V noci z pondělí na úterý se Milan Hejduk stal devátým Čechem, který nasbíral 1000 zápasů v NHL. V památečním zápase dal dokonce gól, ale porážce 2:3 od Dallasu stejně nezabránil.

„Tisíc utkání je obrovské číslo. Přišel jsem do ligy později a nikdy by mě nenapadlo, že bych se dostal až sem. Ale uteklo to docela rychle," řekl šestatřicetiletý útočník Colorada zámořským novinářům.

Na zahradě svého domu má malou hokejovou halu. Úspěchů během kariéry posbíral tolik, že by v ní klidně mohl založit i soukromou síň slávy.
Vyhrál olympiádu, Stanley Cup, trofej pro nejlepšího střelce NHL, s Pardubicemi slavil vítězství v extralize…
V Coloradu se Hejduk objevil hlavně díky úspěšné olympiádě v Naganu.

Draftovaný byl už v roce 1994, ale jako by pro zámoří neexistoval. Po slavné české krasojízdě v Japonsku se v Denveru ťukli do hlavy. „Ten chlap je náš, pozveme ho na kemp."
A po čtyřech letech od draftu  dvaadvacetiletý pravák s geniální střelou zápěstím vyrazil za Atlantik.
„Každý den jsme si volali a Milan mi říkal, že je to strašný. Zkoušeli, co vydrží," vzpomíná na krušné začátky jeho otec Milan Hejduk starší, který vyhrál s Pardubicemi hokejový titul v roce 1973.

Jeho syn všechny zkoušky přežil. „V mužstvu zbyla dvě místa, vybojovali si je on s Chrisem Drurym," vybavuje si hrdý otec.
Přitom když mladého Milana vezl na letiště, měl strach, aby tam kluka nějaký brousek nezmastil: „Toho jsme se báli. Vzpomínám, že jsme ho vezli na letiště a na nějakou akci zrovna odlétala reprezentační dvacítka, kterou trénoval Vláďa Martinec. Říkal mi, že mám být v klidu, že bude za chvilku zpátky. Pardubice si ho nechaly na soupisce."
Jenže bývalý východočeský střelec zabodoval hned od začátku, nemusel ani na jediný zápas na farmu, hned zůstal v prvním mužstvu. „Milan měl i trochu kliku, že se líbil brankáři Royovi. Říkal, že je šikovný a byla by škoda, kdyby nehrál," říká Hejduk starší.

A pak že byl Patrick Roy jenom podivín s milionem „ujetých" rituálů. Ne ne, tušil, co se v hubeném klukovi z Česka skrývá.
Ostatně s váhou si v Americe užil na začátku svoje. „Říkal, že když se odstrojil v kabině, ostatní se smáli. Na začátku byl hubený jako žížala," směje se Milan Hejduk starší.
Hned ve svém prvním utkání proti Ottawě vstřelil jeho syn gól a přidal nahrávku. Teď za Colorado kroutí už svoji čtrnáctou sezonu.

Jedenáct ročníků po sobě nastřílel minimálně dvacet gólů.  A nebýt zpropadených potíží s koleny, mohl mít trofejí pro nejlepšího střelce ligy víc než jednu.
Vystřídaly se kolem něho legendy jako Joe Sakic, Peter Forsberg, Theoren Fleury, jehož fotku měl jako malý kluk u postele, nebo Ray Bourque. Teď je pro Colorado legendou on, chlap z Česka.

„Když do naší organizace přijdou mladí hráči, měli by Milana pozorovat a brát ho za svůj vzor. Pokaždé je připraven a v dobré kondici, je to skvělý profesionál a máme obrovské štěstí, že u nás máme takovou osobnost tak dlouho," vysekl Hejdukovi poklonu kouč Joe Sacco pro Denver Post.
Mladý centr Colorada Matt Duchene trenérova slova jenom potvrzuje: „Jednou jsem se Milana ptal, jestli by nechtěl vyzkoušet trh volných hráčů. Hned řekl, že ne, že to tady v Denveru miluje. To je úžasné. Vidím ho tady každý den a snažím se toho od něj pochytit co nejvíc."

Všech tisíc zápasů nastřádal Hejduk v dresu Lavin. Před památným zápasem s ním na modrou čáru nastoupili synové Marek a David. V pozoru při hymně tak stáli tři Hejdukové. „Bylo to úžasné,  budu na to vzpomínat do konce života a jsem si jistý, že oni taky," neskrýval dojetí český kanonýr. Velkou slávu si užil i s manželkou Zlatou. Celá rodina byla pohromadě a 13 441 fanoušků tleskalo. Joe Sakic, další klubová legenda, pak Hejdukovi předal památeční stříbrnou hokejku, která prý vážila kolem 20 kil. Jediná vada na kráse? Ten zatracený výsledek 2:3…

„Bylo skvělé vidět předzápasovou show, Milan si takovou poctu zaslouží," vykládal pro Fox Sports „gratulant" z Dallasu Jaromír Jágr. „Nakonec to dopadlo přesně tak, jak jsme si přáli – ať si dá klidně gól, ale body potřebujeme my," dodal s pusou od ucha k uchu.

ZBYNĚK KUSÝ, bývalý generální manažer Pardubic, kde v roce 1993 začala Hejdukova extraligová kariéra: „Milan se hned od začátku profiloval jako střelec. Bylo to vidět v tréninku, z deseti ran byl schopen devětkrát trefit určený prostor. Ivan Hlinka ukázal velkou prozíravost, že ho vzal na olympiádu do Nagana. Tenhle turnaj pak odstartoval jeho kariéru v NHL. Pro mě je to jeden z hokejově nejinteligentnějších hráčů, jaké jsem potkal. Když odešel z Pardubic do Colorada, byl jsem si jistý, že tam vydrží a nevrátí se. Nemá rád změny, to dokazuje i fakt, že vydržel celou dobu v Denveru. Myslím, že tam kariéru i uzavře a jeho triko jednou pověsí pod strop haly."

DOMINIK HAŠEK, jeden z nejlepších brankářů světa, Hejdukův spoluhráč z Nagana: „Do Nagana přijel Milan jako mladý kluk, kterého jsem nikdy  hrát neviděl. Ukázal se jako hodně šikovný praváček. V úvodních zápasech se s ním moc nepočítalo, ale to byl jenom začátek olympiády. Potom naskočil do finálových bojů a velkou měrou přispěl k našemu úspěchu. Od další sezony začal hrát za Colorado, které mělo jedno z nejlepších mužstev v NHL, a rychle tam zapadl, postupně se z něho stal základní pilíř týmu. Jeho hlavní zbraň? Milan má hrozně šikovné ruce, teď už kvůli zraněním asi trochu ztratil na rychlosti, ale byl to i vynikající bruslař. V první řadě to je střelec, který má navíc skvělý přehled a dovede nahrát."