičí „Šebek ven" a po postupu do čtvrtfinále byla z tribun cítit ohromná euforie. Vychutnal jste si tu změnu?
Tohle jsem říkal už v diskuzním kotli. Když se tady řve na majitele, nebo na generálního manažera, přijde mi to úplně zcestný. Na ledě máte hráče a ti nehrají. Jsem rád, že to teď bavilo i lidi. Budu se opakovat, ale je to tím, že když my plníme na ledě, co máme, budou z toho tady mít radost všichni, nejen my, hráči.

Jak jste přivítali, že na vás nakonec vyšel pro čtvrtfinále Litvínov?
Když si vzpomenu na ten poslední zápas základní části, hráli si s námi jako kočka s myší. To dobré nebylo. Ale taky si vzpomenu, že u nich jsme je porazili. Litvínov má hodně ofenzivní mančaft, na který si musíme dát vážně bacha. Ale teď na něj ještě myslet nechci, chci si hlavně dva dny odpočinout. Pak si na všechno sedneme a pan Říha určitě něco připraví.

Jak budete čistit hlavu, někde na golfu?
Vůbec ne. Budu doma, tam si odpočinu. Oběhám úřady, s dětmi zajdu na kroužky.