VYBRAT REGION
Zavřít mapu

'Herec bez divadla je prostě neštěstí,' říká Josef Vrána

Pardubice – Jeho první velkou rolí na jevišti Východočeského divadla byl Ferdinand ve hře napsané podle  stejnojmenné tragédie Friedricha Schillera Úklady a láska.

23.4.2012
SDÍLEJ:

Josef Vrána v představení Dvanáct rozhněvaných mužůFoto: DENÍK/Jiří Sejkora

Pak přišel další romantický  hrdina – Romeo v kultovní inscenaci Michaela Taranta Romeo a Julie. Josef Vrána  se stal idolem dívek a žen a jak léta ubíhala,  přízeň diváků nijak neupadala. Ačkoliv herec na nějaký čas vyměnil pardubické jeviště za jiné, opět se vrátil tam, kde zažil první potlesk. Ostatně Štěstěna mu přála a dnes doslova kraluje coby Antonio Salieri ve hře Amadeus. A nejen v ní…

Tak co jste si na mě dnes přichystala? Zeptal se, když se pohodlně  usadil na židli v Divadelním klubu. Věděla jsem, že ať začnu z jakéhokoliv konce, jen tak ho nezaskočím, a tak jsem to vzala od podlahy,  tedy od těch úspěchů.

Zdá se, že teď prožíváte šťastné herecké roky…
Já si nemohu nijak naříkat ani na minulá léta, protože od doby, kdy jsem před sedmadvaceti lety vystoupil na třídě Míru v Pardubicích z trolejbusu a vyptával se, kde že vlastně stojí divadlo – až mne jedna paní  k němu dovedla a ukázala mi jeho krásnou budovu – jsem  měl hned štěstí na role. Je pravdou, že jsem pak různě cestoval po dalších  jevištích, kde na mne čekaly též nádherné postavy. A teď, když je člověk v tom středním věku, tak si opět nemohu stěžovat. Takže zatím jsem s tím hereckým životem docela spokojený. Těším se z toho, co mám, z přítomnosti.

Hrál i v Rusku

Když hovoříme o hereckém štěstí, kolik divadel jste vlastně vystřídal?
Poprvé jsem odešel za režisérem Michaelem Tarantem,  a to nejprve do Hradce Králové, posléze do Kladna. Když tam Michael  skončil, vrátil jsem se do královéhradeckého divadla, protože v té době bylo v pardubickém na můj vkus příliš mnoho muzikálů a takových těch hříček, baletů.  Po čase  se situace změnila a já jsem zakotvil opět tady. Pak však přišla nabídka od režiséra Juraje Deáka do Prahy na Fidlovačku, kde jsem byl dva roky. No a pak se mi to v životě všechno nějak zamotalo,  nějaký čas jsem byl jakoby  bezprizorní, bylo to pro mne dost těžké, ale přežil jsem.  Objevil jsem se  v Ostravě, v divadélku Aréna, což je takové malé herecké divadlo,  tam to bylo moc fajn. Potom přišla na řadu Olomouc a odtud jsem se opět vrátil do Pardubic.  Ještě jsem hostoval  v Národním divadle moravskoslezském na Velké scéně a jako asi jediný český herec na ruském jevišti v Permu na úpatí Uralu.  Hrál jsem česky, kolegové rusky, musím říci, že pod režijní taktovkou  Sergeje Fedotova to byla velká škola a zážitek.

Když hovoříte o olomouckém divadle, zde jste se dočkal velkého hereckého ocenění, že?
Na přehlídce moravských divadel v Českém Těšíně mne studentská porota ocenila hlavní cenou  za mužský výkon majora Arnolda ve hře Na miskách vah. Pardubické publikum si určitě vzpomene, protože to před pěti lety  byla poměrně úspěšná inscenace i na zdejším jevišti. Takže jsem měl štěstí, že jsem si s Michaelem Tarantem tuhle postavu zopakoval, ale trochu v jiném gardu a myslím si, že v hlubším pojetí.

