Kolem tisícovky fotografií čítá více než čtyřsetstránková dvoudílná publikace o vinohradském divadle, na níž se výraznou měrou podílela i pardubická fotografka Věra Mohylová.

„Mapuje sto let této naší významné divadelní scény, a to od roku 1907 až do roku 2007. První díl pojednává hlavně o budově a o tom, co předcházelo stavbě vinohradského divadla. Druhá část pak vypráví o tom, kvůli čemu divadelní budova stojí a co ji naplňuje – o hereckém ansámblu,“ nechala se slyšet Věra Mohylová, která má „na svědomí“ podobnou knihu i pro Východočeské divadlo v Pardubicích.

Pomohla i náhoda

„Publikace nesla název Historie divadelní Pardubic a okolí. Ta zachycovala devadesát let, od roku 1909 až do roku 1999,“ přiblížila známá pardubická fotografka, jež se v současné době připravuje na obsáhlejší bilanci Východočeského divadla k jeho stému výročí.

„K práci na vinohradské publikaci jsem se dostala náhodou. Autorovi textu Jiřímu Žákovi se dostala do ruky pardubická kniha a asi se mu líbila, když mě přizval ke spolupráci,“ řekla Věra Mohylová.

Ta knize o pražském Divadle na Vinohradech věnovala přibližně rok svého života. „Zabrala opravdu hodně času. Neustále jsme vyhledávali historické materiály, řadili je tak, aby navazovaly na text a pracovali na výtvarném řešení publikace,“ popisovala fotografka, která musela hledat ve více pramenech než v případě pardubické knihy.

„Hledali jsme hlavně v divadelním oddělení Národního muzea v Praze, Památníku národního písemnictví, Městské knihovně v Praze, soukromých archivech a samozřejmě v archivu Divadla na Vinohradech. Ten sloužil hlavně pro druhý díl, kde jsme použili fotografie herců či z jednotlivých inscenací,“ poznamenala Věra Mohylová.

Podle jejích slov by se dalo na obou publikacích najít několik spojujících článků.

„Soutěže o stavbu vinohradského divadla se zúčastnil i architekt Antonín Balšánek, který je podepsán mimo jiné také pod Východočeským divadlem. Na Vinohradech však získal až druhou cenu, i když mnozí odborníci považovali jeho návrh za lepší, než byl nakonec ten vítězný. Ten zřejmě uspěl hlavně proto, že byl levnější,“ uvedla známá pardubická fotografka.

„Na Východočeském divadle je umístěna Socha génia od Bohumila Kafky. Jeho čtyři sochy jsou také na Vinohradech – Tragédie, Komedie, Hudba a Tanec. V době, kdy se Vinohrady přejmenovaly na Divadlo československé armády, hrozilo, že budou odstraněny a nahrazeny sochami rudoarmějců, ale naštěstí k tomu nedošlo,“ oddychla si Věra Mohylová.

Osudy lidí a budov

„Ve vinohradském divadle působila celá řada skvělých herců, z nichž někteří hostovali i v Pardubích. Byl to například Eduard Kohout či Zdeněk Štěpánek. V knize Historie divadelní Pardubic a okolí je zdokumentována korespondence obou pánů, která se týkala jejich práce na východě Čech,“ prohlásila fotografka.

„Baví mě zkoumat osudy divadel a herců. I když je divadlo prázdné, stále v něm dýchají příběhy lidí, kteří tu pracovali. Jsem ráda, že mohu poznávat divadlo také zevnitř. Pak mám pocit, že je tak trochu i moje,“ dodala Věra Mohylová.