Hra Fjodora Michajloviče Dostojevského, která byla k vidění v pondělí večer v pardubickém stánku paní Thálie, prakticky neustále balancuje mezi vírou a nevírou. Autor působivého příběhu celkem rovnoměrně rozděluje svou přízeň na obě strany a nechává na každém, aby si vybral…

Představení vytvořené na základě dramatizace Evalda Schorma je pozoruhodnou sondou do nitra lidské duše.

Na pozadí odhalování okolností otcovraždy totiž pojednává o atraktivních tématech, jako je třeba láska, vina, trest, hřích či odpuštění.

„Nesmíme být pyšní vůči malým ani vůči velkým, nesmíme chovat nenávist ani k těm, kteří nás pomlouvají, hanobí a tupí, nesmíme chovat nenávist ani k dobrým, ani ke zlým,“ říká se například v této inscenaci, která měla premiéru v roce 2000 v režii Lukáše Hlavici.

„Kdo lže sám sobě, nerozezná pak pravdu ani v sobě, ani kolem sebe a přestane mít jakoukoliv úctu k sobě i k jiným,“ praví se dál ve hře, jež se stala inspirací pro film Karamazovi režiséra Petra Zelenky. Ten s pražským Dejvickým divadlem spolupracuje dlouhodobě.

Milují lidé zločin?

„Jsou chvíle, kdy lidé milují zločin. Všichni říkají, že je to strašné a všem se to líbí,“ uvádí se v představení, které se pozastavuje mimo jiné i nad tím, zda a v jakých případech je všechno dovoleno…

Jedno z vrcholných děl ruské literatury uznávaný pražský soubor pojal jako střet různých povah a charakterů.

Skvělou hereckou kreaci v Pardubicích předvedl Ivan Trojan v roli obhroublého prostopášníka, starého Karamazova. „Chci lidi pobavit a sám si jenom škodím,“ tvrdí starý Karamazov, pro něhož je každá sukně výzvou. Je totiž toho názoru, že žádná žena není tak šeredná, aby nestála za hřích…

Ivan Trojan je ovšem skvělý i v roli Čerta, kterého ztvárnil s náramnou chutí.

Ze sluhy byl vrah

Mimořádný výkon podal v pražské inscenaci také David Novotný jako bouřlivák Dmitrij Karamazov, který se ocitá mezi dvěma ženami – Kateřinou (Zdeňka Žádníková – Volencová) a Grušenkou (Lenka Krobotová v alternaci s Pavlínou Štorkovou). Na ní si však myslí rovněž jeho otec, starý Karamazov. Kateřinu zas pro změnu miluje bratr Dmitrije Ivan. Tohoto nevěřícího skeptika, který se snaží řídit hlavně svým rozumem, věrohodně ztvárnil Igor Chmela. Jeho opakem je silně věřící Aljoša, jehož si „střihl“ Martin Myšička. Důležitým kamínkem v „karamazovské“ mozaice je zdánlivě bezvýznamný, přehlížený sluha Smerďakov (v geniálním podání Radka Holuba), z něhož se nakonec vyklube vrah.

O úspěchu tohoto představení svědčil i bouřlivý aplaus pardubického publika. „To bylo divadlo s velkým D,“ libovala si spokojená divačka.