Ten na sebe výrazně upozornil rolí Franka, kterou ve filmu Nouzový východ ztvárnil Leonardo DiCaprio.

„Tuto nominaci beru jako obrovskou čest, velké ocenění mé práce. Společně s Jitkou Ježkovou, jež byla nominována za postavu April, kterou si zahrála Kate Winslet, jsme ztvárnili spoustu mileneckých, manželských a jiných dvojic, ale toto byla opravdu vzácná dabingová příležitost,“ sdělil Michal Jagelka, jehož potěšilo, že se po delší době sešli společně s Jitkou Ježkovou právě na této práci.

„Předtím jsme si užili Leonarda a Kate v Titanicu a po deseti letech přišla tato nádherná výzva, která nám udělala radost,“ nechal se slyšet známý herec a dabér.

„V Přelouči jsem úplně poprvé. Viděl jsem tu bezvadnou atmosféru, která panovala na náměstí během městských oslav. Klobouk dolů před tím, co všechno se tady děje – jarmark, koncerty a další věci kolem. Moc této akci fandím. Zaplaťpánbůh za to, že Přelouč má takovou sympatickou aktivitu,“ pokračoval Michal Jagelka.

„Je příjemné se do Přelouče opět vrátit,“ vyjádřila se Jagelkova dabingová kolegyně Jitka Ježková, která už má jedno ocenění za nejlepší ženský herecký výkon v dabingu z předchozích let v kapse. Přesněji řečeno, nikoliv v kapse, ale u rodičů, jak potvrdila našemu Deníku.

„S Michalem Jagelkou nás nominace skutečně potěšila, a to i proto, že Leonardo a Kate jsou našimi oblíbenci. Domníváme se, že to je opravdu mimořádný film. My jsme se jen snažili jim to nezkazit,“ byla skromná Jitka Ježková.

„V Přelouči jsem byl poprvé. Je skvělé, že Ceny Františka Filipovského podtrhují význam českého dabingu. Ten si to prostě zaslouží,“ prohlásil Jiří Hromada, který si nominaci na prestižní ocenění vysloužil v hlavní mužské kategorii za roli Flynna ve filmu Pochyby. Tuto roli v originále ztělesnil Phillip Seymour Hoffman.

„Přelouči patří velký dík za to, že snad jako jediné město na světě nabízí možnost veřejně deklarovat, že dabing není jen mluvením, ale náročnou hereckou disciplínou. Díky tomuto večeru si můžeme znovu a znovu uvědomovat, jak skvělé máme herce, herečky, dabéry a dabérky,“ pravil Jiří Hromada.

„Co se týče úrovně dabingu, tak dnes se ledacos trochu zplošťuje, velice se pospíchá. Nyní nesmí divadelní představení trvat déle než tři hodiny, dříve jsme bez problémů chodili na mnohem delší. Všechny scény se zrychlují, všechno musí být akční. Přitom když se člověk podívá na starý český film, tak zjišťuje, kolik nádherného času mohli herci zahrát to, co chtěli, že je stejně sledujete s napětím, protože to prostě uměli,“ poznamenal Jiří Hromada.

„V dabingu se musíme přizpůsobovat roli hrané, my herce nemůžeme zpomalit, dát postavě jiný význam, než má. A navíc si myslím, že většina skvělých filmů z minulosti už je nadabovaná. Teď se do televizí a kin dostávají snímky, jež jsou podle mého názoru poplatné době, která spěchá,“ uzavřel Hromada.