„Požádal mě o to Petr Dohnal, ředitel Východočeského divadla, kde nyní hostuji v inscenaci Dvanáct rozhněvaných mužů,“ vysvětlil.
„Z ochoty sobě vlastní jsem souhlasil. Potom jsem se ale zalekl toho, co to vlastně obnáší, co je povinností patrona,“ líčil Petr Kostka.

„Vyhledal jsem si proto ve Slovníku cizích slov, co slovo patron znamená. Zjistil jsem, že je to podporovatel. To mnou otřáslo. Přemýšlel jsem, jak budu herce z hlediště podporovat. Pak jsem se dočetl, že je to zaměstnavatel kočovných herců. Ve starém Římě to prý byl dokonce ochránce neplnoprávných osob a opuštěných otroků. Protože herectví je vlastně otroctví, je to v podstatě pravda,“ smál se populární herec.

„Patron je podle Slovníku cizích slov také podivín. To už je skoro nejblíže tomu, jak to cítím já,“ vtipkoval Petr Kostka. „Já se totiž pořád divím. Každou chvíli, hlavně večer u televizních zpráv. Jak říkal kolega Jiří Sovák, člověk si myslí, že už má vydivíno, ale ono ne,“ podotkl patron rafinované komedie o lásce a sexu, o nejrůznějších vášních a předsudcích, který už před představením raději uklidnil prudérnější diváky.

„Člověk aby se dnes pomalu bál zapnout televizi, z které vám buď přímo kape krev na koberec, nebo se tam nestoudně milují. Inscenace pražského Divadla pod Palmovkou Sex noci svatojánské je něžnou hrou. Není to klasická řachanda, ale úsměvný titul, v němž se autor Woody Allen s laskavostí dívá na pošetilé počínání nás, lidiček,“ vysvětlil Petr Kostka. „Sexu je v televizi tolik, že to člověka až znechutí. Tato hra naopak dodává chuť,“ uzavřel s úsměvem na rtech.

(td, lub)