Páteční soutěžní program jedenáctého ročníku Grand Festivalu smíchu vyplnilo pražské Divadlo v Dlouhé. Do Pardubic přijelo soutěžit s dvěma jednoaktovými hrami známého francouzského dramatika Georgese Feydeaua.

Ten byl na přelomu 19. a 20. století považován kritikou za krále vaudevillu. Některé jeho nejslavnější frašky, jako je třeba Brouk v hlavě, jsou dodnes na repertoáru mnoha českých i světových divadel.

Vztahy v rozkladu

Méně pozornosti je věnováno poslednímu tvůrčímu období slavného dramatika, ve kterém vzniklo hned pět jednoaktovek. Všechny měly společné téma – ukázat manželské páry v rozkladu. Feydeau zde čerpal zkušenosti z vlastního nepříliš podařeného manželství.

Režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek si vybrali dvě tyto jednoaktovky, které nastudovali jako součást jednoho divadelního představení.

První jednoaktovka Dáváme děťátku klystýr! má jednoduchou zápletku, kdy dítě manželů Follavoineových trpí zácpou, ale odmítá spolknout projímadlo. Tato jednoduchá výchozí situace slouží manželce Julii (Magdalena Zimová) jako záminka k rozpoutání gejzíru výčitek vůči manželovi (Tomáš Turek) i hostům, které pozval na oběd.

Po brilantním úvodním dialogu má bohužel tato divadelní anekdota několik hluchých míst, které poté naštěstí přerušuje příchod obchodního partnera pana Chouillouxe (Jiří Wohanka).

Druhá část večera, kterou vyplňuje jednoaktovka „Kašlu na to!“, řekla Hortensie, je zdařilejší. Inscenátoři posunuli děj této manželské frašky do současnosti. Hlavním hrdinou je slabošský zubař Follbraguet (Pavel Tesař), který je neustále terorizován svou ženou Marcelou (Marie Turková). Hlavní spor se vede o to, zda propustit hubatou služku Hortensii (Helena Dvořáková). Ta si totiž od paní domu nenechá v žádném případě líbit to, co neurotický zubař. Hlavním kladem této jednoaktovky je výkon Pavla Tesaře v titulní úloze. Jeho Follbraguet neustále osciluje mezi přirozenou touhou po klidném životě, slabošstvím a stále narůstající potřebou razantní změny.

Jednoaktovky nejsou založeny na nějaké složité zápletce, prostor je věnován hlavně vykreslení manželských vztahů. V obou případech jsou manželé v defenzivě, jsou to slaboši bez autority, ženy jsou naopak vykresleny jako nesnesitelné semetriky, jejichž hlavními charakterovými rysy jsou marnotratnost, umíněnost a totální zapšklost vůči manželům.

Charaktery nejsou nijak hluboce psychologicky propracované, jsou to spíše komické skici. Mnohokrát se však v dialozích nadzvedne závoj nadsázky a pak na povrch pronikne pravdivost některých výstupů.

Od svatby k rozvodu

V Dlouhé představili Feaydeaua tak, jak ho ještě neznáme. Oproti jeho vrcholným komediím totiž pozdní jednoaktovky obsahují spoustu hořkosti a balancují tak na hraně mezi fraškou a tragédií, ke které ztvárňované manželské svazky směřují. I sám autor chtěl své jednoaktové hry vydat pod společným názvem Od svatby k rozvodu.

(dub)