Douglas Bostock se stal vyhledávaným dirigentem pro svůj osobitý styl, sdělnost a repertoárovou šíři. Je velkým propagátorem a interpretem orchestrální tvorby Carla Nielsena a zvláštní uznání si získal také za interpretaci britské a české hudby. Bostock koncertuje po celém světě a vedle významných evropských center je častým hostem zejména ve Spojených státech a Japonsku. Dosud natočil více než sedmdesát CD titulů, které obsahují značné množství méně známých a poprvé nahraných děl. Jeho největším nahrávacím projektem je soubor symfonií Carla Nielsena, který realizoval s Royal Liverpool Philharmonic Orchestra a symfonie Roberta Schumanna, nahrané s Komorní filharmonií Pardubice. Velkému mezinárodnímu ohlasu se rovněž těší jeho současný symfonický projekt British Symphonic Collection.

Sfilharmoniky uvede Bostock vúvodu koncertu nestárnoucí hudbu jednoho znejvětších hudebních géniů Wolfganga Amadea Mozarta. Symfonie č. 34 C vznikla vroce 1780 vSalcburku po Mozartově návratu zPaříže a Mannheimu. Při své vídeňské premiéře vroce 1781 byla uvedena svelkým úspěchem vobrovském symfonickém obsazení. Patetickému a invenčně jedinečnému dílu se dostalo vřelého přijetí a dnes patří tato skladba ktrvalkám světového symfonického repertoáru.

Mozartovu hudbu vystřídá méně známá skladba Igora Stravinského. Na autorově impozantním vstupu do velkého hudebního světa měl podíl šéf Ruského baletu v Paříži Sergej Pavlovič Ďagilev. Pro něj komponoval Stravinskij své epochální balety Pták Ohnivák, Petruška a Svěcení jara. Na pardubickém pódiu zazní kompozice Danses concertantes pro komorní orchestr, která vznikla na objednávku vroce 1942 vdobě počínající skladatelovy osobní i tvůrčí krize, kdy Stravinskij začíná pracovat vnových amerických podmínkách. Danses concertantes jsou dílem vbaletní sféře poněkud nezvyklým; nejvýstižněji je lze charakterizovat slovy „absolutní balet“. Jsou dílem moderním a pro autora charakteristickým.

Druhou polovinu programu zahájí Sinfonietta č. 1 před rokem zemřelého anglického skladatele Malcolma Arnolda. Autor byl na počátku své profesionální dráhy skvělým interpretem voboru hra na trubku, mj. působil jako první hráč Londýnského symfonického orchestru. Po získání prestižního stipendia Mendelssohnovy nadace vroce 1948 se věnoval výhradně kompozici a vyučování. Jeho tvůrčí úspěchy potvrdila i celá řada významných ocenění, mj. čestný diplom University v Exeteru. Partitury jeho skladeb se vyznačují překvapivými instrumentačními kombinacemi a vneposlední řadě i výrazným smyslem pro humor. ZArnoldova rozsáhlého díla je u nás nejznámější hudba kfilmům, znichž k nejslavnějším patří Most přes řeku Kwai, ověnčený americkým Oscarem.

Koncert vyvrcholí Symfonií č. 97 C dur Josepha Haydna. Vznikla vautorově vrcholné (tzv. londýnské) tvůrčí etapě let 1790 až 1795, kdy se ve skladatelově projevu vyhraňuje osobitý způsob tematické práce a výstavby sonátové formy. Posluchače jistě zaujme nejenom originální melodickou invencí, ale i smyslem pro vnitřní kontrast hudebních myšlenek vrámci kompaktního skladebného celku.

Všechny koncerty začínají vSukově síni Domu hudby vPardubicích v19. 30 hodin.