Kliknutím zvětšítePřed touto sezonou se vydal na zámořskou misi. Útočník FILIP ZADINA nastupoval za Halifax Mooseheads v juniorské soutěži (QMJHL), kromě toho patřil k oporám českého týmu do 20 let na světovém šampionátu. Sezona pro něj ovšem ještě nekončí. Poprvé dostal pozvánku do českého A týmu, který se nyní připravuje v Pardubicích.
Po problémech s přesunem do Evropy se v pondělí připojil k týmu. „Z Halifaxu jsem měl zpožděné letadlo. Nestihl jsem spoj z Toronta do Varšavy, přespal jsem na hotelu a s jinou aerolinkou jsem v pondělí letěl do Mnichova,“ popisoval trable osmnáctiletý útočník, který v 66 zápasech za Halifax vstřelil 49 branek a na dalších 45 přihrál.
Jakou máte za sebou sezonu?
V Halifaxu mi to vyšlo. Před sezonou jsem se já i celá moje rodina báli, jestli bylo dobré rozhodnutí do Kanady odejít. Ze začátku to bylo těžké, ale jsem rád, že jsem to zvládl.
Díváte se tedy s odstupem na odchod do Kanady jako na správný krok?
Byl to první rok od rodiny. Je to vždycky takové těžké rozhodnutí, ale já si myslím, že jsme tomu odevzdali všechno, připravili jsme se na tuto sezonu jako nikdy. Myslím, že se nám to vrátilo a uvidíme, co se stane na draftu. Měl jsem tam výbornou rodinu a hlavně jsme se naučil anglický jazyk, bez kterého bych tam nepřežil ani den.
V čem jste se během roku hokejově nejvíce zlepšil?
Zvykl jsem si na menší hřiště, kde je mnohem víc fyzických soubojů a gól můžete dát odkudkoliv. To je pro mě velké plus.
Co pro vás znamená pozvánka do seniorské reprezentační kategorie?
Úžasný pocit, je to taková třešnička na dortu za touto sezonou. Jsem vděčný, že můžu ukázat, co umím. Navíc v Pardubicích, to je bonus, aspoň se na mě může přijít podívat celá rodina.
Zřejmě až na otce Marka, který je asistentem trenéra v Třinci, u finalisty extraligy…
Toho bohužel nepustí, ještě má v Třinci nějaké povinnosti (usmívá se). Tak aspoň zbytek rodiny přijede.
Co vám otec říkal po pozvánce do reprezentace?
Byl na mě pyšný a hned mi gratuloval. Říkal, že už teď jsem ho předčil, protože on si za dospělácký nároďák nikdy nezahrál.
V týmu nejste jediným zástupcem ročníku 1999. Jaké bylo setkání se spoluhráči z reprezentační dvacítky?
Bylo to super, na dvacítkách jsme odehráli dobrý turnaj. Bylo by dobré, kdybychom to zopakovali i tady, aby se nám dařilo, měli jsme z toho radost a pomohli jsme týmu.
Do A týmu se tlačí více mladých hokejistů. Co můžete mužstvu nabídnout?
Když ukážeme, co umíme, můžeme týmu dát dravost. Všichni my mladí umíme dávat góly, dokážeme se prosadit jeden na jednoho, což je v současném hokeji důležité.
Jaké myšlenky vám proběhly hlavou, když jste se dozvěděl, že první reprezentační zápas můžete odehrát právě v Pardubicích?
Abych pravdu řekl, tak mi to ještě ani nedochází, protože se to seběhlo tak rychle, že jsem skoro ze dne na den odletěl. Teď jsem v Česku po osmi měsících zpátky. Jsem natěšený a půjdu se o to porvat.
Po mistrovství světa se navíc uskuteční draft NHL. Dá se nyní vypustit z hlavy?
Teď je úplně jedno, jestli budu třeba dvojka nebo pětka. Bude záležet na loterii, jaké týmy si budou volit nejdříve, a jestli budou potřebovat obránce nebo útočníka. Je důležité, aby si vás vytáhl dobrý tým a měl jste šanci hrát NHL.
Máte vysněný tým, do kterého byste rád šel?
Nemám. Budu rád, když mi NHL vyjde a příští nebo tu další sezonu ji budu hrát.
A kterému týmu jste začal jako malý kluk fandit?
Je to Chicago. Ale nemyslím si, že by zrovna tohle vyšlo. A kdyby ano, bylo by hodně těžké se do jeho týmu dostat, protože křídla mají výborné.
Neváhal jste, jestli kvůli blížícímu se draftu reprezentaci neodmítnete?
To mě nenapadlo. Zahrát si v osmnácti letech v české reprezentaci, to je čest. Hrát za Českou republiku je pro hráče nejvíc, taková odměna za celou sezonu nebo za to, jak hraje hokej. Když jsou rodinné důvody, tak je možné uvažovat o omluvence, ale když jste takhle mladý kluk, tak by bylo hloupé takovou šanci nevyužít a nezahrát si.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
