V galerii Mázhaus na Pernštýnském náměstí vystavují dva pardubičtí rodáci – malíř František Kyncl a grafička Eva Francová. Sice jsou dost generačně vzdálení, nicméně mají mnoho společného, což byl také důvod, proč se Eva ujala realizace výstavy.

„František Kyncl je nesmírně zajímavá inspirující osobnost a vlastně ten nápad na společnou prezentaci vznikl už před lety v jeho ateliéru v Düsseldorfu, kde od roku 1968 trvale žije. Sice to trošku trvalo, než se mi podařilo výstavu uskutečnit, nicméně v Mázhausu jsem našla to nejlepší prostředí, jen je mi líto, že František vzhledem k těžké nemoci nemohl přijet.“

Proč jste s ním vlastně chtěla tak vystavovat, je znám jako autor monostruktur, což vám není až tak blízké, ne?
„I když František Kyncl nemá rád, když ho někdo zaškatulkovává, tak jeho projev bývá přiřazován ke konstruktivismu. Byť on to nechápe jako takovou geometrickou konstrukci, spíše se nechává inspirovat přírodou. A já jsem k tomu dospěla postupně, ačkoliv se přiznám, že první impulzy jsem objevila už před lety. Tehdy jsem grafiky vytvářela sice ne z geometrických prvků, ale řadila jsem je do nějakých konstrukcí a systémů. Takže není nijak překvapivé, že jsem se stala členkou východočeských konkretistů, jejichž práce se zejména vyznačují geometrickými tvary a tendencemi. Takže i mé věci z posledních let, které vystavuji společně s Františkem Kynclem jsou vyloženě geometrické. Jde vlastně o perforované kresby nebo papíry… Jinými slovy, kresbu průbojníkem a vzhledem k tomu, že ten průbojník je ve tvaru kolečka, tak je to vlastně geometrie, která se tam dostává i v jiném smyslu. Mě totiž zajímá čtverec coby geometrický útvar, ale především v takovém modifikovaném pojetí. Přesněji řečeno, zajímá mne rozvoj toho čtverce.“

Je něco, v čem se s malířem neshodnete?
„Já vystavuji věci bílé, vlastně je to bílá na bílé a František má monostruktury téměř černé. Asi se tak dobře doplňujeme a já doufám, že se na výstavě objeví i ten mužský a ženský princip. Jinak všechno, s čím se teď prezentuji v Mázhausu, ještě vystaveno v Pardubicích nebylo. Vždycky se snažím, když dělám výstavu, přijít s něčím novým.“

Začínala jste jako grafička a teď tedy přicházíte s novými tématy, zpracováním…
„Dělala jsem grafiku, protože jsem ji vystudovala, ale od určité doby mi už jenom ta nestačí, potřebuji ji doplňovat nějakými bezprostřednějšími technikami, takže se uchyluji zejména k práci s papírem.“

V těch vašich nových dílech jakoby rozum „převálcovával“ cit…
„U mě měl vždy rozum trošku navrch, z toho už tedy vyplývá, že je s tou mou věcí ne úplně spontánně zacházeno. Ale rozhodně neschází i intuice, není to pouze promyšlené. Víte, já sama si žádná omezení nekladu, prostě tvorbou reaguji tak, jak jde život.“
Výstava Evy Francové a Františka Kyncla potrvá v galerii Mázhaus do konce měsíce listopadu, takže máte možnost se seznámit s tvorbou dvou vynikajících výtvarníků.

Milada Velehradská