DvojCD, které v Pardubicích vzniklo jako pocta a vzpomínka na básníka, muzikanta a herce Jana „Buráce" Buryánka, který před pěti lety dobrovolně odešel z tohoto světa, má za sebou svůj křest.

Divadlo 29 hostilo ve čtvrtek večer koncertní orloj východočeských kapel a hudebních projektů, které se na tomto hudebním počinu podílely – celkem jich je dvaadvacet.
Každý z interpretů měl volnost výběru z Burácových textů a básní, výsledkem je kompilace čtyřiadvaceti skladeb.

Pestrost, hravost

Každý ke své verzi coveru přistoupil po svém a vznikl z toho až nečekaně svěží mix. Nutno říct, že ačkoliv zadání by se mohlo zdát jasně nalajnované výchozími texty, je vidět osobitá invence zúčastněných – ať už drobné zásahy do textu, nebo úplně jiné pojetí. Palec nahoru zasluhuje i prvozhudebnění básně Najít kód v podání Špičkové kultury, které – alespoň podle autora – zase jde přesně v duchu tvorby Spiknutí.
Skalní příznivci původní Burácovy tvorby mohou namítat, že úpravy ve hravém stylu (třeba v podání Myštetu) možná stírají tu zvláštní ponuře melancholickou atmosféru předlohy, pro kterou si je posluchači oblíbili. Ale to není na škodu.

Deska se tím zcela vyhýbá obávanému patosu vzpomínkového alba strojově kopírovaných předělávek. Neopakuje již jednou vyřčené a dokonalé, ale s odstupem naopak přistupuje k věci hravě a s nadhledem. Pochvalu si za tento počin zaslouží celá východočeská hudební scéna. Dohromady totiž složila výborné dílko. Ačkoliv skoro každá skladba vznikala jinde a jinak – Volanti nahrávali na diktafon na Pernštýnském náměstí přímo z živého koncertu, někdo na půdě, jiný ve studiu – působí deska kompaktně a díky množství interpretů zároveň pestře.

„Je to fajn, jak to každý uchopil po svém. Je to zábavné a Burác by z toho měl určitě radost," ohodnotil výstup Tomáš „Wayne" Rambousek, někdejší člen skupiny Spiknutí, kde Burác devět let působil.