Hostem v Olomouci

Za tuto roli jste byl nominován na Cenu Thálie,  později přišla nominace za postavu Salieriho v Amadeovi, a když jsem u těch ocenění, pro pardubické diváky jste se stal i druhým nejoblíbenějším hercem loňského roku…
Moc za to děkuji, je to skvělá podpora před tou mou padesátkou, moc si toho vážím. Radost mám, ale třeba i z další šance, porotce ve Dvanácti rozhněvaných mužích (viz foto), tam si to všichni moc užíváme. Ač režisér Petr Kracik je můj spolužák z pražské DAMU, tak jsem s ním nikdy nepracoval. Pochopitelně jsem viděl jeho inscenace, líbily se mi, ale vlastní práci s ním jsem nezažil. Velmi mile mě to překvapilo. Navíc jsou ohlasy diváků kladné a představení má úspěch. Takhle to mám prostě rád. Je radost hrát i takové ty situační věci, které  jsme si tam „zabudovali“ při té práci. Prostě je vždy příjemné, když  tam člověk přinese i něco ze sebe.

Navíc to není příliš kladná figura, což je pro vás něco jiného, že?

To protože těch kladných hrdinů jsem zažil dost. Trochu jsem přemýšlel, jestli je to vyloženě takový typ člověka, který myslí jen na baseball a všechno ostatní je mu fuk, anebo jestli v něm časem přece jenom ta pochybnost začne klíčit…  Je to jaksi mezi.Víte, je vždycky dobře, když  postava není úplně jednoznačná a naplánovaná, má více barev a vůní. Teď mne čeká hostování v Olomouci, budu opět pracovat s režisérem Tarantem, tentokrát  v Ibsenově hře Stavitel Solness. Je to obrovská, nádherná role,  velká hra,  těším se, až do toho zase vpluji a dostanu šanci tak nějak zúročit zkušenosti, všechny životní peripetie.

Je snem každého herce být vytížený, pořád hrát, mít se na co těšit?
Určitě. Když se mne někdo ptá, tak říkám, že jsem vlastně pořád v divadle. Zároveň však hned dodávám, že je to určitě lepší, než kdyby člověk jen chodil kolem něho, protože herec bez divadla je prostě neštěstí.  Takže pokorně čekám a těším se na další  herecké příležitosti . A teď si dopijte to kafe.

Milada Velehradská

Autor: Redakce

23.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Skauti z Brna přivezli v neděli ráno do Pardubic Betlémské světlo.
7

OBRAZEM: Betlémské světlo doputovalo na východ Čech

Basketbalové utkání Kooperativy NBL mezi BK JIP Pardubice (v bíločerném) a Basket Fio banka Jindřichův Hradec (v modrém) v pardubické hale na Dašické.
21

Podruhé v týdnu „vybrali“ Fio banku. Lup byl poloviční

OBRAZEM: Nově narozená miminka z Pardubicka

Pardubice - Díky vstřícnosti pardubické porodnice vám dnes na našich stránkách přinášíme fotky nejmladších Pardubáků.

Na Štědrý den se bude zpívat

Pardubicko – Na Štědrý den, který letos připadá na neděli, není nutné sedět doma. Na Pardubicku se chystá celá řada akcí.

I devadesát dětí z chudých rodin čeká, že dostanou dárek

Pardubice – Vloni sháněla Oblastní charita Pardubice dárek pro děti z padesáti chudých rodin. Letos už má v péči ohrožených rodin devadesát a další dárky by uvítala pro více než 50 dětí, kterým pomáhá na Chrudimsku.

Starý Mateřov? Poctivost zlepšila kvalitu tréninků

/FOTBALOVÁ HODNOCENÍ/ Překročená meta, ale… SK Starý Mateřov se v nejnižší krajské soutěži už zabydlel. A zejména v domácím prostředí nahání soupeřům hrůzu. Asistent trenéra MARTIN MEDUNA, si ale uvědomuje, že postavení i bodový zisk jeho týmu mohl být lepší.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT