„Lákají mě role, které mají nějaký význam, v kusech, co mají hlavu a patu,“ řekl herec Vladimír Javorský v pondělí večer v pardubickém multikině CineStar, kam přijel jako člen delegace k novému českému snímku Jana Hřebejka U mě dobrý.

Jako vyvrhel!

„Líbilo se mi, že figura Pepého je neuhlazeným, neučesaným vyvrhelem společnosti. Má něco za sebou, ale zároveň mu nechybí ani lidský rozměr. V této postavě jsem se cítil jako doma,“ sdělila Deníku opora činohry Národního divadla v Praze, pro níž šlo o první spolupráci s režisérem Janem Hřebejkem.
„Každý režisér je osobitý. U Jana Hřebejka jsem byl překvapen otevřeností k bytostem oblečeným do hereckých hávů,“ poznamenala jedna z hvězd snímku, jehož část se odehrává v prostředí tržnice.

„Na tržnici jsem dříve chodíval. V Ostravě, odkud pocházím, měla obrovskou tradici. Po roce 1989 zde byla dokonce jedna z největších tržnic v republice. Pamatuji se, že jednou jsem si tam koupil walkmana,“ líčil jeden z hlavních představitelů komedie z divokých devadesátých let, jež se dotýká i fenoménu skořápek. „Ty jsem nikdy v životě nehrál,“ pravil Vladimír Javorský při své návštěvě Pardubic. „Když se řeknou Pardubice, vybaví se mi hokej, perník a hlavně divadlo, i když jsem tu nikdy nehostoval nebo nebyl v angažmá. Ale část našeho ročníku z JAMU šla tenkrát do sousedního Hradce Králové,“ doplnil známý herec.

Romea hrát nechtěl

„Co se týče rolí, tak vždycky jsem měl víc štěstí než rozumu. Třeba v divadle jsem ani nikdy Romea hrát nechtěl. Teď jsem si ve Sněhové královně zkusil prince a není to nic jednoduchého,“ svěřil se „svázácký“ vojín Jasánek z Černých baronů.

„Byly ale i role, které jsem odmítl a nikdy jsem toho nelitoval. Litoval jsem snad jedině ve chvíli, když jsem ve filmu, v němž jsem účinkoval, viděl nějakou svou nedokonalost nebo nešťastné zásahy střihače. Člověk pak má pocit, že z práce a úsilí, kterou filmu věnoval, moc nezbylo,“ uzavřel Vladimír Javorský.