První česká SuperStar Aneta Langerová má za sebou povedené vystoupení v pardubickém klubu Žlutý pes. Po jeho skončení jsme ji požádali o rozhovor.

Jaké jste měla dojmy z pardubického koncertu?
Skvělé. Publikum bylo hrozně fajn. Já se vždycky trochu bojím, když jsou lidé tak blízko, jako třeba tady, že to bude náročnější, ale přišlo mi to hodně dobré. Na klubových koncertech mě baví, že se na nich učím úplně jiné věci než na těch velkých.

Vypadalo to, že jste si toto vystoupení opravdu hodně užívala…
Já si je užívám stále. Jak nyní hraji na víc nástrojů, můžu do nich pořádně mlátit, dělat psí kusy a zkoušet různé věci. To je moc fajn. A navíc kapela, s kterou teď vystupuji, je úplně fantastická. Mám radost, že nám momentálně všechno klape a že i fanoušci báječně reagují.

Vaše zatím poslední deska Dotyk je hodně žánrově pestrá. Proč se snažíte hledat nové cesty?
Poté, co jsem vydala desku Dotyk, začala jsem velmi úzce spolupracovat s kytaristou Martinem Ledvinou. Společně jsme se pak pokusili trochu zapracovat na starších písničkách, které nyní hraji ještě radši než předtím. Nové skladby zůstaly vesměs stejné, protože ty Honza Muchow udělal fantasticky, ale s Martinem jsme je upravili do koncertní podoby. Jinak zatím žádné nové cesty nehledám, od mého podzimního turné jsem spokojená a už si to jen užívám.

Už máte představu o tom, jak by mělo vypadat další album?
Představu o další desce trochu mám. Bude zřejmě hodně postavená na hlasech, asi nebude tak komplikovaná, zřejmě se tam neobjeví taková spousta zvuků, ale výlety do různých žánrů na ní zůstanou. Ty mi dávají určitou svobodu, navíc je pak album pestřejší a i koncert může mít více barev. Samozřejmě se může stát, že třeba za dva roky najdu styl, který mě bude bavit ze všeho nejvíc, ale teď to mám tak, že si hrozně ráda ulétnu někam, kde jsem třeba nikdy v životě nebyla. To je případ písničky Vysoké napětí. Beatbox je pro mě úplná španělská vesnice, moje první zkušenost s ním, ale je vidět, že zatím má u lidí velký úspěch, což je fajn.

Jaké ohlasy má videoklip, který jste k písni Vysoké napětí natočila s hercem Janem Budařem?
Zatím ty nejlepší. Lidem se líbí, že má děj, oceňují i fórky s Hanou Hegerovou. Myslím, že se Honzovi hodně povedlo vystihnout spojení „padám níž“. Při natáčení panovala nádherná atmosféra, moc ráda na něj vzpomínám. Jak teď slýchám různé názory na tento klip, je to pro mě inspirativní i do budoucna.

Chystáte nějaký další klip?
Teď bych chtěla nechat běžet Vysoké napětí, aby ho vidělo co nejvíce diváků. Než se klip prokouše k lidem, chvíli to trvá. Ale předpokládám, že v létě k festivalům by měl být asi nějaký další. Uvidíme, jak se to všechno sepne.

Na pardubickém koncertě se objevil i zpěvák Michal Hrůza. Rýsuje se s ním nějaká další spolupráce?
S Michalem máme v podstatě pořád nějakou spolupráci, neustále jsme v kontaktu. Už to, že se vidíme a povídáme si o hudbě, je pro mě přínosné. Myslím, že Michal je tvor, který z mé tvorby nezmizí. Doufám, že se mu zas bude chtít něco zajímavého pro mě napsat. Nicméně, vždycky, když přijde na můj koncert a já ho spatřím, začnu být hrozně nervózní. V Pardubicích jsem třeba trochu zmotala jeden jeho text, což mě strašně mrzelo. Ale doufám, že to pochopí…