Hlavní postavou této novinky bude arcijáhen chrámu Matky Boží Claudius Frollo. Představitelem fanatického kněze bude dlouholetý člen pardubické činohry Martin Mejzlík.

Román Victora Huga je oblíbeným námětem pro filmové i muzikálové tvůrce. Ti ale svou pozornost zaměřují především na postavu Quasimoda. Inscenace Petra Novotného ovšem upírá pozornost na otce Frolla, kterého hrajete.
Tato dramatizace se víc drží románové předlohy. Adaptace, které známe, jsou většinou příběhem „krásky a zvířete“. Důležitá je u nich ta komerčnější dějová linka, zatímco Petr Novotný se snažil více vycházet z Hugova románu a jít více do hloubky u postavy Frolla. V románu to není jen záporák, je to hluboce věřící člověk, který zradí sám sebe, protože se zamiluje.

Frollo je často chápán jako záporná postava. Jak ho vnímáte vy?
Nevnímám ho jako zápornou postavu. Člověk musí u každé postavy hledat ten spouštěcí mechanismus. Frollo v inscenaci říká: „Nesmíš udělat první krok. Jakmile ho uděláš, už to nejde zastavit.“ Frollo je silně věřící člověk, ale když udělá ten první krok, tak se jeho hříchy začnou hromadit a už to pak nejde zastavit.

Hrají se vám lépe záporné či kladné postavy?
Někdy je těžké posuzovat, co je záporná a co kladná postava. Třeba Popriščin, kterého hraji v Bláznových zápiscích, je dobrák, který nějak prochází životem. Je to rozpolcený člověk, který vnitřně bojuje sám se sebou. Herec musí na záporné postavě hledat i klady a naopak. Trošku vděčnější jsou ale samozřejmě záporné postavy, než ty vyloženě dobré, řekl bych až pohádkové.

Hrajete radši ve velkých dramatech na jevišti Městského divadla nebo máte radši komorní prostor Malé scény ve dvoře?
Je to hodně velký rozdíl, jestli hrajete pro diváky, kteří jsou dva metry od vás nebo pro diváky na druhém balkoně. V divadle je všechno trochu teatrálnější, mně je asi o něco příjemnější komorní scéna, kde si člověk může dovolit trochu televizní herectví. Ale každý prostor má své výhody. Hodně také záleží na tom, jaká inscenace, s jakým režisérem se zrovna dělá.

Máte radši klasická díla, mezi která patří i Hugův román, nebo radši hrajete ve hrách současných autorů, jako je třeba Benefice?
Daleko více mě zajímají ty nové moderní texty. Myslím, že by bylo dobře, kdyby se jich hrálo víc, na můj vkus jich je trochu málo. Vždy si rád zahraji něco současného, co se dotýká problémů dnešního světa.

Co říkáte na propojení inscenace Zvoník Matky Boží s reálnou sbírkou na schodiště ke zvonům v kostele sv. Bartoloměje?
Každý takový nápad je přínosný. Může přiblížit divadlo okolnímu světu. Tento projekt by nás mohl přiblížit třeba těm věřícím, kteří nejsou zvyklí tolik chodit do divadla.

U kostela by se měl odehrát i nějaký happening. Víte už něco o této akci?
Zatím o tom moc nevím. Myslím, že by mělo být sehráno představení Zvoníka Matky Boží. Měla by to být asi větší show, ale nevím, zda se počítá i s nějakými doprovodnými akcemi.

Máte rád hraní pod širým nebem?
Takové hraní má své klady a zápory. Před kostelem sv. Bartoloměje to pro nás bude úplně nový hrací prostor, takže zkoušení bude asi stát dost energie. Ale myslím, že hraní v plenéru je pro diváky zajímavé a může oslovit ty, kteří by do divadla normálně nepřišli.

Lukáš Dubský