Přišla překvapivě bez dredů na hlavě: „Vážily sedm kilo a trhaly mi z hlavy moje vlastní vlasy. Musely pryč.“

Objednala si rybí polévku a smažené dršťky. „Dršťky miluju. Namáčím si je v té polévce a sním jich klidně kilo.“

Překvapení

Když ji před několika měsíci oslovil s nabídkou režisér Petr Štindl, byla přesvědčená, že má v divadle moderovat. „Přijela jsem na zkoušku, vrazili mi do ruky scénář s mojí rolí a ve mně by se krve nedořezal,“ vzpomíná na svoje první kroky po hradeckém jevišti vysoká, výjimečně krásná míšenka.

„Musela jsem se naučit mluvit srozumitelně a zřetelně, tak, aby mě z jeviště bylo slyšet. A hlavně zahrát roli… Naštěstí není velká, takže to snad ostatním příliš nekazím.“

Lejle Abbasové namíchali krev súdánský otec a česká matka – letuška. „Jsem taková směsice obou, z každého mám něco. Po otci samozřejmě podobu, mírnou nestálost, neklid, možná i neschopnost zůstávat dlouho na jednom místě. Díky mámě jsem od dětství procestovala celý svět a přečetla snad všechny knihy, co existujou. Divadelní talent jsem v sobě nikdy neobjevila, takže s Mefistem zřejmě skončí celá moje divadelní kariéra,“ zamýšlí se Lejla poctivě nad svými vyhlídkami. „Chudák máma – celé dětství mě přitom posílala do dramatického kroužku!“

Život se psem

Zkoušky Mefista Lejlu přivedly do Hradce Králové na konci léta. Během tří měsíců však z města nepoznala téměř nic. „Není čas. Přijela jsem vždy jen na otočku na zkoušku, teď dorazím hodinku před představením a po něm zase zpátky domů. Vozím s sebou i psa, aby nebyl pořád sám. Nestěžuju si, mám hodně práce a jsem za to ráda, protože vydělávám pro svoje nadace. Mám dvě, obě pomáhají hlavně dětem v Keni. Strávím tam zhruba polovinu roku a pak si tady strašně dlouho zvykám… Spousta lidí si právě kvůli mým cestám do Keni myslí, že odtud pocházím. Objevila jsem ji při svém cestování po světě a jednou provždy jsem se do ní zamilovala. A trápí mě, v jakých podmínkách tam lidi a hlavně děti žijí – málo jídla, hrozné podmínky, žádné očkování a hygiena. Snažím se jim aspoň trochu pomáhat.“

Lejla Abbasová vydrží o Keni vyprávět velmi dlouho. „Krev není voda, určitě cítím svoje africké kořeny,“ říká velmi vážně. „Přiznám se, že je mi tam podstatně líp než tady. Po několika měsících, které tam strávím s úžasnými, skromnými a otevřenými lidmi, kterým pro život musí stačit velmi málo, tady nejsem schopná chodit třeba do společnosti. Fotí mě různé módní policie a zdlouhavě řeší, že mi neladí boty a náušnice, a když se na mě někdo vrhne a piští – ááááááhóóóój, odkud máš tu boží kabelku? – tak to nezvládám. Vracím se jen proto, abych vydělala peníze.“

Keňa je láska

Lejla Abbasová se v současné době živí především moderováním – poté, co zvládla své živé televizní vstupy vedle Leoše Mareše v realityshow Big Brother, se jí pracovní nabídky jen hrnou. Má svůj pořad v hudební televizi Óčko a hlavně hledá sponzory a pomocníky pro svoje keňské nadace.
„Netuším, co budu dělat za deset let,“ zamýšlí se na závěr. „Myslím, že bych už mohla mít nějakou rodinu. A hlavně doufám, že budu mít víc času žít v Africe a dělat užitečné věci.“