Ze tří komediálních příběhů se skládá nejnovější inscenace Východočeského divadla Pardubice Apartmá hotelu Plaza. V luxusní hotelový pokoj číslo 719 se v sobotu večer poprvé proměnila Malá scéna ve dvoře.

Neil Simon je dnes už žijícím klasikem komediálního žánru. Jeho divadelní hry se hrají po celém světě a dočkaly se i pěkné řádky filmových zpracování. Pardubičtí diváci se měli naposledy možnost s tímto autorem seznámit v polovině devadesátých let, kdy byl na repertoáru Východočeského divadla Simonův muzikál Každý má svého Leona.

Tři jednoaktovky

Apartmá hotelu Plaza nabízí tři jednoaktovky, které spojuje jeden hotelový pokoj, v němž se postupně vystřídají tři různé manželské páry. Pojítkem je také téma – partnerské vztahy a především problémy, které s sebou přinášejí.

Režisér Petr Novotný se rozhodl proti zažité inscenační konvenci obsadit všechny tři manželské páry stejnou dvojicí herců. Na Jiřího Kalužného a Petru Janečkovou to klade velké nároky, co se týče množství textu, ale především herecké tvárnosti, jelikož musí bryskně přecházet z jedné role do druhé.

Nejlépe se jim daří v první povídce Host z lepších kruhů, která pracuje jen s jemným humorem a nechá více vyznít tragické prvky manželského vztahu. Především Jiří Kalužný dokázal v přesné hořkosměšné poloze podat stárnoucího Sama, který proti uplývajícímu času bojuje všemi dostupnými prostředky – chodí do posilovny, do solária a pořídil si i milenku.

Povídka Host z Hollywoodu je z celého triptychu asi nejslabší, vzhledem k autorem danému rozvržení sil a hereckému ztvárnění postav je zřejmé, jak to nakonec dopadne, takže trochu chybí pointa. Poslední část nazvaná Svatební hosté se nejvíce blíží žánru situační komedie. Bohatí manželé řeší problém, protože se jejich dcera zamkla v koupelně a odmítá z ní vyjít, ačkoliv se má za pár minut vdávat.

Chybí bariéra

Apartmá hotelu Plaza je klasická a dobře napsaná konverzační komedie, kterou pardubičtí tvůrci některými inscenačními úpravami přiblížili současnosti (premiéru měla hra v New Yorku již v roce 1968). Hlavní přidanou hodnotou pardubické inscenace je ale fakt, že se uvádí v komorním prostoru Malé scény ve dvoře. Diváci tak sedí přímo v hotelovém pokoji a mohou herce sledovat z bezprostřední blízkosti, vidí doslova každý záchvěv ve tváři protagonistů. Chybí tak pomyslná bariéra mezi hledištěm a jevištěm, která je přítomná ve velkém divadelním sále.
Herci diváky částečně zapojují do děje – tu je nechají podržet nějakou rekvizitu, jindy si je berou jako svědky při partnerské hádce. S přibývajícími reprízami, až si herci dostatečně „osahají" prostor, mohou z této interakce vzejít další zábavné situace.