S hrou současného slovenského dramatika Viliama Klimáčka Dračí doupě přijeli herci Dejvického divadla do Pardubic.
Tato černá komedie vznikla přímo pro Dejvické divadlo. Klimáček dokonce i dvě hlavní postavy psal pro konkrétní herce – Ivana Trojana a Davida Novotného.

Inscenace má podtitul „hra o přátelství a o zločinu“, což je pravdou jen částečnou. Děj je ovšem lepší neprozrazovat, jelikož právě z postupného odhalování tajemna pramení velká část zábavy, kterou tvůrci divákům přichystali.

Setkání dvou přátel z medicíny

Příběh začíná setkáním dvou kamarádů z medicíny po dvaceti letech. Setkávají se na místě, kde ještě jako medici provedli něco strašného, na co dodnes nemohou zapomenout a o čem rozhodně nechtějí mluvit.

Ve svižném a velmi vtipném úvodu se divák seznamuje s oběma hlavními hrdiny, aby zjistil, že zatímco jeden přijel se stejným vybavením jako před dvaceti lety, druhý má bundu americké armády a spacák omračující mravence.

Oba jsou ale podivíni, kteří již nepraktikují lékařství a živí se třeba prodejem zubních kartáčků. Ivan má milující ženu a dítě a učí se elfštinu, zatímco David je rozvedený a učí se klingonštinu, protože to je jazyk, bez kterého se prý psychiatr neobejde.

Oběma kamarádům začnou jejich sraz postupně narušovat nečekaná a podivná setkání, která jsou ovšem ve druhé části představení jednoduše a logicky vysvětlena.

Atmosféra pohodového přátelského bivaku uprostřed lesa se však nezadržitelně stává stále temnější. Od přátelství ke zločinu může být jen krok…
Dračí doupě je komedií, ačkoliv značně hořkou, přiměřeně dávkující divákům porce černého humoru.

Právě humor je tím hlavním kořením dejvické inscenace, jelikož v komických momentech je hra silnější a přesvědčivější.
Hlavní téma hry není úplně zřetelné. Dračí doupě se spíše dotýká více oblastí. Pod zpočátku pohodovým vystupováním Ivana a Davida je znát ztráta iluzí o životě a nemožnost normálně fungovat s pocitem viny, který rozleptává zdánlivě normální životy obou přátel.

Hra se dotýká krize středního věku

Hra se také dotýká otázky krize středního věku, jejímiž jsou Ivan a David typickými představiteli. Hlavně druhá polovina inscenace zase ukazuje, jak tenká může být někdy hranice mezi hrou a realitou. V tomto duchu je také koncipován závěr hry.

Z hereckých představitelů je největší pozornost pochopitelně upřena na Ivana Trojana a Davida Novotného.
Oběma jejich role výborně sedly, což není nijak překvapivé, když je Klimáček psal hercům přímo na tělo. Ostatní tři účinkující mají méně prostoru na rozehrání charakteru svých figur.

Především Martin Myšička ale výborně vyniká v úloze chladného manipulátora Montyho, který se neustále snaží posunovat bariéru mezi hrou a realitou.
Co se týče názvu hry, tak diváci, kteří fantasy rolovou hru Dračí doupě neznají, se nemusí obávat, že by dejvické inscenaci neporozuměli.

Znalost pravidel Dračího doupěte je pro diváky jen takovou třešničkou na dortu, díky které mají možnost lépe pochopit veškeré souvislosti a motivace postav.

V Klimáčkově hře je totiž Dračí doupě použito spíše jako prostředek manipulace, než jako zdroj zábavy a hra, na které se podílí svou měrou všichni zúčastnění.

(dub)